Nikdykde

Nevím, čím to je, snad takovou tou temnější stránkou, která je celým filmem prostoupená a která vyloženě nedovede vytvářet hororové prostředí, i když byste si to mysleli, ale prostě se mi původní, knižní provedení zamlouvá více než tohle televizní. Není to špatné, ale dle mého se kouzlo příběhu nepodařilo tak skvěle adaptovat. (27.10.2017)

Tak tohle bylo na můj vkus trochu moc televizní a to, že to přesto nebylo vyloženě špatné, je především zásluha skvělé předlohy, které bych ovšem přála jiného režiséra a jinou výpravu. Dvířka je fajn, markýz de Carabas a Hunter jsou výborní, na Richarda jsem si dlouho zvykala, ale přežít se dá, ovšem kdo mi vyloženě nesedl byli Croup s Vandemaarem, kteří sice hráli golf s žábami a ukusovali holubům hlavičky, ale strach z nich nešel ani trochu. Jediný jejich klad vidím v tom, že měli pár opravdu humorných scének. (06.03.2008)

Kniha je místy až geniální, seriál je hodně... televizní. S tímhle dílkem měli počkat, až budou počítačové efekty takřka za hubičku, protože Neverwhere vypadá opravdu chudičce. Postavy se v podstatě celou dobu motají v kanálech. Navíc režie je dost neoriginální a málo velkolepá. Gaiman dovedl i z "mluvicí" krysy udělat skvělou epizodku, v seriálu si jí skoro nevšimnete. Škoooda. Gary Bakewell a jeho stupidní přízvuk jsou ale velice příjemní na pohled i poslech. Skoro to vypadalo, že Gaimanovy knihy jsou pro filmaře zakleté. A pak přišel Hvězdný prach... Vidět na velkém plátně ještě Nikdykde a Anansiho chlapce, to by bylo pošušňáníčko. (11.09.2008)

Četl jsem knihu. Ta mě dostala. Od této televizní série, která se stala námětem knihy, jsem čekal naprostý vizuální orgasmus. A pak přijde první díl a vidím něco tak vizuálně na úrovni českých inscenací z roku jedna dvě. Jenže tato série má dílu šest. A tak jsem si řekl, kouknu na díl druhý, a co to, poetika tohoto seriálu mě čím dál tím více začala dostávat. Door je stejně krásná, jak jsem si ji představoval, markýz de Carabas je tvrďák až ´za hrob´, s pány Croupem a Vandemarem (mimochodem pan Vandemar hraje parádně golf) bych se potkat nechtěl, Richard je antihrdina všech antihrdinů a anděl Islington je charismatický démon, který si myslí, že Lucifer je čučkař. Jeden z nejlepších studiových sérií všech dob. A kdo za to může? Geniální Neil Gaiman. Já toho chlapa fakt žeru! (31.08.2004)

Seriálové Nikdykde mne nadchlo o něco méně, než Nikdykde knižní, byť seriál, respektive scénář, tu byl poněkud dřív. Těžko mu tedy vyčítat, že jsou to de facto pouze jakési ilustrace, jen by jaksi mohly být lepší. Zejména pánové Croup a Vandemar, kteří mi již při čtení přišli na jejich pověst dosti málo hroziví, tu vypadají vyloženě jako karikatury a to i přesto, že se s ničím (nikým) příliš neserou a mazácky hrají golf. Jen postrádají jakýsi Mamoulianovský rozměr. Dvířka vyloženě zklamala, Richard je příšerný, jediní použitelní jsou markýz a Islington. A po posledním díle ubírám ještě hvězdu, tohle není Neverwhere, to je Nimmermehr. Jediné, co tu opravdu stálo za řeč, byla nakonec hudba. (07.02.2014)