Toj

Nejedná se o příjemný zážitek, což samozřejmě prospívá účelu. Úzkost a ochromená mysl je ten zlý nepříjemný efekt. Na stranu druhou nejsem věřící, dokonce mě katolicismus nijak zvlášť neovlivňuje a nezasahuje, spíš otravuje. Což se samozřejmě podepisuje i na mých dojmech. Takže, abych to shrnul: katolík Bresson je bezesporu fenomén, nicméně bych si s ním příště raději povídal o něčem jiném. A náboženství budu vždycky raději konzultovat s Bergmanovými Hosty večeře páně..

Avantgardní, Anarchistické a skvělé! Přestože jsem byl seznámen i s jinou tvorbou Jeana Viga, tak jsem čekal něco tíživějšího a víc ukotveného v realitě... Naopak! Dětská fantazie nemá hranic a "Trojka z mravů" je zábavná, surrealistická, správně nadsazená a přitom vypovídá o něčem opravdu vážném a děsivém.. Srovnám-li s pozdějším "remakem" If..., tak Jean Vigo jasně vede..

Skutečně příjemné překvapení.. Zaujmě netradiční forma. Po celou dobu je děj vyprávěn a komentován hlavním hrdinou, který tak filmu udává tempo (a že občas vypráví skutečně zběsile rychle). Ve filmu se objevuje velké množství různých experimentů, pokusů o inovaci filmového vyprávění a zajímavých nápadů.. Co se samotného příběhu týče, tak ten nabízí spoustu absurdního humoru i zajímavých podvodnických vychytávek, to vše podáno velmi svižně. Docela příjemný průlet životem jednoho člověka v 76 minutách :)

O tom, že politický režisér neznamená vždy chytrý režisér, ale zcela jistě to znamená "nefilmový" neestetický a trapný režisér... Dramaturgicky zcela nezvládnuté. Závažné se mísí s patetickým a rádobykomiký... Závěrečné rozuzlení mi jen dalo najevo, že film je skutečně tupý a hodí se spíš do televize. Nebo, že by se Ken Loach přizpůsoboval fotbalovému fanouškovi? Nemyslím si... Existuje mnohop tvůrců, kteří skrze film reflektují to skutečně závažné... Trapné předvystoupení Karola Poláka v klontextu tohoto filmu nebylo až tak hrozné. Každopádně na LFŠ tohle zřejmě nemá co dělat...

Nemám radost z toho, že opět stojím v opozici vůči většinovému názoru.. Doufal jsem, že Inception bude něčím vyjímečným, něčím kouzelným, ale tušil jsem zklamání a tak jsem se bránil přehnaným očekávání. Co se mi dostalo? Miluji psychologii, Freudův výklad snů mám nad postelí místo bible a trpím posedlostí svými sny. Surrealistické hravosti tu však příliš nebylo, jako by jen šlo o to vytvořit svět, který bude mít vlastní "cool" pravidla, kde bude možné dělat skopičiny... V Nolanově filmu jsem hodně cítil Batmana. Asi jsem konečně pochopil jeho rukopis v naprosto čisté formě a ANO jedná se o nadmíru talentovaného člověka. Nolan je dost možná to nejlepší, co v současném Hollywoodu najdeme. Současný Hollywood však nestojí za moc. Nolan není Godard (což asi ani nikdo nečeká), Nolan není Kubrick, Nolan je pán, který natočil vydařený blockbuster, vynikající heist movie s hrou na přesah. Inception není ani novým Matrixem. Matrix nám dal bullet time a Inception ho pouze znásilňuje pro znázornění rozdílu rychlosti snění a bdění... Závěrečná několikanásobná paralerní montáž, mi evokovala Intoleranci, a ta je řemeslně naprosto perfektně provedená, klobouk dolů. Ale já chtěl něco nového. Jedná se o žánrovku, má to přesahy dál, ale pouze v bezpečných mezích. Tu opěvovanou hloubku bych si moc rád nechal vysvětlit. Protože jsem film pochopil po prvním shlédnutí, pochopil jsem odkazy na teorie snů atd. Je však něco zatím? Dělá závěrečný záběr Inception vyjímečným filmem, nebo se jedná jen o ten nejlacinější pokus o náznak jisté vícevýkladovosti filmu? Mám-li se oprostit od očekávání artového hlubokého blockbustereru, mohu Inception hodnotit z hledisek pro žánrový film podstatných... Bavil film po celou dobu? Relativně. Držel mě v napětí a překvapoval mě? Ne! Snad všechny "twisty" jsem odhalil dlouho předem. Zahltil mě film emocema? Závěr se tomu blížil, ale k nějaké rozsáhlé katarzi také nedošlo... Nemohu říct, že se mi to nelíbilo. Líbilo. Moc fajn. Ale hype kolem filmu není dle mého názoru relevantní... Pokud to někdo čte a řiká si, že jsem kterén, tak ať mi napíše a zkusí mi mé stanovisko vyvrátit. Budu jen rád, když mi někdo vysvětlí v čem spočívá kouzlo filmu (pokud to bude slušná debata s inteligentním člověkem).. BTW. To musí být lidé multiplexech vždycky uplně retardovaný? Musí žrát hamburgery v rovejch kšiltech a komentovat každou scénu, kdyby náhodou někdo v partě nechápal? A musí z druhé strany sedět důchodci, kteří lapou po dechu a smrdí? Neustále jsem pána vedle sebe kontroloval, protože jsem měl dojem, že bude potřebovat brzy první pomoc...

Aneb jak jsem si nakonec potvrdil, že mi u westernu (který jako žánr vlastně nemusím), sedí mnohem víc Ford, než Hawks... Slabší i než pozdější Rio Bravo, ale charakter hlavní ženské postavy mi přišel téměř identický. Problémem je možná stopáž, příliš se toho neděje, film mě neudrží mě v napětí.. A tak na filmu zůstává nakonec nejzajímavější samotný začátek a konec..

Abych byl upřímný, skutečně jsem nečekal, že mě to takhle dostane.... Nicméně byl jsem naprosto unešen a dost možná se jedná o nejlepší noir, který jsem kdy viděl. Zaujala mě stylová práce s kamerou, která podtrhuje žánrovitost, krásné temné kompozice zdůrazňující hloubku prostoru, zdánlivě laciný příběh a přitom velmi sofistikovaná atmosféra. Jako bych cítil ten nadhled a sebeironii, když dostane hlavní postava otázku na Joyce, zároveň nám to však připomíná, že autoři to vědí a proto poskytují ve vedlejším plánu i hloubku. Portrét traumatizované Vídně, lidské zrůdnosti, absurdita a chování se jednotlivých armád. Tenhle film mi velmi intenzivně připomíná tvorbu Orsona Wellese..

Milý western, který dokáže pracovat skvěle s napětím, atmosférou a rozjíždí mnoho témat a motivů.. Takový ten velký film, kde je úplně všechno od očisťující cesty alkoholika, přes lásku osamělého muže, spravedlnost až po strasti postiženého člověka.. Přestože jsem chvílemi skoro nedýchal, tak jindy jsem byl lehce otrávený z takových těch blbých, téměř infantilních vtípků a chvílemi byl film až příliš pozitivní... Ale takový je to už žánr... Nějak nejsem s to pochopit kult Johna Wayna...

Tak tohle mi příliš nesedlo.. Narativně zajímavě vystavené, ale zároveň lehce zmatené a nudné. Na můj vkus tam bylo příliš námořníku a jak víme, tak všichni námořníci vypadají stejně... A to ani nemluvím o černobílých námořnících. Takovej Ejzenštajn, ten pracoval s masou, ale tady nás zajímají jednotlivé lidské/námořnické osudy... No a hlavně mě nějak mijí ta posedlost velkou lodí... Na druhou stranu věřím, že film není tak fanatickou oslavou britského námořnictva v boji proti Hitlerovi, jakou by mohl být. Pokud tedy utopení a roztřílení námořníci nebyli ve své době reklama na narukování...

Překvapivě svižný špoionážní thriller přesně ve stylu pozdější tvorby Hitchcocka. Kupodivu však 39 stupňů nijak neztrácí na své mladší sourozence a nabízí přesně to, co by jeden od Hitchcocka čekal (tedy pokud si nemyslíte, že Hitch je mistrem hororů) a možná i trochu víc (s přihlédnutím na rok vzniku). Hlavní postava je zajímavým způsobem drzá a jevila se mi trochu aktivnější/agresivnější než obvyklý typ pasivních hrdinů, kteří jsou zatáhnuti proti své vůli do špionážního spiknutí. Film zároveň vystupuje proti budoucím šablonám žánru, když je partnerka pro hlavního klaďase docela dlouze a komplikovaně vybíraná.. :) Jinak se tu nachází zcela tradiční McGuffin a jedna naprosto brutální fetišistická scéna.. :)