moriero

To bylo tak správně... absurdní. Tak nějak evropsky absurdní. To by prostě Amíci nedokázali. Nácek i farář byli těžcí sympaťáci, ikdyž každý úplně jinak. Samozřejmě. To byla vlastně hlavní pointa. Dva naprosto rozdílné světy. Adam vypadal za bouřky v kostele jako zosobněné zlo. Jako Ďábel. Dokud jsem si neuvědomil, že Ďábla hledat jinde. Protože i Job si stejně jako Ivan musel říkat: "...To je Bůh, kdo po mně jde..." Ale zpátky k filmu: ochrnutý Christoffer na vozíku a Khalit pálící na všechno od ptáků po nácky mi působili nečekané záchvaty smíchu. Za mě 80%.

Podle mě daleko větší nářez než jednička. Ta mě chvíli i nudila. Tady to prostě nebylo možné. Žádné hluché místo. Ač miluju každou z těch zrůdiček zvlášť, tady volám pouze Středa, Středa a Středa! Vlastně Wednesday! Její geniální hlášky a stěry mě prostě úplně rozsekaly. Chůva: "Ptám se naposledy: kde je to miminko?" Wednesday : "Která jeho část?" Amanda při plaveckém cvičením: "Já se budu topit!" Wednesday: "Celý život." A při jejím sadistickém mučení disneyovkami jsem tu holku fakt upřímně litoval. Ale ten její úsměv ("Bojím se jí!) stál zato: Ale ani její mamča Angelica nezůstávala pozadu: "Zašla jsi příliš daleko, Debbie. Vzala sis Festera. Zlomila jeho ducha. Vzalas ho od nás. To vše bych mohla prominout. Ale Debbie..." "Co je?" "Ta růžová." No prostě mazec!

Napřed jsem se trochu lekl dokonale vystajlované doby ledové, ve které naši prapředci připomínají spíš vikinské metrosexuály, kýčovitých západů slunce a efektních zpomalovaček, ale poté se snímek naštěstí přerodil v docela hutný přežívák. Sžívání člověka s vlkem (Alfou) bylo ztvárněno citlivě a nenásilně. A na konci mě to zvíře totálně převezlo. A díky tvůrcům za - pro mě neznámý - domorodý jazyk. Pralidí s oxfordskou angličtinou jsem už viděl dost. A ten vizuál bral fakt místy dech.

Naprosto geniální svižná záležitost, moderní přesto v duchu starých ztřeštěných francouzských komedií. Sympatický casting, nádherná Flo, skvělí pobočníci, kouzelně nekorektní humor (nesmrtelný čokl, chlapeček na pláži, ilegální migranti, cikáni..) Strašně mě to dneska pohladilo po duši. Něco podobného jsem viděl loni nebo předloni s Vanessou Paradise. Tehdy jsem dal o jednu hvězdičku méně. Z toho jejího úsměvu jsem měl totiž malou DEPPku. Tady ale nebylo co vytknout.

Není fakt lehké konstatovat, že humor dvojky je o 2 levely vejš než v jedničce, když té jsem dal taky plnou palbu hvězdiček (no, příběh měla jednička propracovanější). Prostě Lacheau neztrácí dech ani po dlouhých 6ti letech. Pořád ujíždíme na vlně svižných ztřeštěných komedií země galského kohouta. Tady navíc nádherně nekorektních (bože, jak mi dneska chybí nekorektní humor). Nikdo není ušetřen: černoši, tlustí, protivná děcka, nemohoucí stařeny, psi, holubi, Kardashianky (pardon, opice)....jedna absurdní situace střídá druhou ve zběsilém tempu. Bavil jsem se celou stopáž. P.S. Neviditelná alibistická matka a kostým s ocasem naruby byly nejvíc!

Hele, na Němce docela slušná teen vyvražďovačka se všemi americkými klišé: nenápadná hlavní hrdinka, promiskuitní prsatá nymfomanka, nečekané odhalení v podobě profesora, final fight...a ikdyž si horor představuju trošku jinak (s úzkostnou atmosférou všeobjímající hrůzy, což tady moc nefungovalo), bylo to vizuelně hezky zpracované, Franka Potente úžasná a Heidelberg je zcela jistě jedno z nejhezčích měst v Německu. A pitva zaživa se stala mojí novou noční můrou.

Už jsem bych natěšený, jak si tenhle scifi horůrek pěkně podám, ale Annihilation si spíš podalo mě. Vizuálně překrásné, úžasně tajemné, a když padla noc, správně děsivé. Scéna na židlích s pomalu přicházející...prostě tou věcí... a (ne)lidských hlasem sípajícím: "HELP" mi připomněla éru starého dobrého hororu. Už dlouho jsem se takhle v křesle neošíval. A i ten němý replikant v majáku těmi svými ladnými pohyby, které nevěstily nic dobrého, brnkal na moje nervy. Za mě 95%

Kdyby měla Jennifer Lawrence delší nohy, tvář árijské bohyně a povahu autistické Rambo-coury, tak mezi Rudou volavkou a Annou nepoznáte žádný rozdíl. Bojové scény - ač skvostně nasnímané - vypadaly spíš směšně, ale obří palec hore za osvěžující flashbacky, kdy jste jednu a tu samou scénu viděli třeba 3x, aby vám došla pointa, kdo na koho šije boudu.

Pár skvělých inovativních nápadů nemohu upřít. Jinak je to ale celé takové studené a ospalé. Moje milovaná Gattaca na pár lidí působila stejně tak (i když to moc nechápu), ale tam sterilně chladnou budoucnost vykompenzovali retro stylem a hlavně výtečnými hereckými výkony. Něco podobného tady ale schází.

Kdyby to nebylo tak překombinované a ze začátku se to neutápělo v množství matoucích retrospektiv, vypálil bych snad i plný počet. Vizuálně překrásné. Strašně se mi líbil hajzlík v podobě Shakespeara a musím casting pochválit za geniální nápad nechat hrát matku a dceru jednu a tu samou postavu (samozřejmě myslím Alžbětu). A to jsem si myslel, že Cate Blanchett hned tak někdo nepřekoná. A holky z rodu Redgraveů to zvládly hned dvakrát. Mám tento propletený herecký rod moc rád. No považte. Matka Vanessa manželkou Franca Nera. Obě dcery z prvního manželství slavné herečky. A ta starší Natasha (RIP) manželkou Liama Neesona. Dvojitý jackpot.