oli009

Předem upozorňuji, že moje hodnocení odráží skutečnost, že jsem fanouškem knižního i herního materiálu, protože pokud bych jím byla netknutá, tak si dokážu představit, že by hodnocení druhé série nabralo přesně opačný směr, protože z čistě objektivního technického pohledu je druhá série Zaklínače skutečně v mnohém lepší. Nabízí smysluplnější i propracovanější kostýmy (ano, narážím na tu tolikrát zmiňovanou nilfgaardskou zbroj), ale hlavně nabízí skvělé bojové sekvence, jejichž nasnímání občas nemá daleko ke genialitě. Problém pro fanoušky potom začíná, podíváme-li se na pokračování z hlediska vývoje postav a děje. Zcela z prstu vycucané dějové linky a hlavní i vedlejší postavy charakterově na hony vzdálené svým knižním předlohám kulminují v posledním díle, který je totální slátaninou, nad níž nevíte, jestli se dřív hystericky smát, brečet nebo jenom nevěřícně kroutit hlavou, ale ze všeho nejdřív už si přejete, aby tohle znásilňování předlohy skončilo. Těšila jsem se, že se v rámci pobytu Ciri na Kaer Morhen dočkáme i větší teoretické výuky, která by nám krásně mohla přiblížit svět, v němž se příběh odehrává, jeho pohnutou historii a politickou situaci a ještě navíc lépe představit nějaké základní kategorie příšer, se kterými zaklínači bojují a v neposlední řadě rovněž nakousnout fungování magie. Všechno by to dalo příběhu i postavám tolik potřebný background, ze kterého vychází celá psychologie, tak brilantně vystavěná v knihách a tak přesně vystižená v hrách. A to ani nemluvím o tom, jakým z tvůrčího i diváckého pohledu zajímavým způsobem to šlo udělat, klidně bych si dokázala představit i nějakou svéráznou animovanou vsuvku, která by vysvětlila Konjunkci sfér a další důležité milníky. Ale jasně, prachy jsou prachy, takže tvůrci místo toho začali spřádat jednu šílenější příhodu za druhou a Netflix se rozhodl vyprodukovat bestiář samostatně. Když k tomu přidám i zcela nelogické zádrhely, které musí být patrné i někomu, kdo knížky a hry nezná, třeba když se Triss trmácí lesem ke Kaer Morhen a prohlašuje, že zná cestu, ačkoli o pár dílů později se jiný čaroděj zcela bez problémů teleportuje bez povšimnutí přímo do zaklínačského hradiště, tak někde vážně něco nehraje. A když jsme u hraní, tak jsem vlastně málem zapomněla zmínit, že hudba je těžce průměrná a přitom se s ní daly dělat takové divy, což by mohl potvrdit CD Projekt Red. V podstatě se Henrymu ani trochu nedivím, že od tohohle dílka dal ruce pryč, jakmile mohl.

Na první sérii bylo vidět, že se Zaklínač jen pozvolna rozjíždí, především finančně. Zdálo se mi a ve srovnání s druhou sérií se to potom potvrdilo, že má občas trochu laciné kostýmy, lokace mnohdy nejsou vyloženě velkolepé a celkově jsou výprava a často i CGI efekty docela střídmé. Nic z toho až tak moc nevadilo, rozhodně ne tolik jako naprosto zmršený casting. A nejde jen o obsazování herců všech palet, které naprosto podkopává jednu z hlavních myšlenek Sapkowského díla, tedy, že lidi jsou rasistický parchanti. Pak samozřejmě působí velmi úsměvně, když na obrazovce sledujete, jak tak malá drobnost jako tvar uší rozděluje celý kontinent, ale barva pleti je všem šumák kvůli čemuž seriál naprosto ztrácí věrohodnost. O inspiraci slovanskou kulturou snad ani nemluvě, ta tvůrce pravděpodobně vůbec netrápí. Nicméně casting je problematický především proto, že bez ohledu na barvu pleti obsazuje do rolí herce, kteří se na takovou roli ani trochu nehodí, typickým případem budiž představitel Vilgefortze, který místo směsice respektu s běháním mrazu po zádech vyvolává spíš výsměch. Ovšem alespoň hlavní trojice se povedla na výbornou. Stejně tak musím první sérii pochválit, že se dějově relativně drží předlohy a změny dělá víceméně jen z nutnosti a s ohledem na náročnost díla zcela pochopitelně. Samozřejmě, občas se objeví nějaká blbost, třeba že by čarodějka raději než kouzla v boji používala jakýsi krátký meč, ale zatím se nad tím dají přivřít oči. V celkovém dojmu tak první série Zaklínače představuje celkem solidní lehce průměrnou podívanou, která ovšem měla velký potenciál s přibývajícími řadami a s nimi i financemi rozhodně vyrůst v jednu z nejkvalitnějších fantasy sérií. Škoda, že zůstalo jen u nevyužitého potenciálu.

Zcela neskrývaná ždímačka emocí, která má svébytné a nezapomenutelné postavy, jejichž hloubku perfektně podtrhují herecké výkony v podstatě všech, co se objeví na scéně, a která očividně zasáhla moji Achillovu patu. A to ani nemluvím o tom, jakou mám radost, že se díky Velrybě dostal Brendan Fraser opět na filmová plátna a kinematografickou mapu.