MovieFive

Úsměvná satira o všetečném ženském pokolení. Nebudu se více rozepisovat, zmíním akorát krásné kostýmy a vynikající výkon Jiřiny Štěpničkové.

Jestli byl Frič mistrem vkusných komedií, tak tady šlápl vedle. Za prvé, takle si komedii nepředstavuju a za druhé je to zkrátka naivní film. Ne že by filmy dnes a v dřívější době nesloužily především zábavě a odreagování a dokážu si představit, že Prstýnek plnil svojí úlohu dobře; ale tady ta naivita bije do očí až moc. Na film se dá vcelku pěkně dívat, přesto mi na něm něco vadilo a celkově mě zklamal jak sám film, tak Frič.

Drama není špatně rozehrané, ale k věrohodnosti mi chybí větší motivace, hlavně babičky Hlavsové. Kamera se na venkovském prostředí snaží zachytit dřinu a sebeobětování, ale scény působí samoúčelně a celou dobu mi hlavou vrtala otázka, proč to dělá? Chápu, že byla poctivá a chránila čest svojí rodiny, pro mě to ale bylo přehnané. Celkově je to určitě povedený film, přesto mě nedokázal přesvědčit a konec byl na rovinu kýčový.

Hotel Modrá hvězda mě bavil. Pomalu bych řekla, což se u filmů neděje tak často, že začátek více než konec. Největší úspěch připisuji skvělé Nataše Gollové, která dokázala utáhnout celý film (samozřejmě s pomocí dalších osvědčených herců). Osobně se mi nejvíce líbila první půlka filmu a velice svižná pasáž večeře pro pětadvacet lidí a tak se stalo, že ani konec, který by měl trochu gradovat, nepřekonal nasazené tempo. I tak se mi film moc líbil a ve Fričově tvorbě ho určitě zařadím k těm hodně povedeným, nicméně je chyba, když film nemá v druhé půlce co nabídnout. 4.5*

Začátkem jsem si nebyla moc jistá, ale postupně se z Tetičky vyvinula vcelku originální komedie se slušným potenciálem, který se mi zdá, že zůstal nevyužitý. Frič tentorkát zabrousil do sice příjemného námětu, nicméně z celého filmu a z konce především je patrná hořkost a sentimentalita. Všichni herci odvedli výborný výkon, mě se nejvíce líbil Ferenc Futurista. Jak už jsem psala, velice pěkná komedie, která je ale založena spíše na smutném podkladu a i s tím slovem komedie bych byla opatrnější-nejedná se o typickou Fričovskou komedii s Burianem nebo Haasem, a tak myslím, že hořká komedie by Tetičku vystihla nejlíp.

Asi už jsem viděla dost Friče, protože i když jsem přesvědčená, že nikdo neupustil ze svých kvalit, tenhle film mě ne a ne oslovit. Náměty sice střídají lokality a postavy, ale v podstatě je to pořád to samé. Je samozřejmé, že u podoných snímků, nikdo nečeká šokující konec a čitelnost vývoje příběhu se tak trochu očekává, nicméně bych uvítala něco více nápaditějšího. Hvězdou celého snímku byl jednoznačně Vlasta Burian jako oficiál Borman-výborný scénář a ještě líp zahraný.

Filmy ze školních lavic patří tématikou k mým oblíbeným. Děj Cesty do hlubin študákovy duše je sice trochu patetický, ale milý. Z hereckého obsazení mě nejvíce potěšil Jindřich Plachta a Ladislav Pešek. Nemůžu nevyužít srovnání s podobným projektem a to Škola základ života!, film byl sice slabší dějově, ale přišel mi přece jenom o něco zábavnější.

Příjemný film, který je svým způsobem vážný, ale Voskovec s Werichem z něho dělají milou komedii. Další spolupráce s Fričem a s námětem krize se opět povedla a mě Svět patří nám pobavil ještě o něco více než Hej-rup! . Voskovec s Werichem jsou jednodušše dokonalí!

Jeden z těch mála filmů, které začnou nadprůměrně a já si v duchu říkám ať to tak prosím pokračuje a ono vážně. Zásluhy připisuji vlastně všem. Především scénář byl vynikající a výborně zahraný Hugo Haasem. Lehkost s jakou přijal svou smrt byla neuvěřitelná a upřímně mě pobavila. I ostatní herci podali skvělý výkon, Hašler a Trégl hlavně; Mandlová neměla prostor na to předvést víc než solidní průměrný výkon. Je možné, že z námětu se dalo vytřískat ještě více vtipných a absurdních situací, ale v tom má zřejmě prsty Frič, který jak známo, je mistr v komediích tak akorát vtipných a myslím, že Ať žije nebožtík je další ukázkový příklad jeho filmového a komediálního umění. I přes mé nadšení, musím přiznat, že konec už mi nepřišel tak chytlavý jako začátek, ačkoliv nabídl perfektní scény. A co je hlavní, celkový dojem mi to nezkazilo.

Jedenácté přikázání začíná jednoduchou přísahou a pokračuje nabitým sledem událostí, opět trochu nadnesených. Pohrává si se známým motivem-záměnou postav, zatajováním nějaké informace a elegatním vybruslením ze zdánlivě nevyhnutelného maléru. Bylo milé vidět známé tváře ve vedlejších rolích i Haase v roli hlavní. Nějak ale bych jinak naložila s vývojem dějem-jednoduchá zápletka na začátek je dostačující, přesto bych zkrátka zvolila "jiné vtipné situace založené na jiné dějové lince". I proto je pro mě tento film zatím jeden z nejméně zábavných ve Fričově tvorbě.