Poslední recenze (12)
Pán prstenů: Společenstvo Prstenu (2001)
Milý Frodo, hobiti jsou opravdu úžasná stvoření, za měsíc o nich víš první poslední a stejně tě po sto letech zase překvapí. Svět se změnil, cítím to ve vodě, cítím to v půdě, mnohé, co kdysi bývalo je ztraceno, neboť už není nikdo, kdo by to pamatoval. A devět prstenů lidem, kteří ze všeho nejvíce touží po moci... Když však těmto slovům propůjčíme epický nádech dabingu, přimyslíme si soundtracky, které dokáží vyjádřit každičkou emoci v každičké scéně (smutek je zde střídán s radostí) a uvědomíme si myšlenky, které prezentují věčné témata lidství (obzvláště závist a hamižnost), dostáváme se k něčemu většímu, než je hodnota kvalitního filmu.
Lepší už to nebude (1997)
Nejkrásnější romantický film, který jsem kdy viděl. Klišé je naprostou přirozenou povahou Melvina z filmu vyřazeno, zajišťuje nádherně přirozené chvíle a proto byste o něj neměli přijít! Až psychologický film prezentuje příběh o zatrpklém člověku trpícím OCD, přes kterou ho přenese cit k upřímně milému člověku, jenž už v životě zažil své. Grimasy Jacka Nicholsona mě dokázali skutečně rozesmát a úsměv mi vydržel až do samotného konce. 85/100
Věčný svit neposkvrněné mysli (2004)
Zorientovat se v tak matoucí mysli mi dělalo ze začátku fatální problém. Smysl a taky celé kouzlo filmu, jsem si uvědomil až na samotném konci. Takže jsem si užil posledních 20 minut. Ono je to zajímavý nápad a vše to do sebe zapadá, jen krapet zmatené. Sázím však, že podruhé už s plným počtem nebudu váhat. PS: Jim Carrey se mi začíná pořád více a více líbit. 83/100