PetraMishka

Příběh vztahového čtyřúhelníku, ve kterém se najdou snad všechny druhy lásky. Tou první je bývalá láska dvou starších mužů, kteří se neustále navštěvují, ale nesmí ovlivňovat život toho druhého. Pak je tu láska stárnoucího muže k mladému dandymu, který nic neumí, kromě využívání svého patrona, od něhož má později všechno zdědit. A nakonec je tu láska mezi mladým dandym a zkrachovalou šlechtičnou, kdy jen tušíme, že ho jednoho dne připraví o všechno a vzhledem k povaze příběhu, ač mi tato postava byla velmi nesympatická, pak takové zakončení bych si přála vidět. Jinak při sledování zneužívání staršího umělce, odcizování jeho oblíbených věcí, čerpání jeho peněz, tady se mi až stahoval žaludek. Je to hodně silný zážitek.

Fantom opery je zosobněním gotického románu se všemi jeho finesami, jako utajené prostory, mučírny, výpustě vody a tajemný antihrdina, který miluje krásnou naivní dívku, která ho však zradí a najde si krásného mladého muže. Ale zohyzděný fantom jménem Erik se nevzdává a bojuje do posledního dechu, i když ho pronásleduje rozzuřený dav. Bylo to velmi zábavné, temné a fantastické.

Dynamický film o muži, který se pro slávu neštítí ničeho, ani vraždy. Ačkoliv ji neprovede vlastní rukou, učiní kroky ke smrti svého přítele, kterému následně ukradne jeho rukopis a díky němu se stane slavným. O jeho tajemství ale ví dva lidé, a když si najde novou milenku, nebude se stačit divit, jak s ním osud zatočí. Herecké výkony byly skvělé, nejvíc se mi však líbila práce kamery, ta byla úžasná.

Mladý samuraj z chudých poměrů se neustále potýká díky svému smyslu pro spravedlnost a čest v problémech. Je totiž výbušný a snaží se lidi přesvědčit o své pravdě, a tak neustále sestupuje v životě níž a níž, stává se členem zločinecké bandy. Pěkná je jeho snaha neustále se zamilovávat do nevinných žen, které ho jako jediné mohou pochopit, a zjišťovat, že tomu tak není. A také souboje, ty jsou skvělé.

Ivan Mozžuchin jako hrdý šlechtic, který touží po ženě, která o něj nejdříve nemá zájem, ale pak je šťastná za nabídku k sňatku, protože potřebuje zakrýt poměr s carem. Zklamán odchází do kláštera, kde se stává knězem a později poustevníkem, ale ženy ho stále pronásledují a on nemá klid ani sám před sebou. Příběh sám o sobě je velmi zajímavý a výkony všech postav jsou skvělé. Překvapila mě však trochu horší kamera.

Je pravda, že Polu Negri i Ernsta Lubitsche zbožňuji, a tak možná dávám vyšší hodnocení, než by se slušelo, ale nově zrestaurovaná verze z roku 1918 je mou první Carmen a plně odpovídala mé představě o ní. Carmen je živelná, žije okamžikem a nedělá si starosti. Když se nabaží, prostě jde dál a nemyslí na následky. Bylo to skvělé a moc se mi to líbilo.

Statický záběr na prostranství, kde se kříží koleje tramvají poháněných koňmi. Historicky velmi zajímavé.

Chlapík skáče do plachty, aby udělal salto, ale moc mu to nejdřív nejde, i když se nakonec zadaří.

Spouštění lodi na vodu, kdy přihlížející najednou začnou couvat a nastane moment, který je i dnes hrozivý.

Otec malé dítě, které má ještě nejisté nohy, aby se mohlo podívat na rybičky v akváriu.