vangobseck

Režisér Olivier Assayas původně do seznamu doprovodných skladeb vložil písně skupiny The Feelies. Její členové ale protestovali proti jakémukoli spojování svých skladeb s terorismem. V důsledku toho bylo použito několik písní kapely Wire.

Pouze tři epizody nekončí větou: "Jistě, pane ministře". Epizoda Úsporný program, epizoda Konečné rozhodnutí a epizoda Právo na informace.

Hudbu k filmu složil Šostakovič na Stalinovo přání, podobně jako u mnoha dalších filmů natočených za Stalinova života.

Údajně se jedná o nejoblíbenější film Muammara Kaddáfího.

Benckerovi (Iván Petrovich a Elga Andersen), německý manželský pár, s nímž se Louis (Georges Poujouly) a Véronique (Yori Bertin) seznámí po honičce na dálnici, pochází podle slov Horsta Benckera (Iván Petrovich) z Mnichova, avšak auto mají registrované v Řezně.

Florence Carala (Jeanne Moreau) vysloví jméno "Julien" třiadvacetkrát.

V jedné z posledních scén filmu Talleyrand (Sacha Guitry) popisuje převezení Napoleonova těla do Francie a jeho uložení v pařížské invalidovně, které se odehrálo v roce 1840, tedy dva roky po Talleyrandově smrti.

V celém seriálu jedinkrát nepadne křestní jméno doktora Veselého (Vladimír Ráž).

Obsazení jazzového kvinteta, které vytvořilo soundtrack filmu, je následující: Kenny Clarke (buben), Miles Davis (trumpeta), Pierre Michelot (kontrabas), René Urtreger (piano) a Barney Wilen (tenorsaxofon).

Odcizené auto Friedy (Elga Andersen) a Horsta (Iván Petrovich) Benckerových je 1957 Mercedes-Benz 300 SL Coupé.

Odcizené auto Juliena Taverniera (Maurice Ronet) je 1952 Chevrolet Styleline Deluxe Convertible Coupe.

Byt Louise (Georges Poujouly) a Véronique (Yori Bertin) je na ulici 55 boulevard de Grenelle v Paříži.

Louis (Georges Poujouly) a Véronique (Yori Bertin) nechávají ukradený Mercedes pod mostem Bir-Hakeim v Paříži.

Film byl natočen mezi 23. zářím a 15. listopadem 1957. Do distribuce se dostal 29. ledna 1958.

V televizním dokumentu The Miles Davis Story (2001) se uvádí, že soundtrack k filmu vznikl v noci z 4. na 5. prosince 1957, přesněji mezi třiadvacátou hodinou večerní a pátou hodinou ranní.

Budova, v níž Julien Tavernier (Maurice Ronet) uvízne ve výtahu, se nalézá na ulici 26 Rue de Courcelles v Paříži.

Milese Davise k filmu přivedl Jean-Paul Rappeneau, jazzový fanoušek a asistent režiséra Louise Malleho. Miles, který v listopadu 1957 vystupoval v pařížském klubu Saint-Germain, nabídku přijal.

Téma soundtracku nebylo předem připravené, Miles Davis jej vytvořil pár chvil před nahráváním v hotelovém pokoji, když mu byla vysvětlena zápletka filmu. Kvintet pak improvizoval u promítání příslušných filmových sekvencí.

Původní album „Ascenseur pour l'échafaud“ z roku 1958 obsahuje deset skladeb z filmu. Miles Davis byl v zápětí v roce 1960 nominován za výkon na cenu Grammy za nejlepší jazzové album, jazzového sólistu nebo menší jazzové těleso.

Ve filmu si cameo zahrál trumpetista Miles Davis, a to jako pouliční hudebník.