PanZahadnyCZ

Kategorie Dokument je v rámci udílení Českého lva bohužel asi tou nejortodoxnější a co možná nejuzavřenější vůči již zažité filosofii toho, jak vítězný snímek určovat. Odhad vítěze této kategorie je bohužel každý rok, vzhledem k ostatním nominacím, tak jasný, jako odhad vítěze nejlepšího filmu na prestižních Academy Awards, které pár let zpátky v podstatě vydaly manuál, jak natočit na Oscara aspirující film. I letos bylo tedy jasné, že nemůžou vyhrát dokumenty jako Good Old Czechs nebo Toyen, baronka surrealismu. Minulý rok nemohly vyhrát Sny o toulavých kočkách a už vůbec nemohla v roce předloňském zvítězit například Alchymická pec nad snad nejkomerčněji naplánovaným a propagovaným V síti. Udělit životopisnému, historickému nebo, nedej Bože, experimentálnímu dokumentu ve zdejší kotlině lvové ocenění je asi bohužel stále něco, co si Akademici ještě neumí nebo nechtějí lajznout. I nadále se tedy řídí krédem, že filmová dokumentaristika musí mít žurnalistický, ale především sociální přesah a ideálně má zobrazovat témata či nešvary současnosti a vše z toho podtrhávat podprahovým morálním apelem, službou veřejnosti či nastavováním zrcadla či podnětem k diskusi. V pořádku, ale proč každý rok? Proč se pak všichni ostatní tvůrci snaží o cokoliv jiného, kolikrát časově i obsahově sofistikovanějšího a pracnějšího, když to vždy vyhraje sociální dokument. S tímto přednastaveným pesimismem jsem si pustil i Zkoušku umění, u které bylo jasné, že vyhraje... Asi je to portrét mladých lidí z Prahy, ale především to opět vypovídá o jakémsi sociálnu a natočila to Adéla Komrzee, která je Český lev friendly, čili zde asi "nebylo vo čem". Naštěstí je ten film docela v pohodě. Zejména prostřihy do civilních dialogů babek u recepce a občasné útržky z bizarních, souvislou větu sestavit neschopných mladých aspirantů na studium na AVU jsou zdařilé a připomínají jakýsi nádech československé nové vlny – netřeba chodit daleko a zmiňme třeba Nejkrásnější věk. Ze začátku se mi zdála i ta parta pedagogů mnohem více v pohodě než uchazeči o studium, což se ale časem změnilo a záhy z šestice kantorů už pro mě setrvali normálními a "nepřešlechtěnými" jenom dva, ale to nevadí, aspoň se v průběhu filmu vybarvili, pro děj je to dobře. Vypadá to, že všechny situace jsou neinscenované a že jde o dokument ryze observační, který teda asi nejvíce poukazuje na to, že dnes se každý druhý mladý člověk cítí nebinárně, je zapřísáhlým veganem a chce změnit svět, protože chce a protože může. Sledujeme tedy průběh celých přijímaček od začátku až po jejich konec a během toho se možná jako diváci napojíme jak na přijímající, tak na uchazeče. Poté film končí. Velmi prostě komponované. Dokumentaristicky asi správné, ale z hlediska filmového díla to pro mě moc nemá drajv a přiznám se, že mě film zas tak sledovat nebavilo.

První letošní film, na který jsem zavítal do kina a upřímně jsem docela zklamaný. Na Maleficent jsem se těšil už pár měsíců v podstatě jenom kvůli Jolie, která si zatím v moc kvalitních filmech nezahrála, tak jsem jí to tady přál, jenže to jaksi nevyšlo, teda alespoň podle mě. Protože tento remake klasické pohádky na mne působil přibližně tak jako Jack a Obři (2013) - tedy "bezatmosférovitě". Bohužel, veškeré napětí nebo zvraty tato pohádka poztrádá, dost často chyběla i akce, kterou nám měla ke konci asi předvést pranice s vojáky a drakem. Prostě snímek, ze kterého si za rok nevybavím už ani žánr, protože tento film nezanechá absolutně žádný dojem. Kam se tenhle Disney hrabe na českou klasiku od Václava Vorlíčka.

Závěrečné hraní na city bohužel nevynahradí přetrvávající neměnnost a nudu, jenž doprovází tento film, a tím ho odsuzuje k opovržení. Zanedbatelný kousek, který nenabídne nic kromě Geoffreyho Rushe v nezáporné roli, což je u tohoto herce trochu rarita. U mě je to bohužel jen lehký nadprůměr.

Odfláklý příběh i samotný film, který vsází na dva super herce. No, první půlka filmu se mi vůbec nelíbila, ale pak se to docela vyrovnalo, trošku nelogické, že dřevěná vejce jsou chráněna lépe než samotný prezident a že se Banderas intuitivně trefí do kombinace čísel, ale jako chabí krok režiséra, jak zakčnit film a udělat ho zajímavější to ještě docela beru. Nakonec se přiklonim k lepší straně hodnocení, protože se na to v celku dá koukat, ale jak řikám, slabé klišé, které by jste si normálně nepustili, maximálně ho možná shlédli v telce, když nic jiného nedávají...

Je to sice až moc komplikovaný film a já se v takto detailně vymyšleném příběhu těžko orientoval, ale to jen dokazuje Fincherovu genialitu. Přesto, že jsem film ne-uplně pochopil a trošku mě zklamal konec, tak jsem se skvěle bavil a ty 2,5 hoďky dokoukal s úžasem nad tímto dílem. Složité, ale geniální.

,,Úvodních" 90 minut působí celkem nezáživně a zdlouhavě, ale omluvou tomu všemu je zbytek filmu. Nádherně napsaný a zrežírovaný film, který je přesně to, co Američané po 2. světové válce chtěli a potřebovali mít v kinech. Nevím, jestli zrestaurovaná verze, na kterou jsem narazil, zahladila veškeré střihové či zvukové chyby, ale i kdyby ano, tak je technická stránka tohoto filmu naprosto precizní. Film je skvěle odvyprávěn, přechody ze záběru do záběru jsou plynulé a občasné střihy a triky působí naprosto realisticky. Vskutku skvost jak ze stránky technické, tak ze stránky obsahové, protože málokterý film z této doby předložil divákům tak dobře promyšlený příběh, kde všechno se vším souvisí a je nutno jej dokoukat až do konce. Stopáž 130 minut taky není pro 40. léta zrovna nejběžnější, ale věřím, že dobovým divákům to vůbec nevadilo.

Jedna velká přehlídka dobových kostýmů a rekvizit, která má i velmi působivý příběh. Herecky až překvapivě uvěřitelné, vše v seriálu velmi realisticky zastižené – vynikající výprava, uvěřitelné bitvy, napětí a smysluplné dialogy, a vůbec celkově je to velmi kvalitně odvedená práce. Bohužel se zde našly i slabší chvilky, ne-li celé díly. Mám na mysli chvilky citově nebo politicky zaměřené, ale i přesto to subjektivně vidím tak na 85 %, i když s velkou shovívavostí, přesto jsem ve finále velmi spokojen a mohu doporučit.

Pocta kinematografii, hrané režii a filmové kameře, v neposlední řadě 1. světové válce. Dost mě baví, jakým způsobem berou Britové v posledních letech válečný žánr do svých rukou (1917, Dunkirk). Je to skvělá podívaná, stejně jako Dunkirk, má to neskutečný spád, hrozně věcí je tam elegantně řešeno a působí to až mrazivě důvěryhodně. Na plný počet hvězd nejdu asi spíše z toho důvodu, že emocionálního vyvrcholení se v těchto typech scénářů dosahuje velmi těžko, to už se spíše zcela poddáte té stránce technické.

Na první pohled je to možná holčičí ťuťuňuňu seriál, ovšem tento seriál skrývá mnoho sarkastického originálního humoru ( hlavně od Max) a plno vtipných postav a frází. Docela povedený sitcom, který na ničem zásadním neztrácí, přesto se nejedná o nic převratného. No a samozřejmě nesmí chybět Stifflerovo máma :D.

Jsem zvyklý, že filmy s Nielsenem jsou trapné, úchylné a trhlé, ale aspoň se na ně dá koukat a bavit se, na tohle se opravdu koukat nedalo, volovina prvního stupně.