PanZahadnyCZ

Je to natočeno celkem divácky, pravděpodobně to nikoho neurazí a v rámci žánru dětského filmu tomu asi nejde nic moc vytknout, ale když se zamyslíte nad celou tou zápletkou, tak je to neskutečná normalizační sra*ka s naprosto banálním dějem. Námět k tomuto filmu koloval po Barrandově docela dlouho a není divu, že to nikdo nechtěl točit. Troška z toho nakonec dokázal vytřískat i jakousi poetiku a roztomilost, takže věřím, že tehdejší dětské či dospívající publikum na tento film dnes vzpomíná v dobrém, avšak jeho přínos československé kinematografii je nulový.

Z tempa úvodní expozice a kolize to sjelo docela rychle v pouhý průměr a samotný film bych tedy zpětně po zhlédnutí mohl zařadit do kategorie „neurazí, ale ani ničím nevyniká". Belmondo je uspokojící, režie de Brocy standardní. Oba dva svůj talent rozvinou a naplno prokážou až Mužem z Ria.

Obsahem je to sice trochu poddajné netradičnímu žánru, ale herecky je to skvělé a technická stránka a výtvarné detaily jsou na rok 1963 nevídané.

Odvážný italský mindfuck, jemuž dominuje perfektní Gian Maria Volonté a jako vždy luxusní soundtrack od Morriconeho, který jsem měl tu čest slyšet naživo. Nebýt silného zážitku z koncertu, nejspíše bych se o tomto filmu nikdy nedozvěděl.

K mému překvapení je to kvalitně zpracované kostýmní komorní drama, které, ač se odehrává v jedné lokaci s omezeným počtem aktérů, netrpí tím, že by se bezradně motalo kolem ústřední zápletky a nic dál nevymýšlelo. Scénář je celkem dobrý, i když mi připadá, že jsem něco podobného už jistě viděl, a Petr Hvižď si to jen vypůjčil a zasadil do prostředí kláštera v období 18. století. Jediná výtka: Nevím, kdy scénář k filmu vznikal, ale obsahem na mě působí dost antikomunisticky a kdybych nevěděl, že je tento film z roku 1994, myslel bych si, že sleduji československý film z konce 80. let. Herecky mě překvapivě nejvíce potěšil Saša Rašilov. Filmu nemůžu dát čtyři hvězdy, na to je málo strhující, ale rozhodně je to film dobrý a můžu jej doporučit každému, kdo má rád historická dramata, anebo rád brouzdá ve vodách zapomenuté české kinematografie 90. let.

Scénář buďto ležel 30 let v šuplíku a teď jej někdo odvážnější než samotná Lara vytáhl ven a rozhodl se jej zrealizovat, anebo jsou jeho autoři žáky základní školy. Je to patetické od začátku až do konce, každý zvrat už jsme viděli v milioně jiných akčních filmech a předvídatelnost scén je všudypřítomná. Hudba v pozadí, černobílý záporák (vlastně i celá zápletka) a samozřejmě tupí nohsledi do počtu se samopaly, kteří sice střílí po hlavní hrdince, ale nikdy ji netrefí... Jak takovýto film mohl vzniknout v roce 2018 a jak sakra ukecali Alicii Vikander?

Současná ruská kinematografie je, co se týče kvantity, ale především i kvality, na vzestupu a Andrej Zvjagincev je nejspíše tím hlavním hybatelem této kulturní vzpruhy. Je škoda, že se podobná obroda neděje i v Česku. Letošní rok přináší o něco větší počet kvalitních snímků než ty minulé, ale přesto se k úrovni špičkové evropské kinematografie současnosti blížíme jen velmi pomalu. A když už se blížíme, tak nastává náhlé zvedání laťky a my jsme zas o pár let pozadu...

Pořád je z toho cítit Peckinpah, ale v kontextu mistrových mainstreamově úspěšných filmů je tenhle snímek nejspíše nejslabší. Nebavilo.

Téma, dialogy a celá ta swingovská paralela - to jsou tři výborné třešničky na dortu, kterými tento lehce pozapomenutý televizní film disponuje.

Hrušínský by za svůj výkon zasloužil Oscara, samotný film bohužel není nikterak extrovní. Mnohem více mě zaujal film Poslední propadne peklu, budeme-li mluvit o filmech s podobným časoprostorem.