Idoviren

Chtěla jsem, aby to bylo skvělé. Tak trochu jsem doufala, že by se mohla objevit romantická komedie, která bude dokonalá v všech ohledech, jako je nezapomenutelná You've got mail. Jenže čím větší bylo moje očekávání, tím horší bylo i moje zklamání. Nemám co vytknout k hereckému obsazení, samotnému nápadu, či některým skvělým momentům. Bohužel jsou to opravdu jen momenty, které jsou zbytečně prokládány nudnými dovysvětleními poselství, které se film snaží předat. A to z About time dělá další zapomenutelnou, utahanou a otravnou romantickou komedii.

Podle mého skromného názoru, je největším přínosem písnička Something to Die For od The Sounds. Díky ti, Vřískote čtyřko, že jsi mě přivedla k téhle nadupané švédské bandě. Amen. Jinak je film relativně obyčejný, místy až nudný a s dalším obličejem z Culkinovic klanu docela matoucí.

Je tomu pár let co jsem četla knížku Mlha od Jamese Herberta a tehdy jsem z ní byla pořádně vyděšená. Objeví se tam mlha neznámého původu a lidi kteří s ní přijdou do styku začnou šílet. Ubližují si a mučí druhé všemožnými způsoby. A pak najednou koukám na The Crazies a říkám si, že je to to samé. Jen jsem se tolik nebála, ale možná už stárnu... Je to dobré, ale pořád mám takový pocit, že tomu něco chybí.

Dlouho jsem se na War horse nechtěla podívat, protože jsem se bála, že to bude moc smutné. Měla jsem se radši bát toho, že to bude příliš americké a trochu moc nudné. Ale i přes tu nudu a kýč se mi vybavuje docela dost kladů. Začněme s koňmi, ti jsou bezkonkurenčně super. Jen ke komukoli se dostane hlavní koňský hrdina Joey, je už předem odepsaný. Ten kůň neumí skákat a ještě ke všemu je posel smrti. Pak má War horse skvělou hudbu od Johna Williamse. Jak jinak, že Spielbergu?... Parádní scéna s Joeym běžícím přes území nikoho, zatímco kolem něj vybuchují granáty. A jako poslední klad mi dovolte jmenovat Benedicta Cumberbatche. Má knír, uniformu a je na koni.

To její páčo. Docela se mi zamlouvala postava toho zabijáka. To její páčo. A to unesené děvče bylo sympatické a dalo se mu fandit. To její páčo. The Call má vcelku slušnou atmosféru. To její páčo. No a Halle Berry... Já nevím, ale něco mi na ní nesedělo. Asi to její páčo...

Já zbožňuju Andyho Serkise (z Pána prstenů a z Burke and Hare) a Reece Shearsmitha (jako skvělého knihovníka z Psychoville). A tak jsem doufala, že by to mohlo být skvělé. Dát ty dva dohromady je jako dát si na lívance s jahodama trochu javorového sirupu. Nebo taková byla aspoň moje představa. Jenže ti dva si nejsou v The Cottage rovnocenní a vtipy jsou postavené na tom, že jeden uráží toho druhého. Film to mohl být parádní, ale není. Nevím jestli mu chybí lepší atmosféra, propracovanější vrahoun, víc vtipů (víc jako ten s kuklou) nebo víc jahod. Pro mě průměr, ale je ho škoda.

Hrozně se mi líbí ta forma, která v jednom filmu spojuje několik hororových kraťasů dohromady. Pro mě byla nejděsivější část byla čtvrtá i se svým překvapivým koncem. Koneckonců všechny jsou mrazivé a neotřelé. Škoda jen, že kameru vždycky dali někomu, kdo s ní uměl jen mávat, třepat a natáčet podlahu. Nebýt toho, určitě bych dala o hvězdu víc.

Film je natočený podle povídky od Johna Connollyho, po jejímž přečtení jsem se příšerně bála. Pravda, nebylo to zrovna včera, ale povídka je to napsaná opravdu skvěle. A tak si nemůžu odpustit srovnání s filmem, který sám o sobě není nic moc, ale v porovnání s literární předlohou ztrácí ještě víc ze svě nijakosti. On totiž naprosto v ničem nevyčnívá, není zvlášť dobrý, ale stejnou mírou ani není špatný. Napětí je pořád na stejné, neexistující úrovni, kam se schovalo společně s kradmou hrůzou, protože tu ve filmu taky nenajdete. No a nejsympatičtější postavou je kocour, což naprosto vystihuje pomíjivost The New Daughter.

Téma strašidelného domu se možná jeví jako to nejjednodušší z celé škály hororových námětů, ale opak je pravdou. U strašidelného domu totiž může autor lehce sklouznout k tomu, že mrazivou atmosféru neurčitého zla zamění za směsici hloupých a komických scén, kterými bude terorizovat skupinu blbů v divným baráku. A něco takového se stalo i Rose Red. Všechny postavy jsou stejné, protože všem bez rozdílu přejete brzkou a bolestivou smrt. Atmosféra nižádná a šokující odhalení se ztrácejí v dalších šokujících odhaleních. Ale i přes tyto nedostatky a přes fakt, že nemám ráda Stephena Kinga, něco na Rose Red je. A to něco mě nutí dát tři hvězdy, ačkoli si je tato minisérie vůbec nezaslouží.

Prvním problémem Stokera je Mia Wasikowska. Já si nemůžu pomoct, ale ten její nezaujatý a znuděný výraz mě hrozně vytáčí. Navíc si myslím, že celý film je postavený na tom, jak odněkud, zpoza něčeho a nebo někam kouká. (A taky má film od filmu stupidnější účes, za což možná nemůže, ale to ji neomlouvá) Většnou bývám nadšená z postav záporáků a vrahů, protože je to mnohdy nejchytřejší, nejcharismatičtější a nejkomplikovanější postava celého filmu. U Stokera jsem ale toho zajímavého psychopata nemohla najít, protože podle mě, komplikovanou postavu nedělá plastová vodní pistolka. Co na Stokerovi stojí za zmínku, je vizuální stránka. Mě naprosto ohromila scéna s česáním vlasů. A můj finální verdikt? Prvních dvacet minut filmu jsem nahodila svoje přemýšlecí vrásky a marně se snažila přijít na to, o co vlastně jde, nebo kdo má co za lubem. A když mi ani potom nebylo jasné, co se děje, nechala jsem Stokera aby mě oblbnul atmosférou, rodinným sídlem, klavírem a divnou módou. No a pak už to docela šlo.