Spooner

Celkem fajn kriminálka, která působí většinu času i celkem realisticky, kromě scény kdy buldozera The Rocka zmlátí pár feťáků. Uběhne to ale hodně rychle a Dwayne Johnson dokazuje, že má rozhodně dostatek charismatu na to, aby sám utáhnul celý film i bez bouchačky v ruce.

Krádež, kalba, krádež, kalba, krádež.... a takhle pořád dokola asi 70 minut. Je sice hezké, že Sofie Coppola chtěla natočit film o dnešní povrchní mladé generaci, ale paradoxně natočila také malinko povrchní film. To byl možná tvůrčí záměr, ale na ploše 90 minut to bohužel moc nefunguje. Postavy jsou správně nesympatické svině, co se starají jen o hadry a status na facebooku, ale člověk se o nich nedozví prakticky nic a vůbec se nevyvíjejí (max. jsou ještě větší svině). V momentech, kdy mohla Sofia tzv. nastavit zrcadlo a být trochu kousavá, se drží až nezvykle zpátky. I tak ovšem film docela pobaví, pár působivých scén se najde a pro fandy Emmy Watson či Taissy Farmigy z American Horror Story je to to prakticky povinnost.

Film, na němž jsou ty trable při natáčení a dotáčky až bolestně poznat. První polovinu jsem totiž až nečekaně bavil, Brad Pitt a spol. pořád někam utíkají, furt se něco děje a divák se zkrátka ani nemá čas nudit. Navíc mě hodně bavilo, že se hlavní postava a některé další nechovají jak banda idiotů a opravdu logicky přemýšlí. Jenže pak, jakoby se o slovo přihlásilo ono přepisování, přijde na řadu spousta wtf momentů a poslední dvacetiminutovka, plná laciného bouchání a podobných chyb, už je skoro za trest. Marc Foster se to však snaží ukočírovat, co mu síly stačí, i když v akci má stále celkem rezervy a Brad Pitt své charizma také prodá všude. Takže to vlastně přes všechny ty natáčecí překážky dopadlo ještě nakonec hodně dobře. 70%

No, čekal jsem větší šlehu. Chvílemi jsem si až říkal, že je celkem škoda, že se to celé neodehrává na Kryptonu. Úvod je totiž bravurní, Russell Crowe zde hraje nejlépe za několik let a funguje to i po emocionální stránce. Jenže, pak se to celé přesune na Zemi a tempo a nadšení značně upadá. Celé je to až příliš rozkouskované, chladné a flashbacky zde vůbec nefungují. Jednotlivé zajímavé motivy jsou zde vlastně jen povrchně načrtnuty, žádný není dotažen do konce a opět se potvrzuje, že Superman toho nemá divákům zas tolik co nabídnout. Jeho postava prostě není pořád dostatečně zajímavá, i když se Snyder a Cavill snaží sebevíc. Místy je to tak spíše nuda a postava Clarka Kenta mi byla celkem šumák. Pak ale přijde generál Zod a Snyder dokazuje, že aspoň v akčních pasážích ví, co dělá. Je to epické do morku kostí, padají zde mrakodrapy, satelity, prostě všechno. Konečně někdo dokázal Supermanovi schopnosti na plátně využít naplno a já si u některých záběrů skoro tetelil blahem. Ani kulervoucí závěr ovšem ve mně nedokázal vyvolat žádné emoce a už jen fakt, že jsem celou dobu fandil Zodovi, asi o něčem svědčí. Určité zklamání zde tedy bohužel je, ovšem za bezchybnou akci a výtečného Shannona, jenž ztvárnil jednoho z nejlepších záporáků posledních let, si Muž z oceli čtvrtou hvězdu zaslouží. 70%

Výtečně zahrané a nenápadně, avšak naprosto jistě, zrežírované. Ta scénáristická roztříštěnost a rozdělení filmu na tři částí ovšem snímku příliš nepomáhá a to zvláště díky tomu, že ta poslední část je bohužel nejslabší. Nenabídne totiž to správné emotivní vyvrcholení a bohužel jen tak vyšumí do ztracena. U výkonu Ryana Goslinga se ovšem zase nedá nešetřit superlativy a je až obdivuhodné, jak Bradley Cooper herecky roste s každým dalším filmem. 70%

Baz zkrátka ví, jak na mě. Ano, příběhově to je hodně ploché, milovníci předlohy asi musí lézt vzteky po stropě a já se jim vlastně ani tolik nedivím. Má to ale přesně všechny prvky Luhrmannových filmů, které na mě vždy fungovaly a evidentně ještě nějaký pátek fungovat budou. Opulentní, záměrně balancující na hraně kýče a hlavně výtečná audiovizuální podívaná, kterou je nutné vidět na velkém plátně. Luhrman má propojení nádherných obrazů a nápaditého soundtracku stále v malíku a při kalících částech či songu Lany Del Rey jsem byl nadšen. Nepřišlo mi to ani nijak chladné a ty emoce fungovaly v některých scénách opravdu na výbornou. Herecky až na castingově nevhodně vybranou Carey Mulligan výtečné. Jen ten scénář je evidentně značně zjednodušený a malinké zkrácení stopáže by také neuškodilo. Luhrmann mě ovšem ani tentokrát nezklamal.

Nestárnoucí klasika se pozná tak, že vás dokáže nadchnout a rozveselit v každé době a za každé situace. Zpívání v dešti mezi tyto jedinečné filmy stoprocentně patří. Tu nápaditou choreografii může většina současných tvůrců filmu jen tiše závidět.

Vida, tak Kurt z Glee nám začíná vystrkovat už i scénáristické růžky. Nutno říct, že to jako scénáristický debut není zcela marné a sepsal celkem fajn středoškolskou nezávislárnu okořeněnou o zesnulého hlavního hrdinu. Ke konci už je ovšem vidět, že Colfer už si těch postav a linek nabral až moc a nestačí všechny pořádně vytěžit nebo jim dát dostatek prostoru (a že si Christina Henricks zaslouží více prostoru všude). Onen zprvu fajn nápad se zasažením blesku se také na konci nepodaří dostatečně vytěžit a režie také většinu času nevyleze z indie průměru. Na plné čáře to však zachraňují sympatičtí herci v čele s Chrise Colferem a Allison Janney. I tak se z toho dalo však vytěžit daleko víc než je jen další jednohubková sonda do krušného života středoškoláka a jeho blízkých.60%

Čirá demence a esence amatérismu, kterou musí Kučerovi závidět i sám Magnusek. Dno české kinematografie je zase o něco hlubší.0%

Nejlepší reklama na Jacka Danielse v historii!