Idoviren

Je to něco jako Malá veká Británie a trošku říznutá Monty Pythony, ale stejně je to v některých momentech naprosto geinální. Australani zdědlili po Anglánech víc než lásku k čaji, to je jasné. Skvělé jsou taky animace prokládající scénky, například posilující Ježíš, nebo prdění pusou napříč obrazy (snad tomu porozumínte, až se na to podíváte).

Jít na Insidious Chapter 2 pro mě byla opravdu zkouška odvahy, která mě málem stála čisté prádlo a doživotní fóbii ze skříní, ale ničeho nelituju. Druhý díl je v každém ohledu perfektní hororový film, který by si dokonce zasloužil korunu, nebo alespoň vystavit v muzeu. Všechno v něm dokonale sedí, hudba je až geniálně děsivá (ta smršť smyčců mě donutila zavřít oči už u titulků), herci jsou skvělí (možná i změním názor na Patricka Wilsona), atmosféra je tak mistrovsky vybudovaná, že diváka drží ve stavu naprosté a ochromující hrůzy celou stopáž, ale nejvíc se mi líbí jak se Wanovi podařilo navázat na příběh prvního dílu. Insidious 2 jsou prostě nezapomenutelná záležitost, i když jsem dost často radši zavřela oči...

Po první sérii jsem si těmi pěti hvězdičkami nebyla zase tak jistá, ale po druhé sérii bych tam nejraději přidala šestou. To skvělé z první série (hudba, která je vlastně variací na Sherlocka+dokonalá a detailní výprava která dokonce dává na ulice koňské koblihy+herecké obsazení, které ze mě dělá členku týmu Drake, nebo možná jeho zakladatelku+atmosféra, která se podle mého může rovnat Game of thrones) se všechno nějak umocnilo a ještě to na sebe nabalilo skvělé příběhy. Nevím, jestli jsem kdy byla napnutější u nějakého seriálu, ale u sledování posledního dílu jsem málem rozkousala stůl.

Dlouhé jak polární noc, ale přesto bych nevystřihla jedinou minutu. Napínavý, děsivý, tísnivý a velmi silný. Hanks na to pořád má a nemít srdce z kamene tak brečím jako želva. Captain Phillips, ale přesto nehraje tolik na city, jak byste možná od amerického filmu čekali, stopáž plnou chrabrých a upocených námořníku nekříží jediný střih na ustrašené rodiny, které zapalují svíčky a pláčou až srdce usedá. A navíc, Henry Jackman a jeho skvělá hudba, ten chlapík to z elektronikou vážně umí, jak dokazoval v X-menech a Kick-Ass. Všechny faktory tedy dělají z Phillipse kapitána nad kapitány (Sparrow, Morgan, America nebo Corelli).

Obsahuje SPOILER. Můj zamilovaně milovaný film. Jednou jsem viděla na youtube jakési video, kde si dva mladíci zpívají o tom, jak jeden voní po palačinkách a druhý je sektářský vdovec, a nakonec se políbí na balkóně. Ta scéna se mi tak líbila, že jsem prohledala celý internet odshora dolů a podívala se i za ledničku a nakonec jsem objevila Les Chansons d'amour. A svět se pohnul. Přiznávám, některé části jsou tak zvláštně, táhle francouzské, písničky jsou tak trochu depresivní,ale celé je to dohromady naprosto dokonalé. A hlavně, má to prostě skvělý konec.

Jako Petře, to s tou mrkví v Hůrce dobrý, ale pak se ti to začalo trochu vymykat kontrole, což? Druhý díl Hobita se opravdu na hony odloučil od knihy a já pořád nevím, jestli je to dobře, nebo ne. Na hodně věcí jsem se ve filmu hrozně těšila, načež jsem byla vcelku zklamaná. Byla jsem zvědavá na Medděda, na jeho dům, na jeho jedinečnost a velkolepost a dostalo se nám vychrtlého a rozčepířeného chlapíka, co po nocích běhá po lesích. Těšila jsem se na Temný hvozd, ale ten se odbyl tak krátce, že než jsem si pořádně stihla užít to všudy přítomné zoufalství, objevili se sliční elfové a pak se příběhu drželi jako nemoc. Takhle bych se v tom mohla rýpat donekonečna, chtěla jsem aby měl drak větší hlavu, aby Bilbo opravdu jel na soudku, aby jezerní lidé nevypadali jako kolotočáři a aby se nerozdělila trpasličí družina (kam to povede?!). Jenže i přes ty všechny mouchy, se mi Hobit líbil. A hodně.

Geniální komedie. Waynův svět šel do velkoobchodu s filmovými hláškami a koupil to nejlepší co tam měli, a že toho bylo hodně. Jedna, pro mě skoro až ikonická, replika nabitá humorem střídá druhou a všechno je to kombinované se skvělými ksichty a úzkými boky mladého Mika Meyerse. Všechny tyto faktory dávají dohromady kultovní podívanou. Nemůžu si pomoct, ale navždycky jsem se zamilovala do Waynovy verze Bohemian Rhapsody. A když po něčem toužím, musí to být mé, ó ano, musí to být mé...

High School musíte dát alespoň dvě, ale nejlíp tak tři, promítání než se vám začne opravdu líbit. Nejdřív se vám nebude připadat vůbec vtipné, pak vám bude vadit hlavní hrdina s tím svým nadšením a výrazem hada nakopnutého do rozkroku. (Vím, že hadi rozkrok nemají, ale kdyby měli, tvářili by se jako Jon Lovitz) Ale až High School High uvidíte potřetí, potrháte se smíchy, protože je to opravdu dobrá parodie. Nenahraditelný kabriolet, nesundané kalhotky a nebohá kočka!!!

Vážně skvělé. Nejdřív jsem se obávala mladého Butterfielda, jelikož si mě znepřátelil v Merlinovi, ale jako mladý Ender opravdu zazářil. Geniálního velitele zahrál bez ztráty jediného frčku. Vůbec celá je posádka "draků" funguje naprosto perfektně. Film má svižné tempo, nenechá vás nudit ani na jedinou chviličku a má taky velmi povedenou hudbu. Do kina jsem šla bez větší znalosti děje a taky jsem nečetla knižní předlohu, takže mě jeden moment opravdu zaskočil a dost silně na mě zapůsobil. Myslím, že víte který myslím...

Pro mě je You've Got Mail synonymem dokonalé romantické komedie, všechno v ní perfektně sedí a jednotlivé prvky do sebe dokonale zapadají. Ať už jde o skvělý soundtrack, New York nebo básnění o Pýše a předsudku. Navíc se mi hrozně líbí, že film jde přes všechny roční období, jsou v něm Vánoce i Halloween, takže se na něj dá dívat kterýkoli den v roce. Dvojice Ryan a Hanks je jako pro sebe stvořená, jak spolu hrají hru na kočku a na zlého lišáka, jak je k sobě už od začátku něco táhne, jen se to nejdřív tváří jako nenávist. Řeknu to zcela upřímně a ničeho nelituju, já miluju You've Got Mail.