klukluka

Když se daří, tak se daří. Nevím, na kolik to odpovídá realitě, ale tahle filmová verze tohohle (téměř katastrofického) příběhu má grády. Aby ne, když tam měli Toma Hankse… Vděčí všechny ty filmy za svoji nadstandardní kvalitu tomu, že se na nich podílel tenhle člověk, nebo měl při volbě rolí prakticky pokaždé tak šťastnou ruku..?

S tím, jak se v Česku rozevřely nůžky mezi bohatými a chudými, se většině lidí žije čím dál hůř. Aby to tak nebolelo, slyšíme věčně někoho mudrovat o tom, jaký jsme měli štěstí, že jsme se narodili, nebo že žijeme právě tady, protože jsou na světě místa, kde naše problémy nejsou údajně vůbec žádné problémy. Toho, kdo ty problémy má, to neuchlácholí, ty jeho problémy kvůli tomu najednou nezmizí, ale vidět totálně rozbombardovanej Mosul, sledovat, že v těch ruinách je skutečně někdo nucen dál žít, i s tím rizikem, že příští výbuch nezničí jen další část domu, ale připraví o život nebo část těla někoho z vašich nejbližších, to je pro Středoevropana momentálně naštěstí fakt dystopická sci-fi. Jenomže tam se to donedávna opravdu dělo a v menší míře se to tam pořád děje. Z dokumentárního hlediska má ten film velkej význam a dopad, a za to ode mě dostal jednu generálskou hvězdu navíc.

Ohromně mě to bavilo, nápad vynikající, zpracování taky moc prima, ale jsem citlivej na ty logický nedotaženosti a tady se to nakonec celý rozpadlo. S Mél to díky společnýmu úsilí s Ludem model 2025 nějak dopadlo (nebudu spoilovat) a Ludo model 1998 žil od té chvíle jinak. I to mohl být krásnej konec. Takhle mi přijde, že ten jinak výbornej seriál pokazili kvůli závěrečné scéně (kterou jsem si z důvodu nespokojenosti s průběhem celého 6. dílu neužil). Až do 5. dílu jsem to viděl na více méně jasných 5 hvězdiček (nesoulad mé představy o tom, jak by věci měly být, a jak s nimi tady naložily, se u mě dostavil pouze jednou nebo dvakrát), ale ten konec mi to pokazil, bohužel. Takže Vortex mou seriálovou TOP 10 neotřese a to jsem se těšil, jak budu po Lea má 7 životů opěvovat francouzskou seriálovou sci-fi tvorbu.

Potoky slz, silná gesta, nenahraditelné ztráty, zbytečné, ale neodvratné prohry, výčitky a zrady, v součtu desítky minut zjihlých pohledů, všichni ranění, v problémech a věčně v tenzi- prostě kýč, kýč, kýč- jak ten bič. Ale pochopím, když se to bude líbit. Adonis s andělským hlasem se zamiluje do kromobyčejné holky- ano, takže do tebe, do tebe, a do tebe samozřejmě taky. Což o to, tenhle Elliot/ Christopher vypadal a zpíval luxusně, ale to neznamená, že tady každá druhá scéna nebyla zbytečně natažená plus mínus o 3 minuty. Byla. A nejen proto je to pro mě totální propadák.

Dobrý kino. Petra Cibulku odsoudili ještě za komárů za totéž, a protože prodával po burzách i Hutku s Krylem, tak za to po změně režimu dostal div ne prezidentskej metál a dalších 20 let jsme ho za to uznale plácali po zádech. Takže v Itálii čórka byznys a u nás forma hrdinství. Ve finále se tenhle českej Mr. Kopírka vrhnul na prodej zázračnýho kyvadýlka, jehož tlukot nás měl zbavit veškerejch zdravotních neduhů, což mi přijde trochu jako čaj ve flašce od Jima Beama a kruh se tím uzavírá. Ten film je výborně udělanej až na jednu drobnost: tihle bráchové jeli v tak špinavých kšeftech, že už to dávno nemohla být žádná nevinná klukovina, jak se nám tady snažili namluvit. P.S.: San Remo mohl být klidně jejich vlastní vynález, hlavně s ním ale dokázali vyjet rekordně rychle, jinak ale spočíval princip jejich podnikání ve zlevnění, což ve filmu nikdo nevysvětlil. Jen pro příklad: Nový album Michaela Jacksona stálo po revoluci v Československu 800 korun. (A výplaty se pohybovaly okolo 2000.) Kazeta, na kterou se ta deska dala přetáhnout, se i v maloobchodě dala sehnat třeba za 30. Nahraná se tehdy mohla prodávat třeba za 120. Nesmělo vám vadit, že si na té nahrávce kolikrát třeba někdo s někým v pozadí povídal, nebo že to zkopčili jen v mono zvuku, tedy do jednoho repráku, ale váš sociální status se se znalostí nové Michaelovy desky držel hodně, hodně vysoko.

Líbilo hodně. Nebylo to tak třeskutě vtipný jako Rok, kdy jsem začala masturbovat se stejnou herečkou v hlavní roli, ale mělo to jiný kvality, který z toho v mých očích dělaly celkově lepší film.

Je to voľaké čudne primitívne, u toho dlouho nevydržím. Jestli jo, tak sám sebe hodně překvapím.

Začátek mi nesednul, ale prostředek mě ohromně pobavil a ten umírněnej, realistickej konec mě potěšil. Nad očekávání dobrý.

Má to přes 80 procent (přesně 82) a já tomu dám jen 3 pecky, což může být v mém světě a systému hodnocení maximálně 64%. A tolik to u mě asi i je, protože 4 hvězdy tomu prostě nedám. Zprotivilo se mi to tím nadutým finále, kdy se jeden a půl dílu poplácávali po zádech za to, jak byly (holky) dobrý. Jiná holka byla na můj vkus pro změnu nepřiměřeně ostrá na pochybovačnýho detektiva Parkera, když ho přišla na služebnu zjebat jak malýho Jardu a vynutit si na něm omluvu, přestože se jí od něj už předtím dočkala. Ale to je prkotina- narozdíl od pocitu, že této trestné činnosti by ve zločinem zamořené Americe těžko věnovaly policejní složky takové úsilí. Zaujala mě ještě jedna věc, a sice policejní vybavení a pracoviště á la Apple Inc. A v kontrastu k tomu advokát, kterej dostane na starosti ex offo obhajobu v den, kdy má u soudu další 4 případy a s tímhle novým tam ten den musí hned pětkrát. Přijde mi do očí bijící ten nepoměr mezi podmínkami pro práci u americké policie a u amerických soudů. Ale to je jedno. Seriál to není špatnej, ale za týden si na něj nevzpomenu.

Režisér Andrejs Ekis natočil Swingery minimálně v šesti jazykových mutacích a tahle ukrajinská by měla být třetí v pořadí. Trénink prý dělá mistry, což v tomhle případě tak úplně neplatí- o mistrovské dílo se rozhodně nejedná. Místy je to ale vážně vtipný a Dasha Astafieva je tak vzhledná, že by zastínila snad i Monicu Bellucci. A na tuhle kartu tenhle film vsadil a řádně vytěžil nejen krásu její tváře. V mém hodnocení to hraje nemalou roli, ale co si budeme povídat, i tohle jsou kvality určitého typu filmů.