Parabot

Prvního května jsme v dobách drolící se normalizace obvykle trávili dvěma způsoby. Buď sázením brambor nebo díváním na prvomájový průvod. I když z dnešního pohledu může působit zaorávání brambor koňským spřežením až romanticko-exoticky, jako z Rumunského banátu, v dětství jsem jednoznačně preferoval pohled na pochodující lidi a alegorické vozy upevňující drolící se ideologii. V osmdesátém šestém jsem měl štěstí. Pod radioaktivním spadem jsme pozorovali kráčející pionýry. Ano, debilní nápad. I když, sázet cokoli by vlastně bylo ještě horší. A informace v následujících dnech z rádia Svobodná Evropa, které byly doprovázeny neodmyslitelnou odporně kvílivou socialistickou rušičkou - jež nás samozřejmě chránila, zněly dost přehnaně. No, a ony nebyly.___Bez váhání dávám plný kotel. Za sebe ale nedokážu říct, zda je Černobyl nejlepší seriál, nebo dokonce filmový počin jako takový. Ovšem, pokud nějaká cizí forma života někdy narazí v troskách zaniklé naší civilizace na toto dílo, dostane celkem sugestivní obraz toho, co asi vedlo k úpadku - stupidita, bezohlednost, přestřelené ambice, iluze vlastní neomylnosti, preferování psychopatických autoritářských predátorů před inteligencí a morálkou. Pokud nás třeba ještě dříve nesmete nějaký meteorit :).

Jindřich Polák byl díky Návštěvníkům takový český, o dvě dekády starší M. Night Shyamalan - ve smyslu twistu na konci, který ale máte neustále před sebou ale nevšimnete si jej - ovšem s podstatně větším smyslem pro humor a mládeži přístupný. Svobodova hudba je zde asi nejlepší, co kdy udělal. Josef Bláha dokonalý. Můžu sjíždět pořád dokola a stále se bavím i dojímám.

Svoboda, kontrola, vědomí a identita. Ústřední čtyři pilíře, kolem kterých se točí tento zajímavý HBO počin s rukopisem Nolana mladšího.