Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Animovaný
  • Akční
  • Komedie
  • Drama
  • Sci-Fi

Recenze (1 016)

plakát

Harukana Receive (2018) (seriál) 

Úžasná podívaná právě na letní sezónu, kde si člověk užije plno napětí ve sportovním prostředí beach volleyballu. Sportovky opravdu moc nemusím, ale občas se najde klenot jako tenhle, kdy je to plné ke konci spousty dechberoucích momentů, rivality, kolegiality, týmové ducha (kdy jak je tu krásně řečeno, tak beach volley je týmová hra, kde neexistují žádná esa), lehkého humoru a také co potěší pánské oko. Není tu nic vynuceného, postavy jsou velice příjemné (i když tu jaksi chybí jakýkoliv mužský charakter (ať už se jedná o hlavní, vedlejší postavy nebo dokonce "křoví") a o ecchi se tu moc mluvit nedá, protože přece jenom fanservis je tu podán v přirozené podobě, který se dá vidět normálně, protože beach volley se jinak než v plavkách nedá hrát a nepohybujeme se tu v arábii. Po animační a hudební stránce bych řekl perfekt, kdy jsem jim povedl celkem i design jednotlivých postav a věcí a také příjemně podtrhující melodie.

plakát

Šičisei no Subaru (2018) (seriál) 

Po první půlce prvního dílu jsem si říkal "A jéje, zase dobrodružství malých školáčků ze základní školy ve VRMMORPG světě." Poté, co jsem si řekl, že ten díl alespoň dokoukám do konce, tak jsem byl celkem překvapený jaký nečekaný zvrat nastal (popravdě to není nic nového, kdy VR svět má něco dramatického - viz SAO, Log Horizon ad., ale tady jsem opravdu nečekal). Ze školáčků se stala klasická věková kategorie v japonských anime, takže začala trochu zajímavější logika smýšlení a začalo trochu dramatické sci-fi s vládním spiknutím. Bohužel jsem v závěru nedozvěděl moc o mysteriích tohoto světa, jen to, že se tým dal dohromady s velice "dramatickým" emocionálním shledáním (kdy každej řeší své vlastní komplexy a složité pocity - takže svým způsobem moc mentálně nevyspěli) a že všechno tedy zvládnou, když budou držet při spolu. Všech těch 12 dílů vyznívá jako jedno velké intro, takže to nemůže člověk ani nijak hvězdně hodnotit. Animace je celkem slušná a hudební stránka extra nezaujala.

plakát

Čio-čan no cúgakuro (2018) (seriál) 

Velice zajímavá a svým způsobem inovativní podívaná. Nejsou tu takové ty úplně typické tsukkomi nebo přiblblý několikrát omílaný japonský humor. Je tu vidět inspirace západem, kterou přizpůsobily pro své vlastní potřeby, což vede ke zlepšení. Chio je herní maniak a snaží se nebýt středem pozornosti, takže se drží v průměrné zóně v každém aspektu, i když má na víc. Je tu tedy spousta herních narážek a situací, kdy se kvůli své filosofii dostane do dilematu co udělat, aby si udržela svojí tvář. Je tu celkem i zajímavá směsice postav až na pár výjimek. Bavil jsem se dobře u každého dílu a tentokrát mi ani nevadilo rozdělení epizody na několik podepizod, protože tady tp má celkem zjevný důvod, kdy se autor zaměřil především na cestování do školy a že každý den se může stát něco jiného. Animace je velice slušná a po hudební stránce nemůže člověk očekávat mnohé, protože vysloveně komedie nemůžou toho moc nabídnout.

plakát

Jurský svět: Zánik říše (2018) 

První takové kontroverzní téma, s kterým se tu člověk setká je onen pohled na ochranu zvířátek. Dinosauři jsou poslední svého druhu, i když byli naklováni a proto se jim nesmí ublížit, i kdyby to znamenalo to, že vyžerou velký kus lidské populace. Nad tímhle člověku zůstane rozum stát - nevím jestli to bylo myšleno, jako kritika jalového myšlencí ochránců nebo to naopak bylo myšleno vážně, že zvíře, ať je jakékoliv, je kamarád. Poté začne napětí v podobě navrácení se na ostrov, kde se odehrával předchozí film, a nastávají klasické události pro tuto sérii (lekaček, smolných a adrenalinových momentů je tu dost). Tentokrát je tu přidáno i podsvětí, takže to začne nabývat trochu jiných rozměrů a závěr pak napovídá velkým změnám v následujících počinech.

plakát

Avengers: Infinity War (2018) 

Příběh začíná gradovat a Marvell se jako obvykle snaží předvést ještě větší podívanou (bitky), než v předchozích částech, což může činit problém, protože někdy člověk musí dosáhnout vrcholu. V tomhle případě to je celkem slušný, ale také částečně díky tomu, že nás Marvell zásoboval několika filmy, které neměly takovou vážnou úroveň, takže tohle přišlo jako očekávané navrácení k původnímu rázu. Několik různých superhrdinů se tu střetává poprvé nebo se znovusetkávají a je vidět, že jejich názory, i když se liší, musí jít stranou před hlavní hrozbou v podobě Thanose, který sbírá mocné vesmírné kameny. Na druhou stranu Thanos jako takový se nezdá úplně jako klasický záporák, ale trochu se jevil spíše jako antihrdina, protože je tu klasicky omílané "účel světí prostředky". Akce a napětí je tu od začátku do konce a po příběhové stránce se člověk trochu ztrácí, protože přece jenom už je to nějaké doba, co vyšly předchozí filmy, takže člověk hodně pozapomene, co všechno se tam do detailu událo. Tím pádem má problém si trochu pospojit jednotlivé události. Na druhou stranu však minulé zkušenosti pak dávají možnost různým konspiračním teoriím, co se bude dít v druhém pokračování "Infinity War". Dále se tu člověk taky dočká několika nečekaných zvratů a událostí, které by zrovna nečekal v tomhle typu filmů, kde bojuje dobro proti zlu, ale spíše v něčem jako "Hry o trůny". Po vizuální a hudební stránce pěkný.

plakát

Predátor: Evoluce (2018) 

Velice špatný pokus o vtip. Dejme tomu "Predátoři" z roku 2010 byl celkem zajímavý počin, ale tady je vidět, co všechno mohlo jít ne zrovna dobrým směrem. Jediné plus a jedna hvězda je za design (technologie, predátoři a monstra se jim velice vyvedla) a "občasnou" vtipnost. Slovo občasnou dávám schválně do uvozovek, protože mnohdy je tu nemístní vtip a snaha udělat drsné hlášky, které končí velice trapně - trochu jako byste smíchali dohromady A-Team s Deadpoolem a Postradatelnýma. Vše je ještě "krásně" doplněno naprosto nesmyslnou logikou postav, kdy každej je po chvilce sledování skoro expert na všechno nebo dělá naprosto nelogické věci, které v určité fázi končí až úplně tragickou smrtí, které by mohly skončit v seznamu naprosto nesmyslných úmrtí, které vyhrávají speciální ceny. V závěru bych dodal, že tohle je akorát prznění značky.

plakát

Fullmetal Panic! - Invisible Victory (2018) (série) 

Tak po x letech návrat k této sérii a stálo to za to. Autoři se konečně poučili, že i z tohohle se dá udělat něco přijemně akčně-dramatického a zadařilo se jim to. Už žádné trapné komicko-parodické prvky, ale napětí od začátku až do konce. Sice je tu pár věcí stále přitaženo za vlasy, ale zlepšení je vidět. To samozřejmě platí i o animační a hudební stránce, kdy přece jenom 12 let udělá celkem dost - na druhou stránku je dobře, že tvůrci anime nedrželi původního typu animace a vše prošlo pod novou taktovkou.

plakát

Godzilla: Kessen kidó zóšoku toši (2018) 

Po prvním díle jsem měl velká očekávání a byla splněna v rozměrech, které jsem ani nečekal. Chvilku se to táhlo ve stylu Avatara, ale naštěstí to byl jen určitý úsek filmu, takže se z toho nestala taková alternativní verze a druhá část začala mít obrovský grády. Spousta dobré akce, překvapivých momentů a hlavně ona etická otázka, která tu hrála největší dramatický prim (aneb co si vše člověk může dovolit tváří tvář neporazitelnému nepříteli, kterého chce zničit za každou cenu). Trochu mě ale zklamal ten konec, který poukazuje na to, co se bude dít v závěrečném díle - čekal jsem že se to potáhnu v duchu prvních dvou dílů a ne že to tak silně odbočí na takovou tu klasickou zprzněnost, kterou člověk vidí v ostatních filmech. Animace furt na stejným - takže nic moc (ani jsem nečekal, že by jí v rámci dílů autoři měnili) a hudba bych řekl si přilepšila.

plakát

Otaku ni koi wa muzukašii (2018) (seriál) 

Trochu netradiční zpraování klasické nudné romantiky v pracovním prostředí. Příběh se zaměřuje na dva páry, kdy každý z jedinců má jiné "otaku" koníčky (anime, cosplay, gaming, manga ad.), a na to čím si musí procházet v normální společnosti a také mezi nimi samotnými, kdy mnohdy každý má odlišný názor. Je tu tak spousta vtipných hlášek, situací a mnoho různých narážek, takže se člověk celkem dobře baví od začátku až do konce. Každá z postav je navíc celkem dobře napsaná, takže tak autoři získali mnoho různých variací a možností, jak se vydovádět. Animace je velice dobrá a hudba celkem slušná.

plakát

Ginga eijú densecu: Die neue These (2018) (seriál) 

Tohle je můj první počin z téhle série, takže nemůžu komentovat v závislosti na předchozích anime. První věc, které si tu člověk všimne jako docela velký nešvar je hrozný počet postav, kdy u každého velitele zmiňují jeho jméno a postavení, takže člověk nemá vůbec možnost si to vše zapamatovat, natož se s nimi nějak sžít (s výjimkou dvou hlavních postav + pár dalších po jejich boku). Vzhledem k tomu, že je to sci-fi, tak prostředí, technologie a politika (obzvláště ta) se jim povedlo celkem dobře. Po soubojové stránce přichází určitý zmatek, kde rozhoduje především chladná logika - takže jako byste sledovali šachový souboj, kde je důležitá především strategie, ale nějaký ten vizuální požitek nebo nadlimitní schopnosti tváří tvář smrti si tu člověk skoro vůbec neužije. Co si tu tak užije je pouze to, jak dokáže jeden obchcat toho druhého a mnoho různých společenských intrik. Po animační stránce celkem slušné a po hudební nic moc.