oli009

Film je skvělý, o tom žádná, ale jak jsem očekávala, nesedl mi příběh a hlavní postavy. Chvilkami mi to připomínalo Až na krev (tenhle název by se ostatně hodil i pro Whiplash) a došlo mi, že filmy, kde téměř není lidskost, a kde by něco alespoň trochu naředilo čerň v myslích hlavních postav, jsou pro mě téměř nekoukatelné. A přitom si nemyslím, že by každý film o ambiciózních psychopatech nutně musel představovat jen toxickou spirálu, která utahuje smyčku kolem krků hlavních postav čím dál tím pevněji. Hranici mezi šílenstvím a genialitou a tím, kam může vést přehnaná cílevědomost pro mě mnohem lépe vystihují filmy, které v sobě alespoň z části mají náznak lidskosti, takže jsou snáze uchopitelné a hlavní postavy tím pádem i snáze pochopitelné. Ze snímků, které za mě zvládly zobrazit chorobnou honbu za dokonalostí mnohem lépe, můžu jmenovat třeba své oblíbené sportovní drama Rivalové, ale lépe si nakonec v mých očích vedla třeba i Já, Tonya, byť ta tématicky sklouzává trochu jinam. Whiplash má senzační herecké výkony, vynikající střih a kameru i skvělá hudební vystoupení, takže technicky je film úplně na špici a ostatně i samotný příběh vypráví hodně sebejistě, ale osobně mi tenhle typ značně deprimujících filmů, který na mě působí dojmem, že chození přes mrtvoly v zájmu naplnění vlastních obřích ambicí je oukej, vůbec nesedí, proto dávám nižší hodnocení.

Takovouhle blbost aby jeden pohledal. Chcete-li ve scénáři vycházet z nějaké vědecky neprokázané myšlenky, musíte ji rozvíjet s nemalým uměním a citem pro balancování mezi pravdou a lží, poctivě nacházet šedé zóny a do nich vkládat všetečné otázky zpochybňujíci onu pravdu a díky pečlivému kočírování vlastní fantazie nakonec lež dělat alespoň trochu pravděpodobnou. Besson ale v Lucy nekočíruje snad nic a nikoho. Výkon hlavní hvězdy Scarlett Johansson mi byl protivný a její postava zcela nepochopitelná, nebyla však ve filmu zdaleka jediná. Nepochopitelný byl i celý scénář a to dokonce do takové míry, že jsem si myslela, že to snad v půlce vypnu, i přestože film nemá ani 90 minut. Vydržela jsem jen proto, že jsem doufala, že se ještě dočkám nějakého obstojného zvratu nebo finále, ale čekala jsem zcela marně. A přitom prvních pár minut jsem s radostí hltala metaforu na lovce a kořist. Žánr sci-fi asi vážně není pro mě, protože nezachycuje ani realitu, s níž bych se mohla ztotožnit, ani nerozvíjí fantasy svět, do kterého bych mohla utéct. Je to patvar mezi oběma světy a úspěch u mě získává jen s pečlivým a smysluplný scénářem, jako třeba v případě Příchozího. Lucy je ale nejen blbá blondýna, ale hlavně hrozně blbý film.

V rámci žánru skvělá podívaná, která mě nepřestávala bavit, nejčastěji zásluhou dechberoucích kaskadérských kousků, nezřídka narážkami na filmové klasiky, a to i mimo akční žánr (nejvíc mě mě samozřejmě potěšila ta na Thelmu a Louisu, která ale bohužel obsahuje velký spoiler),  čas od času vtipnými scénami nebo romantickou linkou. Kromě perfektního soundtracku musím vyzdvihnout také několik hravých a originálních scén, především rvačka "na drogách" a souboj v točícím se kontejneru byly vizuálně nesmírně působivé. Celé je to takové pěkné, i když jednoduché a tématicky to podobně jako třeba Babylon táhne láska k filmařině a především jejím neviditelných nedoceněným hrdinům, kteří si podobnou poctu zaslouží snad víc než kdo jiný.