Oktavianus

Zoufale nudný pokus o sovětskou sci-fi. Je to škoda, protože Rusové uměli udělat dobré vědeckofantastické filmy, tak celou jejich kinematografickou produkci nechci odsuzovat a chci ji dál zkoušet, ale tohle se hrubě nepovedlo. Přitom obsah filmu působí zajímavě: hned od úvodního záběru, kdy svět pustoší velké vlny (ještě trikově relativně zvládnuté), přes vědce, jenže je dočasně oslepen radiací, a tak se vydá hledat její zdroj do hlubin oceánu, kde mj. narazí na podivné zmutované potvory. Že to zní přitažlivě? Jenže fakt není - triky se postupem filmu stále zhoršují, z oněch "potvor" není moc vidět, nějaká hodina a čtvrt se strašlivě vleče, je dán přílišný prostor zbytečné milostné romanci a z oněch hlubin "věčné noci", když už se v nich výzkumníci spolu s diváky ocitnou, nic nevidíme, neb je tam (překvapivě) tma. Velké zklamání a další důkaz, že v padesátých letech prostě není nad americkou produkci.

Zoufale nevtipná exhibice The Three Stooges se sci-fi nádechem, když se vypraví na Venuši. Velmi slabé a naprosto nevtipné.

Hysterie studené války z druhé strany. Objektivní nejsem, být ani nechci a nijak mi to nevadí. Vždycky stojím na straně Američanů a ani v tomto propagandistickém šílení tomu nebude jinak. Dovedeno až do brutálně nerealistických poloh, ať už jde o rasismus, gangstery, bezohledné vědce nebo chamtivé kapitalisty. Prostě úplná blbost. Sci-fi nádech snímku dodává právě onen prášek, jde ale pouze o záminku k příběhu: hlavní je kritizovat kapitalistické USA. A naprosto, ale naprosto kreténsky.

Tradičně zoufale nevtipná (ale opravdu nevtipná, pokud vás nerozesmívá to, že jeden chlap kopne druhýho do zadku. Haha, to je bžunda. Jestli jo, fajn, pak je to film pro vás) blbina s dvěma z nejpřeceňovanějších komiků vůbec. Jedinou hvězdičku si z úcty k jeho osobě zaslouží Boris Karloff, že do tohoto nesmyslnýho podniku vůbec vlezl. Film se navíc pokouší o cosi mezi taškařicí na klasické abbottocostellovské téma, ale zároveň se snaží i jakous takous vlastní verzi Jekylla a Hydea, jenže jen vytahují ta nejhloupější klišé starých variací, čili to nefunguje ani jako potenciální parodie. Nebýt Karloffa, nemá smysl se vůbec dívat.

Ano, jde patrně o nejlepší film s Abbottem a Costellem, který jsem kdy viděl, což ale neznamená, že jde o film jakýmkoli způsobem dobrý. Humor této podivné dvojice mi prostě zůstal utajen a asi tři dobré vtipy za 79 minut dojem z této "komedie" moc nezachrání. První půle filmu, která se odehrává na Mardi Gras, je opravdu k uzoufání slabá a nudná, ty opičárny nemají šťávu a nejsou nijak vtipné, jen napůl nudné a napůl trapné. Nemá cenu hodnotit sci-fi prvky, ale po příletu na Venuši obývanou (jak jinak než) pouze krásnými pin-up girls té doby se alespoň něco zajímavého začne dít. A přestože i pobyt na Venuši slouží jen jako kulisa k nudnému blbnutí těch dvou, alespoň se na to dobře kouká a vylepší to jinak slabý dojem.

Po vcelku působivé úvodní scéně popravy oběšením odsouzeného zločince se westernově laděný film poněkud zvrhne, když zločincovo tělo z oprátky zmizí a jeho "duch" se hodlá mstít. Jeden z mexických novodobých westernů (vedle na koních tam hrdinové jezdí i v džípu), kde akce, dobrodružství (a bohužel i tklivá hudební čísla různých vesničanů) a dobrodružství výrazně převyšuje nad stránkou tajemna (vůbec nemluvím o strachu, horor tu nikdo prosím nehledejte). Zvlášť když se ukáže, že není všechno takové, jako se zdálo, a na scénu přicházejí scény jako vystřižené z Jamese Bonda! (Padouch - nechci spoilerovat, bude-li se na tuhle šílenost kdokoli dívat, o čemž pochybuju, ale znovu říkám, že není vše, jak se zdá - v křesle, není mu vidět tvář, úplný Blofeld.) A pak už je to jen ujetější a ujetější, hrdina směšnější a směšnější, až uteče šestasedmdesát minut, po nichž jsem si řekl, že to zase jednou byla parádní ztráta času.

Spíše lékařský thriller než horor a spíše nudný než zábavný. Je pěkné, že se podíváme do podzemní laboratoře profesora Lunda, uznávaného lékaře, kde provádí ne docela standardní pokusy k transplantaci srdce, k čemuž si shání materiál ne právě legálně. A samozřejmě jde - jak taky jinak - o orgány a těla mladých dívek. Zajímavé téma hlavně vzhledem k roku vzniku (první úspěšná transplantace srdce na lidech se uskutečnila až v roce 1967), kdy tento lékařský zákrok byl z kategorie sci-fi, hezká je i (sebe)reflexe vlastní historie (doktorovi pomáhá jiný lékař se zkušenostmi felčara z nacistického koncentračního tábora). Jenomže provedení zoufale vázne: všechny vraždy se odehrávají mimo záběr, hudba byla k některým scénám zvolena zcela nešťastně, a hlavně místo napínavého příběhu přihlížíme dlouhým rozhovorům, zbytečnému plácání a debatám o etice, morálce a podobně (je správné obětovat život prostitutky, aby se zachránil život slavné zpěvačky, atd.). Na 90 minut příliš, opravdu příliš mnoho řečí a málo děje.

Hodně melodramatické, hodně edukativní, relativně i zajímavé, ale taak zoufale nudné! Samozřejmě uznávám datum výroby, ale dokonce i ruské snímky z této doby se vyznačují propracovaností děje a alespoň něčím, co zaujme na delší dobu. Tady je toho pomálu: když posílají v kosmické lodi pokusné opice nebo zoufalství chvíli před konce, že bude "navždy družicí slunce". Ale jinak těch 66 minut subjektivně uteklo minimálně dvakrát tolik pomaleji.

Space opera s celou řadou nedostatků, ale tolika krásnými momenty. Sice je tohle zatím nejslabší Hondův kousek, který jsem viděl, ale to je jedno: ve chvíli, kdy začne akce, kdy se bojuje, se v těchto japonských spektáklech spustí parádní Ifukubeho hudba, jednoduchá, lehce militantní, ale k těm scénám naprosto přesná. To já rád, takže jen škoda, že tady ji nebylo tolik, kolik by bylo záhodno, po pravdě začátek a vůbec první polovina filmu se trochu vlekla, ale druhá polovina už dojem o tolik vylepšit nestihla. Trochu mě to mrzí, protože zábavná přestřelka kosmických lodí je hezky udělaná a třeba závěrečná destrukce měst (extra papundeklový New York, ale i kartonový model Golden Gate Bridge u San Franciska a další) je jednoduše okouzlující a nádherně se na to kouká. Jenže jinak... Nejen u Hondy a studia Toho, ale celkově v japonských bijácích tohoto typu prostě ke štěstí potřebuju obří nestvůry. Tito mimozemšťani totiž ani jako protivníci za zmínku nestáli. A to je špatně.

Zábavná jednohubka na jedno použití. Tajemný začátek naznačoval mnohé, ale od vzpomínek na cestu raketoplánem na Mars to už bylo horší. Až osudové rozhovory během letu vesmírem se sice zvládnout daly, ale lahoda to právě nebyla. Po příletu na Mars pak začala řádná zábava - hlavně čtyři monstra, s nimiž se hrdinové setkají: masožravá rostlina, do které se musí herečka sama zabalit, aby vzbudila dojem živosti oné rostliny, velká amorfní améba, moje velmi oblíbená bestie z plakátu - krysopavoukokrab - a samozřejmě tříoký mimozemšťan, který poněkud nafoukaně Zemi vzkáže, že lidé sice technicky dospěli, ale duševně zdaleka ne, a zakáže jí další pokusy návštěvy své planety. Jak všichni zmiňují barevné filtry Marsu, musím se přidat - to bylo fakt brutální, málokdy platí doslova, že z něčeho "přechází zrak", na Marsu zde ovšem k tomu dochází beze zbytku. Postavy astronautů jsou zábavně schematické: hlavní hrdina - milovník, frajer, prostě borec (naneštěstí fakt těžce imitující Bogarta, což působí maximálně směšně) -, profesor, krásná vědkyně (akorát Naura Haydenová krásná není), jen je div, že nešlo o profesorovu dceru, aby klišé byla komplet, a voják, co je zároveň vtipálek. Zkrátka jeden z klasických sci-fi filmů druhé půle padesátých let, naštěstí zábavný a dobře se na něj dívá.