Bernhardiner

Pierre Brochant chce jít na večeři blbců, kam hodlá vzít Francoise Pignona jako jedinečný kousek, ale - co čert nechtěl - si během golfu zraní záda a nemůže na večeři přijít. A tak náš milý blbec příjde k němu domů...:-) Jedinečný franouzský kousek, který se z 90% odehrává v jednom bytě s minimem postav. Francis Veber zde svoje příběhy týkající se srážky hlupáka či slabocha se silným a arogentním dovádí k dokonalosti, protože Francois Pignon v podání Jacquese Villereta pokazí, co může. A tak má milý Brochant o několik starostí navíc... Kromě skvělé zábavy zde můžeme najít i jistý morální aspekt - nikdy bychom se neměli smát hlupákům, poněvadž nevíme, kdy na nás také dojde, ale...jsme jen lidi no :-) 100%

Když se daly dohromady osobnosti, jako Nataša Gollová, Oldřich Nový a Martin Frič, nemohlo vzniknout nic šaptného. Nataša Gollová je herečka, která se do těchto rolí hodí perfektně. Zatím jsem ji neviděl v žádném vážnějším snímku a upřímně si ji jako vážnou nedokážu dost dobře představit. Pochvalu však zasluhují i Zdeňka Baldová za roli flegmatické tetičky Pa a Josef Gruss za roli zmateného Zdeňka. Je to skvělá a inteligentní crazy komedie, kterých je v současné době tak strašlivě málo. Kam ten svět spěje, když se dnes ani pořádně nemůžeme inteligentně zasmát..100%

Nejlepší film Miloše Formana! To tvrdím jako osoba, která se 12 let učila na ZUŠce hrát na housle a právě proto musím ocenit především skvělou hudbu, i když Wolfgang zřejmě nic, co by nebylo skvělé, nesložil. A vzhledem k tomu, že si Mozartovu hudbu rád občas poslechnu, musím pozitivně hodnotit celý film. Ale tenhle film netvoří jen vynikající hudba... vystupují zde nadaní herci, kteří nebyli ve své době příliš známí. A možná právě proto dokázali naplno projevit svůj talent. A nakonec velký dík patří Formanovi... za všechno. Za výběr herců, spolupracovníků a ostatních lidí, bez kterých by film nevznikl. Naprosto zasloužených 8 Oscarů a jeden z nemnoha amerických filmů, kterých si skutečně vážím. 100%

Zatím jsem nepřišel na důvod, proč se tento skrytý klenot dosud neobjevil v české distribuci. Jediné vhodné vysvětlení by bylo, že Louis de Funes se ve filmu objevuje pouze v posledních zhruba čtyřiceti minutách a nikoli v celém filmu. První dvě povídky na sebe vlastně nepřímo navazují a postavy, které se nám představí v počátečním příběhu, uvidíme i v části druhé. Abych tu zbytečně neSPOILERoval, budu celkem stručný. V úvodním příběhu šéf nevěstince Bernard Blier, smyslu života zbavený, sundává červenou lucernu a předává ji jedné z pracovnic. Ve druhém příběhu jí je však tato lucerna odcizena. Za tento čin je poté Jean Lefebvre nespravedlivě souzen. Třetí příběh pak s prvními dvěma propojen pouze prostřednictvím červené lucerny. Funés ochrání prostitutku Mireille Darc před policií a vezme si ji domů. V tu chvíli se stává jeho dům čím dál častějším místem návštěv jeho přátel a i dámská společnost se rozroste. Co je na tomhle snímku nejkrásnější? Kromě hereckých výkonů je to výborná atmosféra snímku, podpořená jak černobílým obrazem, tak i zdařilým hudebním dopravodem. Když se na konci první části line z desky oblíbená píseň bordelmamá, začínám i já litovat, že čas červených luceren už dávno zapadl prachem. 100%

Čas, dle mého názoru možná nejlepší film Kim Ki-Duka, se zabývá v Koreji populárním trendem nechat si od plastických chirurgů upravovat tělo. Narozdíl od ostatních filmů tohoto režiséra je ponechán prostor dialogům herců, což není vůbec ke škodě. Je zde dokonale zobrazeno, že plastická chirurgie dokáže člověku úplně změnit tvář, nikoli však jeho osobnost. Právě na to doplácí oba hlavní hrdinové, kteří se balamutí navzájem a nechtějí odkrýt svou pravou tvář (hlavně dívka je v tomhle ohledu dost postižená). Celý tento krásný příběh nutí diváka popřemýšlet o skutečné důležitosti fyzické krásy a jakousi odlidštěnostostí současné doby. Povinný film pro každého, kdo snad uvažuje o změně vzhledu. 100%