kamigava

Tak jsem doposlouchal poslední kazetu....a nemám slov, musím vydechnout a utřít slzu.. :( Je smutné sledovat, jak se někdo pomalu prokousává životem až k sebevraždě. Střední škola hlavně v USA dokáže být pěkně kruté místo, které není snadné navštěvovat každý den, obzvlášť když jste introvert. Hannah měla bohužel nešťastný život a nakonec zažila i to, co nechce žádná holka zažít a to nemluvím o smrti. Bylo pro mě těžké sledovat další a další důvody, které směřovaly jen k jednomu konci, ale byl jsem zvědavý a vytrval jsem... Asi bych to nedal, kdyby mi nějaký mrtvý kamarád poslal kazety, na kterých bych byl já jako jeden z důvodů, proč se zabil/a. Bohužel i já sám mívám občas sebevražedné sklony a někdy ukončení života vidím jako jediné východisko, které by mi přineslo konečně pocit svobody a úlevy. Někdy jsou ale i světlé chvíle radosti, kdy na chvíli získám důvod, proč žít dál... Jediný rozdíl mezi mnou a Hannah je ten, že mě naštěstí nikdo nešikanuje, ani na škole jsem s tím problémy neměl. Akorát si připadám, že mi nikdo nerozumí a že jsem stále sám. Samota mi na jednu stranu vyhovuje, lépe se mi přemýšlí a dobře si tak psychicky odpočinu od lidské společnosti a načerpám novou energii na další den, který musím nějak přěžít. Na druhou stranu se zárověň mé druhé já cítí osaměle, z čehož mám někdy hlavu jak balón a zabývám se pak zbytečnými detaily, které mě neustále frustrujou a prostě nežiju uvolněně (přehnaný perfekcionismus/snaha o dokonalost ve všem)... Raději proto utíkám z reality k filmům a k hudbě, které mě drží nad vodou a umožní mi zapomenout na chvíli na každodenní starosti, které mi prostě přerůstají přes hlavu. Dokonce jsem přemýšlel nad způsoby, jak se nejefektivněji zabít. Jako Hannah bych to neudělal, žíly a žiletky jsou mi odporné a vykrvácení trvá dlouho. Zato kyanid draselný je vyšší liga, 200-300 mg této soli stačí ke smrti do pár minut. Jakmile se kyanid dostane do žaludku, reaguje s kyselinou chlorovodíkovou a začně vznikat velmi jedovatý kyanovodík, který vlastně zastavuje buněčné dýchaní (tzn. přenos kyslíku z krve do tkání), ale to už bych měl mluvit s psychoušem a ne se tady zpovídat... Jinak soundtrack k seriálu je moc hezky depresivní, nemůžu ho přestat poslouchat - hlavně "The Night We Met", "A 1000 Times" či "Only You". :-) Snad se jednou Clay setká s Hannah v nebi a SPOILER: Bryce ať shoří v pekle!