Sharlay

Že oheň "může" hořet ve vesmíru, že kámen vůbec "může" hořet nebo dokonce že v ep 8 "může" běžet elektřina v zařízení, když v ep 3 a 7 bylo ukázáno, že generátor energie vybouchnul, to všechno není ten hlavní problém. Hlavní problém je, že s výjimkou Andora, Rogue One nebo (když přimhouříme oko) Ahsoky v Disney vyprodukovali několik filmů a seriálů, které pokaždé značku SW o něco víc poškozují, protože vůbec nikdo si neláme hlavu s tím, aby se projekty vzájemně doplňovaly či podpíraly a společně tak tvořily smysluplné univerzum. Acolyte je bohužel "smoking gun" toho, že během jeho sledování už i ti nejretardovanější diváci musí právem vnímat, že jsou hlavouny v Disney za retardy pokládáni. Studio zcela rezignuje na to, aby příběhy dávaly smysl, aby se postavy chovaly věrohodně, aby lore nebyl torpédován tuctem retconů ročně...

Miluju ty komentáře na Youtube, z nichž čouhá bezbřehá prázdnota myslí fanoušků Brambory Polákové, např. "Jsem moc rád,že takhle někdo z naší scény vyčnívá,umí pobavit a dá se to poslouchat.Báro potlesk!!!" nebo "Prstě nám dobře tak" či "Pekna pisnicka pekny klip pekne nohy :)". Sloka o dvou tónech, refrén o třech tónech – to teda jo, to rozhodně z naší scény vyčnívá. A všichni se samozřejmě rozplývají nad textem, jak je hluboký, pravdivý, kontemplativní, aktuální... No, tak třeba v verš "A pak si přeju, aby někdo zrušil sociální sítě" je asi největší bahno od BP za dlouhou dobu. Copak si nevzpomínáte na písničku 2-8-5, kompletně celou o sociálních sítích, která k nim nebyla vůbec kritická a do jejíhož klipu BP obsadila skoro všechny naše úspěšné youtubery, aby tak účelově akcelerovala ekonomiku pozornosti? Máme tady paradox, amigos... Další paradox je třeba skutečnost, že neexistuje ani jedna logická souvislost mezi textem sloky a textem refrénu. Jak přesně souvisí přání vystudovat práva, mít dlouhé nohy a být zdravá se sousedovým trávníkem nebo kvalitou jím vlastněného dřeva a konceptem závisti? Takže milion zhlédnutí, nespočet pochvalných komentářů (s naprosto otřesným pravopisem) a opět stále dokola kolovrátková mantra, jak BP "okysličuje" českou hudební scénu chytrostí, nápaditostí a invencí. A kulturní rubriky v českých médiích dál a dál zanikají, přátelé...

Och, kde začít... kde jen začít... Z celkového pohledu – je to strašně moc špatné a lituju toho času, co jsem do koukání investoval (jen protože jsem posledních pět dní ležel s chřipkou, tak jsem to zvládnul, ovšem proložil jsem to dvěma řadama Better Call Saul). Knihu jsem nečetl, ale pár dobrých známých, co ji četlo a co má na literaturu vysoké nároky, se všichni shodli, že je to výborné a kvalitní sci-fi – takže to posral akorát Netflix a duo velekokotů Benioff a Weiss. Teď pár detailů: 1. Strašně špatně to vypadá, opravdu strašně moc. CGI je v polovině scén morbidně slabé a odfláknuté, na 4k televizi se pak celý obraz sype. Už jste si všimli, že přes 90 procent netflixovských seriálů vypadá vizuálně úplně stejně? Barevnými tóny, rámováním, nasvěcováním atd. To je hlavní rozdíl mezi Netflixem nebo třeba HBO – na HBO ty věci, do nichž se investuje hodně dolarů a mají tvořit main content pro daný rok, aspoň vypadají "filmově", na Netflixu to vypadá všechno jako rom-com s Adamem Sandlarem. 2. Ještě horší než vizuál jsou herecké výkony, ty jsou opravdu zcela mimořádně ultimátně špatné! Především Eiza Gonzáles si definitivně zkurvila kariéru. Ovšem casting celkově je totální shit. Jediný pořádný herec je zde Jonathan Pryce, jehož role ovšem stojí kompletně za hovno a navíc ho brzo zabijou. Zbytek herců jsou diletanti (někteří méně, jiní nadmíru, třeba takový Alex Sharp mě nutil v polovině svých scén pátrat po mé kapsli s kyanidem), jejich herecké vedení ostudné. Rozpočet 20 milionů na epizodu a nenašlo se dost peněz na talentované herce, omg? 3. Od začátku do konce to smrdí nepromyšlenou koncepcí, jak předlohu vlastně adaptovat. Stačilo přečíst si letmé synopse celé knižní trilogie, aby bylo jasné, že tvůrci nemají ponětí, kolik sezón by seriál měl mít, jak přeskakovat mezi hlavními linkami, jak dávkovat napětí, co je vlastně hlavní myšlenkou příběhu. Poslední díl první řady to stvrzuje extrémně: Saul, který po celou dobu neměl žádný vývoj a ani neovlivňoval děj, je najednou hlavní postavou, s mocí, kterou se seriál neobtěžuje vysvětlovat, zbytek postav to totálně odsouvá stranou mimo jakoukoliv důležitost; a závěrečná scéna představuje všechno možné, jenom ne cliffhanger. 4. Takových pičovin, kterými je to vyplněné, aby každý díl měl alespoň 50 minut, se už dlouho nikde tolik neurodilo, snad s výjimkou 1899. Namísto toho, aby měl seriál spád, je permanentně retardován vložkami z osobního života postav, jež ale postrádají smysl, protože jsou jednak nudné, jednak vylíčeny enormně tupými a debilními dialogy.