Idoviren

Já Misi Kleopatru můžu kdykoli. Hlášky z tohoto filmu se staly nedílnou součástí mého slovníku a k jejich citaci mě ponoukne i pohled na písek. Zbožňuju ty drobnosti, ty nesmysly a Caesara. Celý film je poskládaný z nadsázky, skvělých vtipů a šíleností. Všechno je tak barevné a hravé, že to nemůžu nezbožňovat. Hudba, kostýmy, čočka a písek. Být Mise Kleopatra člověk, postavím pro něj velkolepý palác za tři měsíce a budu jej až do konce svého života uctívat.

Téma strašidelného domu se možná jeví jako to nejjednodušší z celé škály hororových námětů, ale opak je pravdou. U strašidelného domu totiž může autor lehce sklouznout k tomu, že mrazivou atmosféru neurčitého zla zamění za směsici hloupých a komických scén, kterými bude terorizovat skupinu blbů v divným baráku. A něco takového se stalo i Rose Red. Všechny postavy jsou stejné, protože všem bez rozdílu přejete brzkou a bolestivou smrt. Atmosféra nižádná a šokující odhalení se ztrácejí v dalších šokujících odhaleních. Ale i přes tyto nedostatky a přes fakt, že nemám ráda Stephena Kinga, něco na Rose Red je. A to něco mě nutí dát tři hvězdy, ačkoli si je tato minisérie vůbec nezaslouží.

Zaprášené Španělsko a mizerně strašící duchové. Má to atmosféru, má to del Tora, ale nějak to nestačí. Malý Carlos je fajn a ta bomba zapadlá na dvoře taky, ale jakoby byly všechny charaktery hrozně nalajnované a nemohly z role nijak vybočit. Kucahřka bude furt uťápnutá, zahradník (vím, že jsou v poušti, ale já vážně nevím, co tam ten chlap dělal) bude vždycky zloduch od pohledu starej pán bude vždycky hodnej a napůl mrtvej. Nemyslela jsem si, že to řeknu, ale Ďáblova páteř byl hrozně bezpáteřní film.

Vidoq má podivnou kameru, ukazuje ty nejodvrácenější tváře Paříže a ty nejhorší zuby devatenáctého století. Ale má skvělé postavy, vynikající atmosféru a zelený kabátek Etienna Boisseta. Můžete namítnout, že kabát dobrý film nedělá, ale ruku na srdce, dovedete si toho malého leprikónka přestavit v něčem jiném? Vidoqa znám už osm let a vždycky se na něj ráda podívám znovu protože vím, že se rozhodně nudit nebudu a vydám se na nebezpečný výlet do těch nejzkaženějších sfér "města milenců".

American Psycho je trochu psycho. Celé je to tak trochu vtipně ujeté a zároveň mrazivě děsivé. Nejlepší scéna se sekyrou od Nicholsona a jeho horského bláznění. Bale je jako narcis-zabiják-byznysmen nahání hrůzu a to vás ani nemusí nahý a celý od krve prohánět po hotelu s motorovkou.

Některé věci by mohly odkoukat Hunger Games a některé zase radši ne. Někdy totiž Battle Royale opustí tu svou krutou řež a vrhne se na patetos a to jí prostě nesluší. Co mi přišlo trochu zvláštní byl fakt, že ve filmu byl každý do každého zamilovaný (stejně se nakonec povraždí hlava nehlava, ale to už je jiná hra). Každopádně je to kult, který mohl být trochu lepší, což znamená, že američani natočí remake, který obsadí jednou kopií Joshe a Jennifer vedle druhého.

Pro mě je You've Got Mail synonymem dokonalé romantické komedie, všechno v ní perfektně sedí a jednotlivé prvky do sebe dokonale zapadají. Ať už jde o skvělý soundtrack, New York nebo básnění o Pýše a předsudku. Navíc se mi hrozně líbí, že film jde přes všechny roční období, jsou v něm Vánoce i Halloween, takže se na něj dá dívat kterýkoli den v roce. Dvojice Ryan a Hanks je jako pro sebe stvořená, jak spolu hrají hru na kočku a na zlého lišáka, jak je k sobě už od začátku něco táhne, jen se to nejdřív tváří jako nenávist. Řeknu to zcela upřímně a ničeho nelituju, já miluju You've Got Mail.

Jsem hrozně ráda, že jsem vyrůstala u Buffy, než třeba u Upířích deníků. Říkejte si co chcete, ale vždycky jsem chtěla být tak úžasná jako ona, umět ten kop s otočkou, mít ty její ostré lokty a zářivé lokny a to nemluvím o tom nosánku. V sériích můžete pozorovat jak se vaše oblíbené postavy vyvíjí (a jak v tom pokračují v Angelovi jako spin-offu) a vy se najednou nemůžete rozhodnout, kterou z nich chcete být až vyrostete. Vynikající díly střídají průměrné, aležádný díl bych neoznačila za slabý, či zbytečný. Navíc má poslední řada důstojný a velkolepý konec. Za mě pět, protože až vyrostu, chci být silná jako Buffy, chytrá jako Willow a mít Gilesův přízvuk.

High School musíte dát alespoň dvě, ale nejlíp tak tři, promítání než se vám začne opravdu líbit. Nejdřív se vám nebude připadat vůbec vtipné, pak vám bude vadit hlavní hrdina s tím svým nadšením a výrazem hada nakopnutého do rozkroku. (Vím, že hadi rozkrok nemají, ale kdyby měli, tvářili by se jako Jon Lovitz) Ale až High School High uvidíte potřetí, potrháte se smíchy, protože je to opravdu dobrá parodie. Nenahraditelný kabriolet, nesundané kalhotky a nebohá kočka!!!

Nejdřív jsem četla knížku a nemohla jsem od ní odlepit oči, zhltla jsem ji za den a pak už jen chodila s očima doširoka otevřenýma, protože Nikdykde je příběh, který vám nedá spát a nenechá vám jediné nezměněné místo v hlavě. Jenže seriál je tak trochu úplně jiná liga, dost možná i úplně jiný sport. Nevím jestli za to můžou devadesátá léta, kulisy z papundeklu, divní herci, málo peněz, nebo z toho mám obvinit rovnou celou Anglii. Chybí mu napětí, atmosféra, sympatičtí hrdinové a ostrý obraz. Doufám, že si jednou třeba Steven Moffat řekne, že natočí remake Nikdykde a bude to kulervoucí a Islingtona bude hrát Cumberbatch.