Shaqualyck

Jóóó, zrádná kulébrová poezie v permanentně zahuleným doupěti, kde smrdí chlast a v poledne to tam vypadá úplně stejně jako v deset večer. A uprostřed toho náladovej frajer, co má rád kulec i prachy, ale ze všeho nejvíc pocit být nejlepší. V jednu chvíli mu fandíte jak o život a za pár minut si říkáte, proč to ten vůl sakra dělá. Když tuhle roli správně obsadíte, můžete kolem toho zvláštního týpka postavit setsakra dobrý film. A Paul Newman tyhle ambivalentní persony uměl vskutku precizně. Ta sladká tečka na konci pak doslova hořkne na jazyku, když si člověk uvědomí, kolik toho musel tenhle nevyzpytatelný "Král tága" ztratit, aby nakonec našel sám sebe.

Dva přemoudřelí asociální tragédi na rozostřené cestě do bezvědomí. Prach, pot, Jefferson Airplane a bezedná zásoba dobrot návykového typu. Gilliam opravdu není pro každého a drogy jsou špatné, i když s nimi lze evidentně zažít převelice nestandardní humory a mnohá psychedelická dobrodružství.

Viděno Woodyho optikou - člověk je tvor nepoučitelný, naivní, věčně nespokojený a neskutečně pitomý. Permanentně se pateticky plahočí za pomíjivým přeludem prchavého čehosi, co nazývá štěstím... A to jen proto, aby v poločase zjistil, že je ještě víc v pérdeli než předtím a zároveň ze sebe stihl udělat debila a zpronevěřit se nejen sám sobě, ale i těm, na kterých mu kdysi tolik záleželo. Nevím, jak to mistr Allen dělá, ale filmově je pořád ve skvělé formě, byť je tahle konverzační vztahovka zejména v konečném účtování mnohem víc tragédie než komedie.

Tradičně oddychový Rob Cohen uvádí holky a mašiny na Dieslový pohon aneb tuning jako náboženství a rychlost jako modlitba v prequelu ke kampani "Nemyslíš, zaplatíš". Takže nechte svůj mozek na odpočívadle a držte si spoďáry, možná to bude trochu házet! Kde jsou ty časy, Vine?! Když jsi byl ještě opravdu cool a ne parodií sebe sama... Přece ten primitivní (avšak napoprvé vcelku zábavný) koncept nechcete vymačkávat donekonečna???

Kontroverzní POLITICKÁ provokace z hlavy Olivera Stonea aneb jak to tenkrát asi nebylo... Anebo bylo?! To už se nikdy nikdo nedozví, neb na celé kauze leží dnes neprostupná vrstva mediálního balastu a spekulací všeho druhu. Ono to, že je něco na první pohled křišťálově čisté, ještě neznamená, že to celé nemůže odporně páchnout. A tohle prostě smrdí na sto honů... Minimálně v očích pana režiséra, který opět dokazuje, že je sice obratný fabulátor a všemi mastmi mazaný manipulátor, ale především brilantní filmař, který nepřednáší, ale vypráví. Herce vede přesně a sebejistě a nemá potřebu exhibovat. J.F.K. je navíc přes tři hodiny dlouhé (převážně konverzační) drama, ale těžko byste o filmu řekli, že je zdlouhavý, ukecaný nebo snad nedejbože nudný. A přitom je to našlapané archiváliemi až po střechu. Nechodí po této planetě mnoho tvůrců, kteří by něco podobného dokázali natočit. Oliver Stone je jedním z nich.

Objektivně té bezchybné skrumáži jedniček a nul není moc co vytknout a zároveň je tu toho tolik, za co tvůrci zaslouží vynášet do nebes. Jenže si nemůžu pomoct, ale tenhle blockbuster, ač technicky perfektní a skvěle obsazen, vůbec nemá "TU" jiskru. Isaac Asimov sice poskytl myšlenku, Hollywood zase prachy a Will Smith jméno na plakáty... a i když Alex Proyas dělal určitě co mohl, výsledek je bezkrevný a sterilní jako vnitřnosti "živého" plecháče Sonnyho. Prostě pocitová záležitost. A s tím já nic neudělám, nejsem robot. Raději si dám znovu po x-té 'Číslo 5 žije' ;-)

Vcelku šokantní záležitost. I masový vrah může být evidentně oblíbeným kladným hrdinou, zvlášť má-li kukuč a charisma Michaela C. Halla. Chvíli jsem si k němu, pravda, musel hledat cestu, ale na přelomu první a druhé série jsem Dextra z původního "hmm", překlasifikoval na "zajímavé, sledovat". Úvodní znělka je však fantastická! A co je pro seriál nejdůležitější - začíná to být příjemně návykové. Tak uvidíme...

How can a man with so many friends feel so alone?! That is the question... Když se jmenujete David Fincher, nic není nezfilmovatelné. Dokonce ani on-line svět mladých a ne(rd)klidných. Jenom 'Akademie' by si měla pro příště vytáhnout špunty z uší. Takhle hlasitě si o Oscara už hodně dlouho nikdo nekřičel. Škoda, že marně. P.S.: soundtrack roku!

Prý, když nás bude víc, nebudem se bát vlka nic! V kině nás tehdy bylo docela dost, přesto byl svěrač permanentně nastaven na DefCon 3 a kol dokol se co chvíli odpovídajícím způsobem ječelo... Tahle komorní antická tragédie v chlupatém béčkovém aranžmá totiž disponuje naprosto špičkovou atmoškou! Scénář by pravda potřeboval dopilovat, ale vcelku spolehlivě to zachraňuje precizní temná hororová stylizace, tradičně perfektní Elfmanovův notový podkres a pochopitelně herci. Uvrčený Hopkins snad dokáže zahrát opravdu cokoliv, Del Toro rezignoval na depilaci, Emily Blunt je přiměřeně rozechvělá (ono, levirát má své pro i proti) a Hugo Weaving by si film ukradl pro sebe, jen kdyby dostal víc prostoru. "You've done terrible things, Lawrence... terrible things!"

On je to vlastně takový milý rodinný film. Vyděšené mládě je odvlečeno pohunky zlého pracháče, který chce pro svou novou ZOO nějaký exotický trhák. Krátce na to začne ono ptakoještěří pachole pociťovat intenzivní separační úzkost. A rodiče jeho volání neponechají bez odezvy... Nebojí se přitom ani lidské vypočítavosti, ani tanků nebo raket. Počínají si zcela suverénně jak na souši, tak i ve vodě a ve vzduchu. A pod nohy se zrovna moc nekoukají, takže katastrofa na sebe nenechá dlouho čekat. Triky jsou na úrovni modelářského kroužku, herci hrají otřesně, zdaleka nejlepší výkony podávají zmínění papundekloví ptakoještěři. Přesto má film něco do sebe. Kupříkladu jistě obstojí coby vyprávěnka o tom, jak trávili volný čas vzdálení pra-pra-příbuzní naštvaného zlobidla jménem Godzilla. P.S.: oficiální text distributora lže (anebo někdo něco zase špatně přeložil).