Ombak▼Penari

V podobných filmech oceňuji především možnost něco se dozvědět, takže asi automaticky dávám mírnější hodnocení. Entebbe není nic extra a sneslo by to mnohem dynamičtější režii i lepší scénář, ale i tak je fajn si celou událost důkladně prohlédnout v hrané podobě.

Počítačový vizuál často vyložené tahá za oči, ale na druhou stranu je to ve finančních podmínkách dokumentu nejlepší způsob, jak vytvořit plastickou podívanou o dobývání exotického Egypta a je potřeba k tomu tak přistupovat. Opravdu zajímavý dokument.

Zatím asi nejlepší řada. Má to svoje mouchy a hudba Ondřeje Brzobohatého mi stále připadá místy přehrocená a nepasující, ale jinak umícháno velmi umě a finální rozuzlení nečekané a dostatečně chytré. David Švehlík parádní a bavil mě opět Marek Taclík. Velmi potěšující po předchozích dvou sériích, které mě úplně nepřesvědčily.

Pokud jde o vtipnost, tak je to slabší než TBBT, ale sympaticky si to jde zcela svojí cestou, cílí na jiné publikum a nesnaží se to vůbec kopírovat. To beru.

Celkem zručně natočená lunaparková hovadina se zajímavým hereckým obsazením. Nic víc, nic míň.

Ačkoliv je to opět nadpozemský zážitek tak jako Baraka, přeci jen jsem se nemohl zbavit pocitu, že vidím opět ty samé výjevy se stejným myšlenkovým poselstvím, jen natočené jinde a jindy. Zjednodušeně řečeno - chtěl jsem další kapitolu filozofie a dostal jsem jen kvalitní remake.

Parádní záležitost. Žádný zbytečný patos a přepálené scény, pouze syrová realita. Skvěle podaný příběh, ve kterém je jasně vidět naprostá zbytečnost, ale přitom nevyhnutelnost všeho, co se tehdy stalo.

Nějak jsem v tom nepostřehl propracovanější koncept seriálu a tak mi jednotlivé díly připadaly sice velmi zajímavé, ale poněkud chaotické. Škoda, ale i tak bezva materiál pro poznání historie trampingu.

Má to sice své romantické či poetické kouzlo, ale bohužel to působí prázdně. Jako by tím chtěl někdo něco říct, ale nepovedlo se mu to. Jako romantický portrét duše trampingu je to maximálně rozvleklé, zdlouhavé a bez hodnotnějších pasáží. Žádný okamžik nechytne za srdce, ani závěrečný kontrast mezi městem a přírodou. Snímek mohl obsahovat dvojnásobné množství postřehů z cesty ústřední dvojice, anebo naopak pomalé a poklidné scény měly mít mnohem větší hloubku. Výsledný film je fajn hudba s obrázky pro odpolední kávu.

Adorace venkova a přírody v originálním snovém podání. Někdy dokonale bláznivé, ale přesto nádherně poetické. Jakoby se vše odehrávalo ve světě pověr a babských povídaček. Na mě tohle rozhodně funguje.