DaweForeman

Tak tohle jsem fakt ještě nezažil. Tohle anime má tak nekonsistentní (obzvláště poslední díl mi připadá úplně vytržený z kontextu a úplně o ničem jiném) a naprosto o ničem příběh. Zpočátku snaha o verbování do herního klubu a trochu pohledy na různé typy hráčů (soft - hardcore), poté romantická komedie a v závěru filosofie o hrách. Komediální prvek je dobrý, ale všeho s mírou, protože opakovaný vtip vytáčený ještě do nejvyšších možných otáček už vtipný není a člověk se akorát pak chytá za hlavu a říká si, co je to za idioty. Chápu že nedorozumění je vtipný v ohledu romantiky a ještě bych možná pochopil několikakeré nedorozumění, ale nedorozumění o nedorozumění a do tohle další takovýhle mnohaúrovňový nedorozumění už po určitém čase fakt přijde na hlavu. Postavy jsou celkem slušný až překvapivě na hlavního hrdinu, který je kompletně napřesdržku. Kdyby udělali z Tasuka hlavního hrdina, bylo by to mnohem lepší. Časem začala lézt na nervy i Chiaki s tím svým neustálým zdvojováním slov. Nej naopak byla Aguri, která obzvláště v posledním díle nejvíc hlásila. Samotný poslední díl bych hodnotil zvlášť a to, kdyby se odstřih naproto nahodilý a nemístný začátek, za plných 5*. Jak už jsem zmínil, tak největším problémem u tohohle anime je to, že je tam smícháno všechno možné dohromady bez určité formy, místy se to oddaluje od ústředního tématu a postavy by chtěly přepracovat. Animace je slabší a hudební stránka taktéž nic moc.

Od tohohle anime jsem nevěděl co očekávat, ale tak nějak jsem se nechal strhnout jeho atmosférou a sledoval až do konce. Hlavní středoškolský shut in hrdina tvoří celkem dobrou hudbu a jednoho dne je zlanařen k setkání s fanouškem, ze kterého se nakonec vyklube malé děvčátko, které má rádo jeho hudbu. Od té se dozví, že má kapelu ještě se dvěma dalšími holkami a chtěli by od něho pomoct zorganizovat koncert, který by pomohl jejich sirotčinci. Nakonec to neskončí jen u toho a pomáhá jim dál v jejich hudební kariéře. Především tomu pochválim celkem pěknou hudbu, povedenou animaci, tak nějak onen lehký a pohodový slice of life a samozřejmě i onen zápal pro hudbu. Na druhou stranu je trochu zklamání, že tam nebyl dán příliš velký prostor Sakuře - jakožte druhotnému příběhu, když všechno se čistě akorát zaměřovalo na ona tři malá děvčátka a jejich hudbu, kdy ostatní aspekty života byly silně upozaděny (s výjimkou té situace okolo Nozomi). Nejhorší na tomhle ale je trochu ujetý vkus autora, kdy jak už jsem zmiňoval, tak se jedná z větší části obsazení o malá děvčátka (celkem 5 tušim + jedna trochu neodhadnutá). Je to spoustu záběrů fanservisu a ecchi prvků, které už silně hraničí s pedofilní úchylárnou - to si tu fakt mohli odpustit (kdo ví, jestli tu anime verzi ještě neokleštili, aby to bylo možný vůbec vpustit do telky).

Moderní Japonec zemře a je reinkarnován do fantasy světa. K tomu v tomto světě není jen magie, ale Knight Runneři (roboti), což bylo tohoto človíčka v původním světa vlhký snem. A zde rovnou vzniká onen problém, jeho šílený zápal pro roboty z něho dělá naprosto otravnou postavu a proto si v mnoha vážných situacích člověk ani nemůže vychutnat jakékoliv drama, protože to svým chováním naprosto všechno degraduje. Příběh je navíc moc nekonsistentní, kdy jsem od těch monster čekal trochu víc, než - jo zabil jsem jedno silnější monstrum a problém se vyřešil, tak jdeme dál. To samý pak v královských válkách mi přišlo, že tam vlastně žádné strategizování nebylo a bylo to takové příliš jednostranné (ale to už se tak nějak dalo čekat vzhledem k znalostem hlavního hrdiny z původního světa). Pro malé děti možná dobré anime, ale pro náročnější ztráta času - to už si radši pustím "Break Blade", i když není zanimován kompletní příběh. Animace v určitých ohledech pokulhává (např. ono želví monstrum - úplně jsem si vzpomněl na "Juuou Mujin no Fafnir" a jejich retardované animace draků) a řekl bych, že je tam až příliš mnoho pestrých barviček, a po hudební stránce celkem hrůza - taková trochu japonská šmoulí verze zpívání a naprosto neladící jakési elektro.

Na to, jak to mělo zajímavý začátek a udržovalo si to svoje tempo, tak mě celkem ten konec zklamal. Čekal jsem, že se to bude celé nést v dramatickém duchu ohledně těch nadpřirozených schopností - což se svým způsobem nese, ale jako druhotný příběh, hlavní příběh je v romantickém duchu, kdy je to vlastně o tom, která ze dvou slečen zvítězí na srdcem jednoho kluka. To vše je zabalené v mysteriózním duchu a inteligentním jazyku (občas až do úrovně filosofie, psychologie a etiky). Je to sice trochu složité přelouskat a trochu se v tom množství všech informací člověk ztrácí, ale je to příjemná podívaná, která úplně neurazí - je to prostě jen něco jiného, než je mainstream. Animace je slušná a hudba tak nějak přebytečná - krom instrumentální stránky na podkreslení atmosféry by tu žádná jiná nemusela být, ale je mi jasný, že musí udělat jako obvykle OP, ED ad., aby tu prostě něco bylo.

Po shlédnutí se tak nějak sám sebe tážu, proč jsem vlastně na koukal. Ale důvod je asi jasný - možná jako u každého. Velikým tahákem je ecchi a nic jiného. I když i v tom ohledu to celkem zaostává (obzvláště pokud člověk ještě kouká na cenzurovanou verzi). Po posledním dílu jsem si vzpomněl na High School DxD a řekl bych, že kdybych se podíval na to, tak bych udělal lépe. I když Issei je taky tragéd, tak Junichi je kategorie sama o sobě (tak otravnou postavu jsem dlouho nezažil) - ještě k tomu to jeho jméno samo o sobě je iritující, obzvláště tím pisklavým hlasem a způsobem jak ho prezentuje Yukana. Příběh je vlastně o ničem - tragéd v závěru zůstane tragédem, který si akorát uvědomí, že sex není jediný co chce, ale že má i nějaké ty city a zbytek oddělení je naprosto neexistující (žádná životní moudra, žádná pořádná romantika, nic než plané divoké erotické představy, žádné zvraty a obecně nic, co by si z toho člověk mohl odnést). Co se ostatních postav týče, tak každá postava je svým způsobem extrém sám o sobě s výjimkou dvou, který mi ještě přišli ještě v normě a to Ishida Keigo a Kashii Yui. Animace je celkem slušná a hudba nic moc.

Velice podařená oddychovka o životě a tak trochu promu venkova. Nejvíce se mi na tomhle líbilo to, že se to drželo realismu a nebyl tu slepý idealismus, kde všechno jde zázračně dobře. Naopak jsou tu vzestupy a pády - nejen v profesním životě, ale i také v tom osobním. To krásně doplňuje patero mladých žen, která má každá své vlastní okolnosti a dohromady se snaží o revitalizaci "městečka". Zpočátku to sice působí tak trochu ponuře a nudně, ale postupně sám divák, tak jako hlavní hrdinka poznává, že to taková nuda není a vše se postupně projasňuje díky bourání jednotlivých předsudků o vesnici a poznáváním jejich unikátního kouzla oproti velkoměstům. Je to navíc veliká pestrost vedlejších postav a není tu žádná, která by člověka iritovala. Dalším plusem bych viděl i to, že se jim podařilo vytvořit celkem dobré dílo bez použití romantiky - i když jen v tom klasickém slova smyslu, protože romantika je tu cítit ne z lidí, ale z prostředí. Především pak poslední díl zazářil nejvíc a byl velice milým překvapením. Animace je docela solidní a hudba tak nějak odpovídá dané atmosféře.

Jak tak koukám, tak na tohle anime jsou rozdílné názory. Já jsem se prvně o tomhle titulu dozvěděl z mangy - sice jsem přečetl jen první kapitolu, ale hnedka jsem věděl, že to bude zajímavé už z několika různých ohledů. Nejprve jsem si myslel, že to bude taková ta klasika, kdy hlavní hrdina se dvanáct dílů nemůže vymáčknout ze svých pocitů a vyznat dívce svých snů, která mu mezitím prchá mezi prsty, objevuje se konkurence, nedostatek sebevědomí a nakonec velký a přesládlý happy end. Bohužel tak tomu není, hnedka v prvním díle se tohle rozsekne a dokonce to překoná onu trapnou stydlivost nevinného páru. Tohle není čistě o romantice, ale určitém sociálním boji - kdy hlavní hrdina snaží najít způsob, jak být s dívkou, kterou miluje a jít tak proti vládnímu nařízení určených svateb, ale později se z toho stává morální dilema a romantické drama, kdy do toho začnou vnikat další postavy, nejistoty, sebepodceňování a hlavně ona unikátní myšlenka skutečného harému (Ne takovéto ecchi, kde hrdina si užívá spoustu momentů šťastného úchyláka, ale po citové stránce. - V tomhle bodě je vidět, že hodně lidí tohle téma nedokáže překousnout, ale já to vidím, jako velký plus.). Takže krom romantiky a dramatu, je to také silně o psychologii a komplikovaném rozpoložení jednotlivých postav na několika úrovních, kdy jsou tu krásně zobrazeny jednotlivé společenské dilemata (homosexualita - především v tomhle zasazení a v japonském prostředí; láska vs. přátelství; správné vs. sobecké aj.). Samozřejmě, když se jedná jen o těchto dvanáct dílů, kdy je naprosto jasný, že tam bude příběh dál, tak se to může zdá být ukončeno tak trochu přesládle, ale řekl bych, že je to konec jen jedné "kapitoly", kdy to nejtěžší teprve přijde. Hlavně pak nebyl dán příliš prostor Nisakovi. Po hudební stránce slušné a co se týče animace, tak tam to bylo slabší.

Popravdě tohle bylo pro mě překvapením v letní sezóně a to v příjemném slova smyslu. I když se jedná o krátké epizody, tak si člověk užívá každou chvilku s velkým humorem, kdy je tu spousta vtipu a trapných momentů v oblasti lásky - navíc velký plus, že se dokázali obejít z větší části bez ecchi prvků a fanservisu. Kolikrát se to může ale zdát iritující vzhledem neschopnosti se vyžveknout v důležitých chvílích, ale tak nějak o tom to je a nedá se to v tomhle odmyslet, jinak bych z toho bylo úplně něco jinýho. Jedná se hlavně o komedii a romantika hraje až druhou roli. Přesto se to celkem příjemně sleduje, protože to není zaměřeno jen na jeden pár, ale rovnou na několik. Na druhou stranu, když to člověk sleduje díl po týdnu, tak začne mít zmatek, kdo je kdo a s kým je spojen. Hudba je celkem příjemná a hezky podkresluje atmosféru, ale na samostatný poslech to není a co se týče animace, tak zde je vidět, že se to více vzdaluje od realismu a spíše se to přizpůsobuje té komediální atmosféře, takže slabší počin. Doufám, že budou i pokračování.

Jak už název vypovídá, tak je tu jedna holčina, která oplývá naprostou stupiditou, která je za hranicí všeho představitelného i toho nepředstavitelného. Svým způsobem, kdyby jí vyškrtli a nechali to jít trochu jiným směrem - viz ostatní dvě holčiny, tak by to bylo i příjemné pokoukání (ale svým způsobem by to pak kopírovalo "Okusama ga Seitokaichou"). Každopádně se tu člověk docela dobře zasměje, i když je jedná o krátké příběhové úseky už v tak krátkometrážním čase na epizodu. Nejvíc vždycky potěšilo K.O. od hlavního hrdiny. Animace je celkem solidní a hudební stránka se nedá ani hodnotit, protože se jedná o takovou tu "cirkusovou" hudbu, která spíše podtrhuje vtip, takže nic na samostatný poslech.

Z tohohle anime mám tak trochu smíšené pocity. Na jednu stranu je to strašná míchanina - trochu jako festival - která je předimenzovaná a svým způsobem nesourodá, ale na stranu druhou jsou tam zase světlé chvilky v podobě bojů, napětí, cool hlášek a určité životní filosofie. Po příběhové stránce je to samozřejmě slabší, kdy především ten konec zanechává takovou zvláštní pachuť v ústech, ale svým způsobem se to dalo očekávat, že to nemůže být zrovna ideální, ale spíše taková nezvratná nutnost. Překvapilo mě ale, že oproti jiným anime věnovali autoři konci u tohoto anime jednu celou epizodu a ne jen pár minut po hlavním vyvrcholení. Docela mi tam chyběl ale jeden detail - co se vlastně nakonec stalo s Magane. Co se týče jednotlivých postav, tak popsat všechny by bylo na dlouho vzhledem k tomu, kolik jich tam je, tak to shrnu na to, že je tam spousta příjemných postav - obzvláště v ženském podání, ale "hlavní hrdina" Sota je po většinu času strašně iritující a celkem by se to bez něj obešlo, nebýt konce. Animace je celkem dobrá, ale obzvláště výborná je hudba, kterou tvořil Sawano Hiroyuki (např. Owari no Seraph nebo Aldnoah Zero aj.).