PanZahadnyCZ

Celkem se divím, že zrovna Roman Polanski se pustil do takto "poklidného" krátkofilmu, který prostě svůj divadelní potenciál nezapře, což je také důvod proč to před kamerou působí tak zdlouhavě. Stopáž je už takto velmi uměle natahovaná, takže si myslím, že takových 40 minut by bylo ideálních, ale i takto se to dalo. A teď k hlavní atrakci tohoto filmu, tou jsou bezesporu herecké výkony, o jejichž ztvárnění se postarali čtyři výborní herci, kterým se povedlo krásně vystihnout charaktery dotyčných postav. Solidně zpracované dialogy zazáří asi spíše v divadle, ale zde v suprovém českém dabingu vyzněly výborně, a narozdíl od uměle natahované zápletky nebyly na obtíž. Musím uznat, že napětí a ke konci i stupňování hádky bylo skvěle zastiženo, o to více mne pak ale naštvalo, že děj skončil tak otevře, a tudíž se mu nedostalo pořádnému vyvrcholení. Dosti sporný film, ale mě přeci jenom něčím oslovil, takže se tentokrát přikloním ke čtyřem hvězdám, ale 12 rozhněvaných můžů se opravdu nekonalo.

Je spoustu věcí, které tento film činí tak špatným, jaký je. Kamerové řešení má například tyto problémy: většina scén z bojišť je točená dynamicky... ale takovým způsobem, že z „bitvy" vidíte dvě vteřiny, a pak je střih. To zakrývání nízkého rozpočtu bije do očí. Konverzační interiérové scény jsou sestříhány tak debilně, že nikdy nevíte, kde kdo vlastně stojí a na koho mluví. V obou případech tedy chybí velikost záběru zvaná celek. Velká část záběrů se navíc snaží o jakousi poetiku a rozplýváním se nad přírodou a podobně, ale pro to v historickém filmu s touto tematikou a s touto stopáží není místo. Většina záběrů trvá velmi krátce a střih přichází v tu nejméně očekávanou či potřebnou chvíli, těžko ale říci, z jakých záběrů mohl střihač vybírat, třeba poskládal to nejlepší, co šlo. Dalším velkým minusem jsou vizuální efekty. Jsem schopný přimhouřit oči nad tím, že je to televizní film, takže nemusejí být dokonalé, ale film vznikl v roce 2018, sakra. Efekty jsou kvalitativně na úrovni Krále Škorpiona z Mumie 2. Herecky je film taky špatný, skoro žádné z postav jsem nevěřil její existenci a s Karlem Dobrým mám dlouhodobě problém, že z jeho zběsilé kombinace obličejových výrazů vlastně nepoznám, jakou emoci prožívá a chce sdělit. Velmi pochválit musím práci kostymérek a maskérů. To, že spolu všechny postavy mluví česky asi nebudu řešit.

Z tempa úvodní expozice a kolize to sjelo docela rychle v pouhý průměr a samotný film bych tedy zpětně po zhlédnutí mohl zařadit do kategorie „neurazí, ale ani ničím nevyniká". Belmondo je uspokojící, režie de Brocy standardní. Oba dva svůj talent rozvinou a naplno prokážou až Mužem z Ria.

Talking Heads, Ramones, Blondie, Iggy Pop, Patti Smith a v neposlední řadě došlo i na The Police. Já byl při sledování filmu ve svém živlu, takže jsem si ho náležitě užil. Ale obávám se, že jen kvůli tomu, že jsem se zaposlouchal do svých oblíbených písniček, které jistě překryly nedostatky, kterých bych si jinak všiml – lépe řečeno všiml bych si nudných momentů. Ten, kdo písničky v tomto filmu nezná a celkově se v této hudební oblasti příliš neorientuje, si film vyloží pouze jako průměrné komediální drama. Já však musím dodat, že je to drama, které je nenáročné na sledování a je celkem sympaticky zpracované.

Příběh standardní, ale natočené je to velmi kvalitně a výprava je na úrovni Pána prstenů.

Komedie je to skvělá - na jednu stranu vychází z oblíbené prvorepublikové zápletky záměny postav, na stranu druhou do toho šlape stejně vehementně jako francouzské crazykomedie sedmdesátých let... no a na straně třetí to má typicky macourkovský sci-fi rukopis s takovým příběhem, jehož akumulátorem je prvek z běžného života (Jak utopit dr. Mráčka = tlačenka, zde je to špenát). Filmu velmi pomáhá hudební podkres, vynalézavá kamera a užití postsynchronů k dětským hercům. S průběhem stopáže ale tenhle mišmaš ztrácí na sofistikovanosti a nebýt špičkových hereckých výkonů by řada pronášených hlášek možná vůbec nevynikla, ba nikdy nezlidověla... anebo by se možná na film nedalo dívat vůbec - k čemuž by zcela jistě došlo tehdy, kdyby se tento typ scénáře natočil jindy než za normalizace. Film tedy rozhodně vítězí díky hvězdnému castingu, avšak i nepříliš kritický divák by dokázal seznat, že vlastně sleduje v jádru úplnou kravinu (myšleno v dobrém, mám film rád!). 70%.

Učebnicový příklad dokonalé černé komedie a kus poctivé filmařiny. Divácky nejpřívětivější Kusturica.

Unikátní film v mnoha ohledech. Je sice trochu pomalý a služba režimu je na něm zřejmá, ale řemeslně je zpracován slušně. Film by o pár let později možná neurazil ani diváky v USA, kde dochází k velkému BOOMU filmů pro chlapáky. František Peterka je úplný Frank Sinatra, Dean Martin nebo Burt Lancaster, Zdeněk Kryzánek náramně připomíná Ernesta Borgninea, no a univerzální představil švarných mladíků Jaroslav Mareš je hezoun s tragickým osudem typu Jamese Deana, a to maj lidi rádi! Tento film ukazuje, že natočit film z válečného prostředí jsme uměli. Díky tehdy státnímu Barrandovu nebo štědrému Armádnímu filmu na to dokonce byly rozpočty i potřebná výprava. Problémem ale zůstává nezbytná služba režimu a propagace česko-sovětského přátelství, a tak jsou stále našimi největšími válečnými filmy rozporuplné kousky jako Sokolovo nebo Dny zrady. Černý prapor je oproti nim příjemně komorní.

Ve Velké Británii vznikly mnohé seriálové legendy a to hlavně sitcomové. Mezi nejlepší z nich patří určitě také Red Dwarf, což trvdí většina lidí a já to nepopírám. Ale pro mě je sci-fi forma sitcomu prostě nuda. I když je zde humor na vysoce inteligentní úrovni, tak se prostě nikdy nezasměju a žádná z hlavních postav mi nikdy ani trochu nepadla do oka. Věřím, že pro dost lidí je toto neumírající klasika plná nostalgicky humorných scén, já to asi bohužel vnímám trochu jinak. Prostě mě to nebaví.

„S okupací Prahy v roce 1968 končí československý filmový zázrak. Já bych řekl, že to je příběh zničené kinematografie, která zaznamenala vzestup i pád právě ve chvíli, kdy nabyla svobody výrazu.“ Dokument je vyprávěn vlastně až banálně jednoduše - přes dobové filmy a záběry čas od času mluví čeští respondenti nebo francouzský vypravěč (s textem střídmým, ale myšlenkově významným). Díky stylu vyprávění - tedy výhradně pomocí filmových útržků, avšak za přispění vkusné klavírní hudby - je autenticita Nové vlny ponechána a prezentována v té nejryzejší formě. Hledat paralelu mezi příběhem československé občanské i politické identity 1948-1968, filmové nové vlny a autorem Janem Procházkou by mě samo od sebe asi úplně nenapadlo, ale je to vlastně velmi exaktní komparace souběžně se dějících a prolínajících se procesů. Dokument více než vhodný pro kohokoliv, kdo se dosud o čs. novou vlnu nezajímal, ale chtěl by „v rychlosti" pochopit a navnímat její neopakovatelnost - a díky tomu se třeba i dostat k jejím konkrétním filmům, kterých tento dokument cituje více než dost - a zábavně jejich pasáže k sobě vzájemně nastřihává a kombinuje.