baroko16857

Milí páni filmaři, opět jste si ukousli příliš velké a pro vás (a potažmo i pro nás diváky) nestravitelné sousto. Původní Angelique je sice časově stará jak hnědé uhlí, ale stále svou kvalitu nezapře. Vaše představitelka markýzy andělů je sice pěkná kočka, ale s krásou Michéle Mercier nemůže soupeřit. Ta i s tou zrzavou parukou vypadala překrásně a půvabně. Vedle Marilyn Monroe, Giny Lollobridy a Catherine Deneuve jedna z nejkrásnějších ženských, co se kdy ve filmu objevily. Čau a příště šťastnější ruku při výběru předloh pro remake.

Rozklad šedé kůry mozkové páně režisérovy a scénáristy v jedné osobě - v posledním stádiu. Tady už ani elektrošoky nezaberou. Co naplat, jeden trouba si to někde v jeskyni pod vlivem opia vymyslel - a jinej to o pár tisíc let později dál "rozvinul", aby obohatil už tak rozvětvený brak filmového průmyslu. Nedá se nic dělat, filmíky musejí hlavně vydělávat, takže nějaké obsahové poselství, na to sere pes; hlavně prachy, prachy, prachy. Tudíž se musí vymyslet ta nejprvotřídnější kravina, to se přece lidem líbí, ne? Co je vlastně horší: nabídka nebo poptávka, ptám se?

Vy chcete, abych vstal, a odkráčel doprostřed jeviště, ve chvíli, kdy umírám?! Já chápu, že je to divný, ale musíme to udělat. Bože! Když to říkám, tak to uděláš! To, protože to říkáte vy? Ano lásko!

"...Takové to bylo smutné milování..." Ale takový je život! Tento krásný film jsem nikdy nebral jako pohádku, právě pro jeho sepjatost s běžnou tragikou mezilidských vztahů. Zde se sešli dva opravdoví velmistři poetiky: Karel Kachyňa a Zdeněk Liška. Ta hudba je tak dokonalá, citlivá a dojemná. Ve filmech není vždy takové niterné souznění hudby s obrazovou předlohou obvyklé. Vesměs bývá filmová hudba jen kulisou, zde ale má tak výrazně majoritní podíl, že je nepřeslechnutelná. Navíc královský Radovan Lukavský, babičkovsky milá paní Rosůlková, obě nádherné holky Šafránkovic, mužně něžný hlas Petra Svojtky a démonická Milena Dvorská? Kachyňova Malá mořská víla je dojemné, poutavé a nadprůměrné dílo, které nutí k zamyšlení, proto přesahuje rámec pohádky pro děti.

Film mi připomíná shakespearovské příběhy. Ve střední části filmu se totiž i přes množství událostí děje v podstatě jen jedno (v tomto případě snaha o přežití), ale to nejdůležitější je v zarámování děje Prologem a Epilogem (jako v oněch starých románech). Na začátku zazní ta nejpodstatnější teze: "Člověk = tvor plný paradoxů, tj. agresivní a válčící, na druhé straně však touží létat ke hvězdám." Když se nad tím zamyslíte, vlastně vám musí ten drastický konec filmu (Epilog) intuitivně dojít. Je jednoduché si odvodit, že pokud bude člověk stále paradoxním, rozporuplným jedincem: je jeho vyhynutí NEVYHNUTELNE.......................!!!

Pro mne nejpoetičtější a nejlepší tragikomedie vůbec. Obě polohy - tragická i komická jsou zde vůči sobě v plné symbióze. Ani jedna neubírá té druhé. Originálně a citlivě je tak zdůrazněno, že jsou obě stejně důležité. Ten původní dabing (Adamová, Kostka, Popelíková, Vinklář...) je dnes bohužel už zřejmě nesehnatelný. Velká škoda. Ten nový, nynější dabing (Žehrová, Brabec....) není nejhorší, leč oproti tomu původnímu je velmi slabý a obyčejný.

Slepičí tribunál...........Kuuuuuuurva..................Někdo pil z mého pohárku - někdo seděl na mém kanapíčku....................Odkud znáš moje jméno, lidožroutko............................... Miluju Sexmisi!

Další chujovina! Jak se ostatně dalo předpokládat po prvním dílu. Nikdy nepochopím, jak může mít zjevný sajrajt více dílů???!!!

Myslím, že ani sami tvůrci tohoto filmu si plně neuvědomili, jak výjimečný snímek vytvořili. Z jeho geneze (i z knihy samotné) je patrné, že měl vzniknout jen jako další zajímavá kuriozita. Výsledek však předstihl očekávání. Film je jedinečný! Myšlenkou, výtvarným i hudebním zpracováním. Děkuji za takové filmy.

Jako profesí Forenzní patolog a navíc filmový fanda nemohu tento seriál ohodnotil jinak, než jako produkt zralý na odpadní šachtu. Tak neuvěřitelná snůška nesmyslů se opravdu jen tak nevidí. Shlédl jsem 3 (slovy tři) první díly první série. Nebyl jsem si však jistý, zda se mám smát nebo zvracet: ovšem ne ve spojitosti s autoptickými zákroky, ale s onou debilitou a absurdními názory o práci nás koronerů. Kdybych přirovnal filmaře ke kulinářům, pak to je sorta lidí, kteří si rádi hrají na odborníky ve všech myslitelných (i těch ostatních) oblastech lidského zájmu. Kvalitou své práce však dokáží vařit současně chutná jídla, ale i ty nejnechutnější šlichty. A právě z těch se chce nejednomu obrátit žaludek. Předkládaný seriál o profesi soudních lékařů je toho dokonalým příkladem. Odpusťte mi prosím, ale více, než ty tři první díly opravdu nezvládnu. Buď bych se vyzvracel z podoby nebo praskl smíchy. Nejspíš bych si poté prohlédl pitevní stůl a nástroje z druhé strany - a to ještě nehodlám, notabene, nikoli kvůli takovéto kravině.