Oktavianus

Cosi na pomezí mezi screwball komedií a mysteriózním hororem podle nejklasičtějšího mustru 30. a 40. let - tedy skupina lidí ohrožovaná v noci v tajemném domě záhadným vrahem. A je úplně jedno, že v tomto případě jde o novomanžele na líbánkách a vrahounem je uprchlý trestanec. Na tom celkem nezáleží, je to zaměnitelné a hlavně to nefunguje - tvůrcům se nepodařilo navodit ani náznak tajuplné atmosféry a po této stránce film zoufale selhává. Kupodivu jsem se několikrát pobavil žerty, které se v snímku objevují, a to jinak podobný infantilní humor rád moc nemám. Ale šéf policie, který píše pulpové romány, nebo profesionální kat, který chválí krky přítomných, že by se krásně věšely, mě naštěstí dovedli pobavit. Jinak je to ale bída s nouzí, a pokud se nesmějete rasistickým vtipům, předpokládám, že film ohodnotíte ještě hůř.

Znesvěcovat hrob egyptské princezny se prostě nedělá. Pak si velekněz vezme s sebou do Ameriky oživlou mumii a pomstí se vám. Už třetí pokračování universalovské série o mumii mohlo těžko něčím překvapit, ale je standardně kvalitní - a za sebe musím vyjádřit spokojenost. Může nám připadat divné, že z hodinové stopáže prvních deset minut zabere rekapitulace předchozího dílu, ale s přihlédnutím k době vzniku to beru - televize nebyly, diváci šli na mumii před dvěma lety a najednou pokračování. Kde si mohli osvěžit paměť? Nikde. Tak to tvůrci udělali za ně. Lon Chaney se na plátně klátí po většinu času jako Frankensteinovo monstrum a taky tak skončí, jenom ne při požáru mlýna, ale honosného domu v koloniálním stylu. Zápletka klasická, unesená dívka v nesnázích klasická, její milý klasický, prostě všechno je jako přes kopírák. Ale to nevadí - časté záběry na vyjícího vlka probouzí docela příjemnou atmosféru a roztomile starosvětské dobrodružství stojí za to i napodesáté (nebo padesáté, podle toho, jak máte nakoukáno). Já jsem spokojen, oproti předchozímu dílu (The Mummy's Hand) ještě o kousek lepší.

Jednoduchá jednohubka, která sice nepřináší nic nového ani zásadního do vývoje subžánru hororů s egyptskými mumiemi, ale kouká se na to příjemně, má to atmosféru a na rozdíl třeba od The Mummy's Hand je tam mumie dost a dost, takže je na co se dívat. Kharis sice opět směšně kulhá a je de facto jednoruký, protože pravačku má obvazy zafačovanou k tělu, ale jak už jsem u jiného dílu této série vzpomínal, jak mnoho se mumie podobá Frankensteinově monstru, tak závěr tohoto filmu s davem místních vesničanů (no, dobře, vesničanů - spíš obyvatelů univerzitního městečka, to vesnice moc nebyla) reminiscence na Frankensteina vyvolává ještě o mnoho víc (a přispěje k tomu i hudba). Lon Chaney si není pod vrstvou obvazu vůbec podobný, ale ničemu to nevadí. A ještě poznámku k závěru - přičemž se jedná trochu o spoiler - očekávaný happy end se nekoná. A to je velké plus. Za mě si to zaslouží potlesk. Potěší také John Carradin jako egyptský velekněz a Robert Lowery coby kladný hrdina a boyfriend nešťastné Aminy, Kharisovy reinkarnované nevěsty, je celkem sympaťák, což u kladných hrdinů nebývá tak obvyklé. Když tak nad tím přemýšlím, film bych ohodnotil kolem 70 procent, ale když vidím zdejší zbytečně přísné hodnocení, lupnu půlhvězdu navíc. Kharis si ji nakonec zaslouží.

Ačkoli je každé setkání s Lonem Chaneyem a Lionelem Atwillem jako setkání se starými známými, tahle jednohubka moc povedená nebyla. Uteče až příliš rychle a nic se v ní vlastně dít nestihne. Doktoři léčí Dana McCormicka, jediného pasažéra z vlaku, který přežil nehodu, zatímco všichni ostatní byli zabiti elektrickým proudem. Hrdina se dostává do péče doktora Rigase, který Hippokratovu přísahu příliš nectí, a ten z něj udělá elektrické monstrum. Monstrum někoho zabije, je odsouzeno k smrti, prchne, zabije svého stvořitele a samo umírá. Tečka, the end. To je vše, víc tam fakt není. Z podprůměru to nevytáhne ani extra charismatický Chaney, ani Atwill, který nemá moc prostoru a vystačí si s jediným výrazem. Elektrické monstrum ani není nějak namaskováno, je to prostě jen rozcuchanější Chaney se světélkující elektrickou aurou kolem sebe.Děj nikde, dekorace ve studiu taky nic moc (přemýšlím, jestli Universal měl nějakej slabší rok, že nebyly peníze). Někdy se ono setkání se starými přáteli prostě nepovede.

Zajímavý, skoro povídkový horor na motivy Poea a Stevensona. Má slabší chvilky, to jistě - návaznost na jednotlivé příběhy někdy trošku skřípe a působí poněkud násilně, herci vyjma Wegenera jsou trochu prkenní a je na nich všech (včetně Wegenera) vidět, že si filmaři v Německu na přechod z němého na zvukový film zvykali velmi, velmi pozvolna. I nalíčení spadalo ještě do předchozí éry. Na druhou stranu potěší stará dobrá hra se světly a stínem, v některých záběrech můžeme rozpoznat i pozůstatky expresionismu - a hlavně tam najdeme pár skutečně působivých scén. Poslední příběhový motiv okolo klubu sebevrahů byl naneštěstí zbytečně zdlouhavý, přesto v něm hezké chvilky byly. To ale není nic proti scéně v blázinci, kdy se podivná hostina zvrhává za tónů Straussova valčíku Na krásném modrém Dunaji v naprosto úchylnou seanci. Na to se dá jen dívat a hltat každý záběr, když hrdina, celkem otravný novinář, je více a více znepokojen, nakonec mu přítomní nedovolují odejít, objeví se nebezpečně vyhlížející nože... být všechny "příběhy" podobně silné, hodnocení by bylo daleko vyšší.

Film nemá ani hodinu, rychle uteče - a to je asi dobře. Nestihne nudit a nedá tolik prostoru k přemýšlení, protože potom by každému došlo, co je to za roztomilou hloupůstku. V podstatě jde o to, že náš mladý pohledný hrdina míří za svou snoubenkou, jejíž tatík se jmenuje doktor Renault a - jak z názvu patrno - má nějaké tajemství. Má totiž i dost podivného sluhu, který tak jako divně vypadá (trochu jako hunchback z Notre Dame) a divně mluví... a tenhleten sluha, kterého třeba psi doslova k smrti nesnášejí, si dělá zálusk na doktorovu dcerku. To máme expozici, a teď se už může rovnou rozjet krátká béčková jízda (překvapivě od 20th Century Fox, tenhle film bych intuitivně hledal pod hlavičkou Universalu) se vším, co k tomu patří - vraždy, tajemný starý dům, laboratoř ve sklepení, kráska v nesnázích... Titulní hrdina je tak trochu mix mezi dr. Moreauem a dr. Frankensteinem, a vůbec tento film se Frankensteinovi v některých ohledech - třeba v závěru - i tak trochu podobá. Leč se na to nejdříve podívejte, abych vás nemátl, protože toto mé tvrzení může být dost zavádějící. Ale co nadělám, když nechci otevřeně spoilerovat. Zkrátka a dobře: není to špatné, je to zábavné a naštěstí to nemá ani o minutu navíc.

Velmi příjemné překvapení, s hodnocením bych se pohyboval okolo 70 procent, tedy silné tři hvězdy, skoro tři a půl. Vzhlůedem ke kraťoučké stopáži film nedokáže nudit, a jakkoli je první půle filmu - představení doktora Saavarda a soudní proces s ním - slabší a zdlouhavější, druhá půle, když ve svém domě znovuoživlý popravený vědec shromáždí všechny, kterým se chce pomstít, a začne je jednoho po druhém odpravovat, nemá chybičku. Může za to samozřejmě kdo jiný než Karloff, který vystřihl dalšího (jednou by mě bavilo spočítat, kolik jich bylo přesně) nepochopeného doktora, který ve jménu vědy zachází příliš daleko, až jej dostihne světská spravedlnost od lidí, kteří nepochopili jeho záměry, a on jim to pak vrací. Vsadil bych si na to, že polovina Karloffových rolí z žánrů horor/sci-fi bude právě taková. Navíc se na tyto role hodil trošku víc než jeho konkurenti Lugosi a Atwill, jimž onen vědecký zápal přecházející v šílenství kouká rovnou z očí, kdežto Karloff svou jemnou noblesou dokáže z diváka dostat i soucit a pochopení - i když většinou až v úplném závěru, kdy vědec umírá. Ale do té doby jako mstivý lékař je mnohem zábavnější. Už rozhodnutí, že bude co 15 minut zabíjet jednoho z lidí uvězněných ve svém domě, je zábavné, zvlášť když mu to začne vycházet. Bohužel tu, která by si to nejvíc zasloužila, blbku, co na doktora zavolá policii, už nestihne. A tak (podruhé) umírá další skvělý lékař, který na poslední cestě zničí všechny své objevy, a my si na transplantaci srdce a dalších orgánů museli počkat o pár desítek let později.

Trošku slabší tři hvězdičky, spíš dvě a půl, cca 50 procent. Je to škoda, protože na Humphreyho Bogarta v klasickém mysteriózním hororu z 30. let jsem se dost těšil, ale právě on mě dost zklamal. A nemohl za to jen ujetej účes, kterým se tam pyšnil (asi aby nikdo nepoznal pravou identitu doktora Quesneho, což je samo o sobě dost neuvěřitelnej motiv). Bohužel sse tu ukázal limit Bogieho herectví - jako drsný chlapák na hraně zákona byl skvělý vždycky, jako distingovaný, ač vyšinutý vědec je prostě nepřesvědčivý. Být v té roli nějaká ikona Universalu té doby - Bela Lugosi, Boris Karloff či Lionel Atwill -, výsledek by byl asi o dost lepší. Už vůbec nemluvím o dalších postavách, hlavně dvojici hrdinů, ňoumovitý novinář a jeho o něco lepší kamarád doktor, to je taky slabota, ale to už v této době bylo obvyklé. Samotný motiv "vědeckého upírství" za účelem prodloužení života byl v této době relativně rozšířený, nešlo o žádnou novinku, a zpracování taky vázlo. Vlastně se Bogartovi nediví, že se později za tenhle film trochu styděl - to je sice možná trochu přemrštěné tvrzení, nicméně k chlubení tenhle kousek opravdu není.

Nevím, jestli je stejnojmenná novela Charlese Erica Maineho stejně nezajímavá jako tento film, ale vzhledem k tomu, že sám napsal i scénář, soudím, že patrně jo. Naprosto mě to nezaujalo - ani tématem, ani zpracováním. Sice jak Zelvopyr popisuje děj, zní to zábavně, ovšem zábavné to není. Navíc je hrdina velmi nesympatickej, takovej rádoby drsnej chlapák s hranatou tváří - beru, koncem 50. let, kdy se hlavní hvězdy té doby jmenovaly Jimmy Stewart a Cary Grant, produkci se líbilo obsazovat jim podobné herce - ale tady je ta imitace přespříliš vidět. Nepovedl se hrdina, nepovedl se ani padouch, alespoň hrdinka působí sympaticky. Nefunguje to. Dějově to sice odsýpá, hluchých míst není příliš, ale akce je to strojená a křečovitá a příběh na ní ztroskotává. Za mě palec dolů.

Před dnešním sledováním Jacksonova opusu jsem udělal kardinální chybu - včera, právě během doby, kdy se mi tento film stahoval, jsem si znovu (pokolikáté už?) pustil tu nádhernou, dokonalou, okouzlující Schoedsackovu perlu z roku 1933. A dívejte se po něčem, co je takměř dokonalé, na přehlídku digitálních efektů a sentimentu. To byla prostě chyba. Jasně, potěší třeba to, na kolik je to podobné originálu (ne zas tolik, jak tu mnozí píšou, to ne, ale určité věty nebo scény), potěší i jasné odkazy na ten film (když na pódiu před vystavovaným Kongem tančí černošští herci v kostýmech domorodců, jsou dokonale přesně jako ty z roku 33, to jsem se potěšeně zasmál). Jenže jinak? První hodina (cesta na tajemný ostrov) skvělá, druhá hodina (dinosauři a vůbec všechno na ostrově) ujetá, ale pořád prima; jenže pak přijde třetí hodina zpět v New Yorku a ta je katastrofální. Jackson se dopustil jednoho obrovského a zásadního omylu, který jako jedno z mála převzal z té zpotvořené Guillerminovy verze: onen motiv citu (ne, to není "láska", jak se tu chytráci mylně domnívají) mezi hrdinkou a opičákem. Protože to dělá ze skvělého filmu sentimentální rozbředlost (klouzání po ledě v Central Parku - to bylo peklo) s nádechem trapnosti (opičárny Naomi Wattsové). Ale to u Schoedsacka není - tam je Kong monstrum, ďábel z džungle, divoké a nebezpečné zvíře. Tam teprve vynikne jeho velikost. Ale místo toho se Jackson dopouští podpásovek, jako je kýčovitá citová manipulace s divákem, a to je hra, na kterou ochoten přistoupit prostě nejsem. A na závěr si neodpustím ťafku vůči kritikům daleko lepších starých filmů z technických důvodů: pokud jim tolik vadí klasická animace pěkně postaru, nechápu, proč nevadí do očí bijící digitálnost filmů, jako je tento. Dinosauři, Kong, ale i starý New York - všechno to bylo tak moc počítačové a tak moc vidět, že to nemůžu brát vážně ani omylem. Používání stejnýho metru nezaškodí. Ale to bych po zdejších pitomcích chtěl moc, já vím.