klukluka

Nepodařená vykrádačka typické poetiky italských filmů vzniklých v době, do níž je zasazen i tento film. Hodně křiku, nahých holek v nezvyklých situacích, velkých rodin, divoké gestikulace, hlasité mluvy, podivných existencí- ať už jde o proporce, formy postižení, nebo specifické charaktery… Nepůsobí to ale přirozeně, je to křečovité, je to póza. Některé scény zralé na zlatou malinu, naopak na vysloveně silnou, takovou, která by mě chytla za srdce a způsobila nějaké hlubší citové pohnutí, jsem v Boží ruce nenarazil. Převážně nelíbilo. A nejen kvůli té pošahané granny. Já bych něco takového ve svém filmu nechtěl, fakt ne.

Závěrečná část byla fakt neskutečně vymazlená, mělo to ohromnou sílu, totální demolice á la Elizabeth Harmon, ale rozhodně to neplatí o všech dílech a okamžicích tohoto seriálu, tudíž mu lehce pokazím dosavadní úžasný hodnocení a dám mu “jen” 4 hvězdy. Podívaná to byla přesto náramná a jsem rád nejen za silnej, byť smyšlenej příběh, ale i za jeden zajímavej detail- totiž že i američtí sportovci byli v době studené války při zahraničních pobytech velmi jasně instruováni, jak “reprezentovat” svoji zemi. Doposud jsem se s tím v západní tvorbě nesetkal a těší mě, že je v tomto směru Dámský gambit objektivní.

Dlouho jsem se tak nenasmál, byť to samozřejmě moc směšný není, když se pedagogové - hlavy rádoby pomazané zaslouží o to, že je z devítileté holky totální smažka. Usvědčí budoucí generace i tu naši, že se dopouštěla podobných zvěrstev? To by mě vážně zajímalo…

Když je u mě míra spokojenosti na 70-ti procentech, tak to mám za 4 hvězdy. A to platí i o Vikinzích páté serii, která se mi celkově líbila víc, než série předchozí (čtvrtá), byť už tu byly scény a situace, které mě buď nebavily, nebo jim nevěřím, případně nerozumím. Baví mě ale ta spletitost osudů hlavních postav, nečekaná spojenectví a protivenství a pochopitelně vizuál, díky němuž mívám pocit, že čas trhnul oponou a já vyjdu na ulici a koupím to sekerou do čela.

Čím delší, tím lepší hodnocení- jinak si těch 85% neumím vysvětlit..? Po letech Batman bohužel znovu neprůstřelnej, nezranitelnej, zázračně všudypřítomnej superhrdina, na hony vzdálenej životné postavě kongeniálně ztvárněné tvůrčím tandenem Nolan/ Bale. Nudnej balast, rádobyvznešený plky, nikoliv vyšší level, ale comeback osmdesátkovýho komiksovýho paňáci a jeho krutopřísných protivníků, který ovšem čas velmi brzy promění ve směšné figurky.

Pěkný, jak mi to nikdo polopaticky nevysvětluje, ale jak všechno postupně přirozeně vyplyne z děje. Krásná estetika, výborný nápady plynoucí z knižní předlohy i z filmového zpracování. Moje první setkání s Dunou a fascinace světem, který jsem až doposud vůbec neznal. Miluju ten pocit, že je pro mě ještě něco poprvé.

Nevím, proč si pan Krejčí vybral pro svůj celovečerní debut zrovna tohle okrajový téma, co ho k tomu vedlo, čím ho to oslovilo, jaký k tomu měl pohnutky..? Můžu jen napsat, co to dalo mně: Za prvé radost, že český režisér za oceánem získá pro svůj film Johna Turturra a Chloë Sevigny. Pak pocit, že jsem si měl skrze Paulovo celoživotní a doživotní utrpení znovu uvědomit, jaký mám štěstí, že se já, ani nikdo z mých blízkých- zejména děti- nepotýkáme s podobně děsivou anomálií. Že se už jen proto mám/e radovat ze života. Dávno to vím, ale taky jasně cítím, že to není úplně od věci, když mi to někdo občas připomene. A do třetice mě film pana Krejčího obdaroval zjištěním, že ten prvotní šok z podoby Paula Harkera se postupně úplně vytratil a já jsem na konci filmu nekoukal na děsivýho vlkodlaka, ale na vyděšenýho třináctiletýho kluka s nešťastnou poruchou. To je podle mě důkaz, že se postižení lidé nemají uzavírat před okolním světem, protože pokud si přejí, aby je společnost přijala, pak je třeba, abychom si na ně zvykli. A taky je to důkaz, že ten film není špatnej a už vůbec není zbytečnej.

Neviděl jsem to už jednou zhruba tak před čtvrt stoletím..? S tím rozdílem, že to tehdy mělo originální, neotřelou ústřední myšlenku a hlavní aktéři měli daleko větší odhodlání a mrd..? Co se od té doby jakože změnilo..? Kam se to posunulo? Proč to vůbec vzniklo? Třeba se mě snažili varovat tím názvem..? Není Resurrections kastrace? Nebo znesvěcení, výsměch, easy money, vyvařenej čaj..? Kolik to hodilo, Lano? Zavři se za to na zámku ze slonoviny a už nevylízej. Mně osobně už nemáš co nabídnout.

Spielbergův E.T. (na začátku) a pak kvintesence všeho, co nesnáším na určitém typu amerických filmů. Kurevsky drahej nevermore.

Než odešel Kanec, tak jsem se nudil a až moc jasně jsem cítil, jak to zbytečně natahují. Grády to dostalo až potom, což jsou čtyři, pět dílů z dvaceti. Nemůžu to hodnotit líp, popřel bych tím sám sebe.