Violeta

Jak mám ráda emoce až na kost, tak tady už jsem se přece jen trochu kroutila. Tohle byl obnažený nerv. Říkala jsem si Sakra tohle už přece vidět a slyšet nemáme, tohle je to nejnitěrnější soukromí, tak proč?? Dodívala jsem se až do konce, samozřejmě. Voayerismus tvrdýho kalibru, pane Polanski, máte nás přečtený. Ne ne, tentokrát to nebylo unešení emocemi, byla to mírná fascinace tím, že vidím to co vidět nemám.

Tenhle film mě odrovnal ve všech směrech, protože: Dokonale brnkl na moji romanticko-trpitelskou duši lačnou po emocích, bolesti, rozkoši a nevím čem všem ještě, co neodmyslitelně patří k té vytoužené snové lásce a vášni, po které touží snad každá ženská. Možná i chlap, nevím? Perfektní v každém okamžiku, dostal mě příběh a dostala mě Julianne Moore. Doteď pro mě byla jen dobrá herečka a ošklivé káčátko, taková nemastná neslaná ledová královna. Tady na mě působila skoro jako zjevení, ač jsem ženská, nemohla jsem se na ni vynadívat. Dostal mě i Ralph Fiennes, doteď pro mě jen nudný zženštilý typ a strašně se mi líbil i Ian Hart, ten ušák ušatej zahrál roli detektiva-otce z let čtyřicátých tak přesvědčivě, že jsem skoro vrkala blahem. Krásné byly i milostné scény - bylo jich hodně (správně :), ale hlavně! Byly tak minimalistické a přitom tak otevřené a všeříkající, až to bralo dech. Opravdu si nepamatuju, kdy by mě nějaký film dostal tak jako Hranice lásky. Já jsem z tohohle filmu opravdu úplně vyřízená, moji milí přátelé, úplně hotová. Možná je to na tom komentu i trošku poznat.. :)

Chilli, sex a samba - to je ďábelsky ostrý koktejl namíchaný samotnou Penelopé. Příběh zdaleka tak ostrý není, vztah Isabelly a jejího nevěrného Romea je milý, plný vášnivé lásky, zkomplikované komickým psychickým blokem. Harold Perrineau je v roli transsexuálního kámoše Monici(y) vážně skvělý, těžko uvěřit, že je to ten samý chlapík, který na nás před nedávnem mrkal z obrazovky v seriálu Ztraceni.

Dost těžko se mi hodnotí, protože si po těch 19 letech skoro vůbec nepamatuju, o co tam šlo a jestli tam vůbec o něco šlo. Nicméně teď, po těch letech, se mi na tváři roztáhl óóóbrovský úsměv, zalila mě vlna nostalgie a vzpomínek na šíleně erotickou scénu Mária Kubce a Kateřiny Lojdové hned v prvním dílu, na drsňáckou jizvu Martina Zounara, na krasavce v uniformě Františka Kreuzmanna alias npor. Ráže, kterého jsem tenkrát bláznivě milovala, na krásnou Evu Vejmělkovou atd. atd. Bylo mi tenkrát asi 9 let, takže o spojení s náborovou propagandou nemohla a nemůže být řeč. Jediné, s čím se mi teď tento první díl paralelně spojil, je Robin Hood s mladičkým Michaelem Praedem, myslím, že to tenkrát běželo zhruba současně. Takže si dovoluju hodnotit pouze tento první díl, předpokládám totiž, že víc než další dva tři zřejmě neuvidím. Každopádně titulní a závěrečnou písničku si pamatuju dodnes skoro slovo od slova!!! A i přesto, co tu čtu, nevěřím tomu, že jsem jediná.

Hmmm, tak tady moje nadutost dostala pořádný kopanec! Můj shovívavý a pobavený úsměv se postupně měnil v zaujetí objevenou precizností a propracováním příběhu, následoval vzdor a potřeba dokázat sama sobě, že se objevené dějové nitě dokážu držet až do konce. Pak mírná panika z toho, že to zřejmě úplně nezvládnu. Závěrečné titulky jsem sledovala s našpulenýma rtama, potupným poraženeckým výrazem a tichým uznáním. Stydím se!

Plný počet! A nejlépe *******. Teď, když jsem film v klidu vstřebala, dodávám, že jsem byla omráčená mírou "lidskosti", která v každé minutě filmu křičela z plátna. Tím, že se prakticky od začátku do konce smějete a přitom tu není řečený jediný vtip nebo cokoliv směšného. Silou přirozenosti a osobnosti, jakou je Meggie.. Opravdu se mi pro tento film těžko hledají slova, musí se vidět. Shrnu to takhle: Až budu velká, chci být jako Irina Palm. Kdo ji poznal, pochopí.

Moje Nr.1! Postava Jackie Brownové mě dokonale fascinuje - její chůze, její hlas (v českém dabingu Valerie Zawadská, snad lepší než originál), to, jak si v baru zapaluje cigaretu,.. prostě všechno. Skvěle zahrané od všech, není třeba jednotlivě jmenovat. Ve filmu zdaleka nejde jen o mazaný manévr s pěnězi, je to především o životním stylu. O tom, že každý potřebujem mít to své jisté, a jak si to zařídíme je jen na nás. A k tomu nám dopomáhej Mel!

Ajaj,to bylo tak trapný, až mě to chvílema nutilo krčit nos a zvedat obočí zároveň. Určitě tuhle grimasu taky znáte, přichází samovolně ve chvílích, kdy je vám trapně za ty ostatní. Taková vůlí neovladatelná křeč obličejových táhel. Těžko říct, proč tenhle film vlastně vznikl. Atraktivita umouněné Cindy pro mužskou část je jistě neoddiskutovatelná, ale co jsem si sakra měla počít já, když to jediný, jakžtakž koukatelný - Alec*, furt čuměl jen na tu zaprasenou advokátku?? A už zase ta křeč - advokátka Cindy Crawford!!

One smith show aneb škoda že mladý pán nebyl trošíčku starší. Jinak líbilo, myšlenka pěkná, příběh pěkný, tělo pěkné, pejsek také pěkný a temnošlápci zdařilí. Jako katastrofický celek chuťově i barevně vyvážené. Vařečku bych tentokrát dala černým.

Jakpak by tohle asi zpracovali amíci?? :) Pletu se, nebo by to bylo blbý, tuctový, se čtyřma černochama a udatným bělochem? Mimochodem Cate Blanchett si střihla zřejmě svojí životní roli, Babel byl oproti tomuhle ranní rozvička!! :)