Alibi na klíč: Den D

Sequely zvyknú parazitovať na úspešných prvých dieloch, a tak je tu vždy obava, či to vôbec bude stáť za to. Námet Alibi.com mal však dosť dobrý potenciál, a tak sa na tomto podklade dalo v pohode natočiť aj vydarené pokračovanie. Áno, celé sa to síce točí okolo svadby, ktorá je komplet celá zmanipulovaná, a vďaka pribúdajúcim komplikáciám sa všetko o to viac komplikuje. Opäť skvelé postavy, svojský humor, vtipné scénky, aj keď miestami zbytočne prepálené a teatrálne. Ale inak skvelé, dokonca by som povedal, že lepšie ako "jednotka". 4* (04.11.2023)

K tomuhle je další komentář zbytečný. Lacheau a jeho parta to zas a znova dokázali a natočili totálně ujetou, zábavnou, potřeštěnou a velmi sebevědomou komedii, která mě bavila nonstop. Bez hluchých míst, jen humorná jízda po celých 90 minut. Smekám, tihle kluci jsou klenot nejen Francie, ale celého filmového průmyslu. (08.09.2023)

K tomuto filmu jsem se dostal úplně náhodou. Není to první nová francouzská komedie s tímto obsazením, co jsem viděl. Děj je poměrně vtipný, i když lehce předvídatelný. Greg nechce na svatbu pozvat své rodiče, a tak zorganizuje falešnou svatbu. Jak se ale říká, lež má krátké nohy a ani tohle se nedá ututlat. Pak už jen následuje série šílených shod okolností a všechno se protne. Samozřejmě je ale heppáč nevyhnutelný. "Jsou pravé!" (22.02.2024)

Jedničku jsem neviděla, takže nemohu srovnávat. Dvojka mi ale přijde (pokud se člověk tedy dokáže naladit na to, že je to celé vlastně jedna velká absurdita a blbost) jako poměrně zdařilá komedie, u které se člověk zasměje i odreaguje. Na plný počet hvězd to nevidím mimo jiné kvůli tomu, že jak ubíhala stopáž, přece jen to začínalo být čím dál víc přitažené za vlasy, ty klipovité vtípky a shody (ne)šťastných náhod sázené v rychlém sledu za sebou už tolik nebavily. A taky jsem čekala (podle ukázek), že se větší část snímku odehraje přímo na oné svatbě (svatbách) a nestráví se tolik času přípravami na ni/ně. 70 %. (19.10.2023)

Musím říct, že Lachoš docela úspěšně a vkusně pokračuje v tradici zabožroutských trhlých taškařic 70. a 80. let, aniž by sklouzával do trapkofekálu nebo vám dle not probuzněné demagogie neomarxistických pamrdů z Evropské Utopie prvoplánovými manipulativními hahatumory násilně tahal domů k té přeci tolik bezproblémové asimilaci výbušnou islamistickou verbež, senegalské krimoše či ukrutně genocidované seksuální dezorientáty a transpohlavníky. Prostě takové kapku zmodernizované, šarmantní klasické Funesoviny a Belmondoviny, okořeněné několika opravdu vypečenými, brutálními frky. Najít dnes v hnojišti levičáckých mediálních oligopolů něco bezelstně vtipného a nesnažícího se převychovávat tupé stádo k povrchní patomorálce falešného altruismu za účelem dobrobytí a světovlády hrstky bolšokapitalistických oligarchů, to je už pomalu stejně složité, jako najít kompatibilního dárce žlučových kamenů či hemoroidů k transplantaci. Čili velmi potěšené čtyři strupy. (06.12.2023)