Kaferano

Nevěřím tomu, že top kulinářské delikatesy můžou být dílem vystresovaného kuchařského týmu a do kterých na závěr naprská cholerický šéfkuchař. Děkuju nechci, jako tajemství kuchyně by mi to stačilo. Co se týká zpracování filmu a námětu, tak je to podobné. Když nasypete hromadu koření na fádní jídlo, neuděláte z něj lahůdku. Tady byl nášup vyhrocených emocí na fádním námětu. Ale sem tam se oko potěšilo při přípravě jídel, toho mohlo být klidně víc...

Na začátku filmu jsem byla v rozpacích z kýčovitě patetického úvodu, ale ve chvíli, kdy do Popelčina domu vstoupila macecha v podání Cate Blanchett se svými dcerami, pohádka dostala spád a na povrch vypluly všechny emoce, které k pohádkám patří. Přes velmi bombastické vizuální pojetí, zůstává samotný příběh prostý a Popelka s princem myslím dokáží splnit očekávání dětí i dospělých jako správně zamilovaná pohádková dvojice... Co bych chtěla vyzdvihnout je práce módní návrhářky Sandy Powell, která dodala všem kostýmům neskutečný šmrnc, až jsem měla dojem, že se dívám na luxusní módní přehlídku. Ples k tomu samozřejmě vyzývá, ale i mimo ples byly kreace dokonalé. O Sandy Powell se zmiňuji v deníčku...

Docela povedená recyklace. Byl zachován duch původních dílů, což mě potěšilo. Nebylo to přeplácané a přetechnizované, na druhou stranu některé scény ve mně nevyvolaly skoro žádné emoce. Například hypnotické vytahování informací pomocí ruky bylo spíš úsměvné. Snad se v té dramatické rovině povede časem vymyslet něco nového, protože rovina vtipu a nadsázky na mě stále působila. Dík Chew a BB8 :-)

Příběh celkem o ničem, pár herců na ozdobu to nevytrhlo a není to ani moc vtipné. Ale nakonec je to film o vaření a v tom byl dobrý, bylo na co koukat a sliny se sbíhaly o sto šest

Pořad ukazuje nelehkou cestu vzniku parfému a důležité aspekty, které určují jeho další úspěch u slavných firem a nakonec i u veřejnosti.. Představuje profesionálního ,,Nosa,, ze slavného centra voňavkářského průmyslu , francouzského města Grass. Tam právě existují instituce, kde se tito profesionálové učí svému umění. Takové studium a výcvik v terénu trvá 6 let. Je zajímavé, že donedávna byla tato profese výhradně doménou mužů, přestože ženy mají podle výzkumů bezkonkurenčně lepší čich. Dnes už je situace jiná, především v marketingu. Vše je útok na smysly a peněženku. Také filmové hvězdy neodmyslitelně patří k reklamě a zde se mi zrovna líbila ukázka setkaní slavného návrháře s herečkou Charlotte Gainsbourg, kterou si sám vybral pro svůj parfém. Ti dva vypadali jak sourozenci :-D . Jedna věc mi v pořadu ale scházela, a to je volba flakónu pro každý parfém. Je to výrazná složka budoucího úspěchu a ráda bych viděla nějaký příběh souznění lahvičky a jejího kouzelného obsahu.. Ale jinak dobrý, mám chuť si něco koupit....

Pomalu plynoucí sofistikovaná imprese. Tak by se dal popsat dojem z filmu Jima Jarmusche, který vtiskl novou podobu tak zprofanovanému tématu jako jsou upíři. Ne každý u filmu vydrží, protože jde v podstatě o obraz, kde plynutí času je pozastavené a my můžem pocítit každodenní rutinu dvou zamilovaných upířích bytostí. Tato rutina je zároveň velmi vytříbená a zároveň otřepaná staletími a působí jako tichá bilance skutečných hodnot existence... Celou tuto záležitost velmi podpořila volba herečky Tildy Swinton do role upírky Evy. Tilda Swinton jako žena typu ,, jolie-laide " působila unikátně v roli kultivované milující bytosti, nadané psychometrickými schopnostmi, která po svém chápe esenci života a smrti...

Moc se mi to líbilo, celé tři hodiny mě to bavilo a po příchodu z kina jsem doma nadšeně referovala. Komentář jsem chtěla vynechat, ale do rána se mi hodně věcí rozleželo a nedá mi to. Mám ráda filmy typu "rozházená mozaika", zvlášť, když se mi na konci vyjeví celistvý obraz a vše do sebe zapadá. Tady byla mozaika rozdrobená skoro na kaši a dějových linií bylo hodně a přeházených v čase. Na konci jsem pochytala asi 90% a myslím, že jsem dávala opravdu pozor. Další věc je téma reinkarnace. To byl důvod, proč jsem si film vybrala. Líbilo se mi, že film byl zaměřený na životní fragmenty a vlastně působil střízlivě i pro diváky, kteří tento fenomén neuznávají. Nebyly zde žádné kýčovité bardózní scény a mysticko-filozofické poselství bylo podáno maximálně decentně. ( nebo vůbec? :-) Narážím na Fontánu, která je spíš opak. Jenže k reinkarnaci patří i karmická logika, která ji staví do pozitivního světla. Tyhle vnitřní vazby mi tu chybí a není jasné, proč se některé postavy změnily a některé zůstaly bez vývoje. To je hvězda dolů. Teď chvála. Masky skvělé, možná místy přehnané, ale to mi nevadilo. Některé herce jsem nepoznala. Vynikající Tom Hanks. Ze všeho nejvíc se mi líbil herec Jim Broadbent a celá jeho dějová černokomediální linie.

Příběhy dětí mě moc neberou, ale tohle bylo opravdu roztomile hravé. Navíc potěšila přítomnost Bruce Willise. Velmi se mi líbilo použití hudby Benjamina Brittena a následná Desplatova varianta na stejný princip přidávání nástrojů s komentářem v závěrečných titulcích.

Většina pražských lokalit, které prezentuje architekt Adam Gebrian je mi důvěrně známá a jeho komentáře a připomínky jsou opravdu trefné a výstižné. Myslím, že je to užitečný pořad, který může nastartovat větší zájem o prostředí, v kterém žijeme a které můžem do jisté míry i ovlivnit.. Také poukazuje na souvislosti, které by se běžný chodec jinak asi nedozvěděl. Doufám, že vzniknou další díly....

Při sledování Holy Motors jsem si říkala, že je to skvělý nápad , výborně zrežírovaný a byla jsem si jistá vysokým hodnocením. Ve filmu sledujeme určitou rovinu konání jednoho muže a posléze jakéhosi společenství. To celé je podáno velmi napínavě a je jasné, že takováto záležitost musí vycházet z hlubších základů, že musí existovat další rovina, která toto konání umožňuje nebo mu dodává váhu. Tahle rovina může být klidně zamlčená, ale nesmí jaksi chybět. Na konci filmu jsem měla pocit, že autor ani sám nevěděl, kde se to celé vzalo a celou tu skvělou záležitost odvedl do mělkého povrchna. Pocit prázdna a nenaplnění, které na konci čiší z hlavního hrdiny jsem měla bohužel taky jako divák.... 85%