Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Animovaný
  • Sci-Fi

Recenze (1 896)

plakát

The Way (2024) (seriál) 

Viděno 5.2.2024 na předpremiéře s herci a tvůrci. Přiznám se, že některé motivy by mě asi nenapadlo kombinovat, ale ve finále je "The Way" vcelku zajímavý mišmaš. Ústředním motivem je zhoršující se ekonomická situace, která má devastující následky pro některé odlehlejší oblasti (v tomto případě pro velšský Port Talbot), na ten se ale postupně nabaluje stále více a více divnověcí. Začíná se naplňovat proroctví vykřikované místním pomatencem, objevují se bytosti z legend, starší hlavní hrdina vede živé dialogy se svým dávno zesnulým otcem, mladší hlavní hrdina je mimo snad ještě víc a do toho jsou random nasázené dokumentární záběry města, lidí a dost drsné zaměstnanecké stávky, která byla kdysi ještě drsněji potlačena... Pokud se rádi podíváte i na něco trošku jiného a nebojíte se experimentů, pak hurá do toho, jinak se ale téhle (abstraktní? surrealistické?) minisérii vyhněte obloukem. :-) Hodnoceno po 1. epizodě, finální hodnocení se ale může ještě změnit; ani teď si těmi třemi hvězdami nejsem jistá, některé pasáže byly totiž dost atmosférické a mám nutkání dát víc.

plakát

National Theatre Live: Yerma (2017) (divadelní záznam) 

Viděno naživo 11.8.2016, přičemž nemohu nevyzdvihnout dvě věci. 1) Obří skleněné akvárium, ve kterém se celá hra odehrává. 2) Výkon Billie Piper, která si po zásluze odnesla cenu, protože to hysterické ječení a válení se v hlíně za prudkého lijáku jsem jí opravdu nezáviděla. Nízké hodnocení dávám především kvůli zápletce (přehnaná posedlost dítětem), která je jednak mimo mé chápání a jednak nedokázala udržet mou plnou pozornost. Kdybych měla porovnat dané zpracování s předlohou, zvítězí předloha, protože ta se neodehrává v současnosti, a je tam tudíž přidaná hodnota v podobě studu a tlaku společnosti (ohledně těhotenství).

plakát

Frankenstein (2011) (divadelní záznam) 

Viděny obě verze (tentokrát NE naživo), přičemž osobně upřednostňuji verzi Cumberbatch-Monstrum / Miller-Frankenstein. Po herecké i režisérské stránce výborné, v podstatě nemám, co vytknout.

plakát

National Theatre Live: Good (2023) (divadelní záznam) 

Viděno naživo 29.10.2022 a musím bohužel konstatovat, že filmová verze s Viggo Mortensenem (***) mě bavila o poznání více; a více mi sedl i casting. Minimalistické pojetí (de facto bez kulis a jen se třemi herci, kteří mají na starost všechny role) je sice na první pohled zajímavé, po chvíli jsem ale měla pocit, jako bych seděla doma a poslouchala audio. Za největší mínus pak považuji zrychlený závěr. Na rozdíl od zmiňovaného filmu si totiž hlavní "hrdina" prochází slabším vývojem a jeho přerod v lhostejného nacistického důstojníka je tím pádem ne úplně charakterově... pochopitelný? ospravedlnitelný? Za mě prozatím nejslabší divadelní představení s Davidem Tennantem, na kterém jsem byla.

plakát

Richard Jewell (2019) 

"Pro dobrotu na žebrotu" v praxi. Jedna z mých nejoblíbenějších eastwoodovin, protože nefér věci beru opravdu těžce. Bonusem budiž (jak jinak než výborný) Rockwell a Kathy Bates.

plakát

Policejní stíhači (2008) (pořad) 

Když vidíte "Policii v akci" (*), a potom tohle, je to jako probuzení ze zlého snu. "Policejní stíhači" mě baví, ale nebudu zbytečně nadhodnocovat, takže to necháme na tom průměru. :-)

plakát

Ad Astra (2019) 

V momentech, kdy by to divák nečekal, je film až překvapivě akční, zato v závěru, kdy by byla potřeba nějaká ta akčnější katarze, je klidný jako okolní vesmír (a to i emočně). Nechápejte mě špatně, "Ad Astra" není špatné sci-fi, minimálně je to pokus zase o něco jiného s OK Pittem, ale... ale.

plakát

Best Interests (2023) (seriál) 

Otec chce (smrtelně nemocné) dceři ukončit trápení, zatímco matka chce bojovat za každý další okamžik - a bude-li to nutné, tak třeba i u soudu. "Best Interests" je velmi kvalitní drama, které nenásilně mapuje oba pohledy a nechává čistě na divákovi, ke kterému z rodičů bude názorově více inklinovat. Thornův scénář navíc dává oběma hlavním protagonistům obrovský prostor, díky kterému mohou ze svých postav vyždímat opravdu maximum. Výsledkem jsou čtyři civilní, uvěřitelné, emotivní epizody, které musejí dojmout i zaryté odpůrce mateřství / rodičovství. (TRAILER)

plakát

Sázka na třináctku (1977) 

Spousta lidí nadává na obsazení Jaroslava Satoranského, který působí v roli detektiva až příliš dobrácky. To je svým způsobem pravda, ale copak musí být každý jako Marvan, Hrušínský nebo Prachař? (Nic proti zmiňovaným pánům, chraň bůh!) Větší problém mám s příběhem, protože i když mě rozuzlení na první dobrou nenapadlo, bylo tak vlažně pojaté, že mě nechalo naprosto chladnou.

plakát

Studnařova dcera (2011) 

Děj tuctový, návrat očekávaný, postavy převážně na pěst, a přesto jsem měla nutkání to dokoukat. Asi kouzlo monologů/dialogů aneb proč to říct dvěma slovy, když to můžete říct patnácti větami.