Marcoman1972

Kdo se chce bát, ten se bát bude. Když jsem po tomhle dílku šel v půl druhé ráno kolem pootevřených dveří pracovny a za nimi zahlédl ve tmě tmavou siluetu, měl jsem pocit, že mi někdo za krk vylil kbelík ledové vody - byl to samozřejmě jen obraz na zdi, který už ani nevnímám. Takže to asi účinkovalo tak, jak mělo. Hrací chodítko pro děti bych si po shlédnutí Insidious 2 rozhodně nekoupil!

Dvě hvězdičky. A to ještě ta jedna jenom za Edwarda Nortona. Asi to natočili nějaký shitheads.

Slyšel jsem, zkusil jsem a po dvou dílech smazal ze svého netflixového seznamu. A vím přesně proč. Tenhle styl hereckého projevu bych snesl ještě tak v šílené komedii s Jackie Chanem, tady mi to vysloveně rvalo oči i uši - obzvlášť ten neustálý kvílivý nářek. No nic, tohle mi tedy vážně nesedlo. Odvahu na další korejský seriál asi v dohledné době jen tak neposbírám.

Pro mě výrazně slabší než jednička. Uvěřitelný asi jako otočka s výskokem na Mars. Příště už by všechny ty lidi mohl krájet škrabkou na brambory, pěkně plátek po plátku, aby bylo víc krve, masa, obnažených kostí a tak vůbec. Tohle jsem si vážně mohl ušetřit.

Nemůžu si pomoct, ale při každý další kulce do hlavy jsem si představil nějakýho toho kreténa, co už pošilhává po tátově skříni s automatickou puškou a chystá se, jak spolužákům z highschool předvede, jakej že je vlastně borec - předtím si ale rozhodně dá John Wick movie marathon. Na to je tenhle film jako stvořenej.

Pro mě jen nepovedený Vinnetou s opicemi místo Apačů a přemírou nefungujících "silných" momentů. Filozofické zkoumání rozdílů i paralel mezi lidmi a lidoopy klouzalo po povrchu tak strašně, že se mě vůbec nedotklo. Spotřeba munice enormní. Jen by mě zajímalo, kde ti opičáci prodělali střelecký výcvik.

Prvních zhruba dvacet minut mi připadalo, že se dívám na něco úplně nového a krásného. V polovině filmu jsem už horko těžko přemáhal pocity trapnosti a rozhodoval se, zda se dodívat až do konce. A na konci jsem už jen litoval, že jsem to ze zvědavosti udělal. Sbírka trapných kliše, neuvěřitelně průhledného dojení emocí (dokonce i v kousku, ve kterém si zahrají pouze dva herci, musí zemřít dítě) a doslovnosti ve mně zanechala jediný dojem: strach pustit si další americké movie.

Nemůžu si pomoct, ale tenhle film mě opravdu znechutil. Z Tolkienovy půvabné, hravé a moudré knížky zbyla jen kostra, na kterou kdosi narouboval sbírku akčních scén, prokládaných neskutečně nudnou vatou. A i ty akční scény ztrácejí podstatnou část svého kouzla, když se do boje vloží dvě elfské sekačky na skřety, které vás zbaví veškerých obav o možný výsledek střetu. A tak jsem se bavil jen při zhruba třičtvrtěhodinové pasáži se Šmakem, která ovšem hořkou pachuť téhle pilule rozhodně nepřebila. Kam se ztratil půvab mírumilovných scén z Pána prstenů, při které člověk mohl z láskou zavzpomínat na jednoho starého anglického profesora a pohádkově krásný svět, který ve své fantazii stvořil? Utopil se v akční omáčce jako Šmak v roztaveném zlatě.

Přestože první dva díly působily poměrně svěže, seriálu brzy došel dech. Úplnou tragédii pak představovalo rozuzlení. A asi nikdy nepochopím, proč se pan Pachl rozhodl, že hlavní hrdina bude ausgerechnet psychologem - což bych mu snad prominul, kdyby Nestor alespoň jedinkrát plácl i něco hlubšího než instantní moudra jako vystřižená z americké drsné detektivka - jenže tam je trousí vyhořelá soukromá očka živící se sledováním nevěrných manželek. Celé to drží pohromadě jen díky Kunešovi a jeho khaki bundě, ve které uteče zásahovce a pod namířenými hlavněmi samopalů uplave blíže neurčený počet desítek (nebo stovek?) metrů v ledovém Labi, do kterého po zběsilém sprintu skočí (člověk by mu to ocelové a náhlým infarktem neohrozitelné srdce skoro záviděl), aby pak nasedl do otevřeného kabrioletu, což ho zřejmě ochrání před následky případného podchlazení. Prostě ňamka uhaha!

Po 50 minutách jsem se rozhodl vypnout, což se mi běžně nestává. Jenže tady je toho pomrkávání na diváka tolik, že jsem už jen zíval nudou. No nic, alespoň jsem šel po čase zase spát před desátou.