Shaqualyck

Docela zajímavý pohled na fenomén Jacka Rozparovače, tentokráte očima permanentně sjetého vyšetřovatele s tváří Johnnyho Deppa. Ten tu opět dokazuje, že je onou vzácnou osobností, jejíž přítomnost dokáže posunout jinak vcelku průměrný film kvalitativně o třídu výš. Taky je vidět, že na dotváření odpovídajícího "designu" každé scény si během natáčení v Praze dali pánové a dámy ze štábu obzvlášť záležet. Výsledek je natolik přesvědčivý, že zápach špinavých ulic Londýna roku 1888 doslova cítíte i přes obrazovku. No a ty tmavé kontaktní čočky - tomu říkám, vytěžit z malého detailu slušnou porci koncentrovaného děsu.

Továrně na sny definitivně dozrála nová herecká star první velikosti. Ano, řeč je o Scarlett Johansson. Jestli má smysl kvůli něčemu na Match Point koukat, je to právě tahle plavovlasá rodačka z New Yorku s parádně nakřáplým hlasem. Její herecký výkon v příběhu o tom, co všechno může být v životě dílem náhody, snese nejpřísnější měřítka a potvrzuje, že filmy jako Ztraceno v překladu nebo Dívka s perlou nebyly z její strany náhoda. To je ale tak vcelku všechno, co si divák z filmu odnese. Můj oblíbený Woody se v tomhle žánru asi necítí zrovna dvakrát jistě a přesto, že film má rozhodopádně interesantní myšlenku, působí ve výsledku tak nějak obyčejně, nedotaženě. Zejména finální vyústění kriminální zápletky mi přišlo - slušně řečeno - děravé. Takže si to shrňme: zajímavý nápad, nepřesvědčivé provedení, skvělá Scarlett Johansson. Lepší tři hvězdičky.

I když se mnozí z vás zřejmě budou chytat za hlavu, mně srovnání M. Night Shyamalana s legendárním Hitchem zase tak od věci nepřipadá. Stejně jako proslulý mistr hrůzy ctí Shyamalan ve svých filmech de facto jeden žánr, vyniká dokonalým budováním atmosféry, z každé druhé scény běhá mráz po zádech a při závěrečných titulcích si jen v duchu říkáte, sakra možná budu potřebovat přebalit. Režisér si s divákem dělá, co chce. Když má chuť pobavit, šoupne tam nějaký ten vtípek a když potřebuje obecenstvu nahnat strach, dokáže to s takovou jistotou jako málokdo. A vystačí si s málem. Obyčejné věci ukazuje tak, že z toho v žilách tuhne krev. Jak třeba dokáže pracovat s pouhou příruční svítilnou, to klobouk dolů! Na Hitchcockova dvorního skladatele Bernarda Herrmanna dá zase vzpomenout hudba Jamese Newtona Howarda, která je spolehlivě děsivá sama o sobě, natož ve spojení s obrazovým materiálem. Něco podobného tu od dob Spielbergových, resp. Williamsových Čelistí nebylo. A když vše na chvíli utichne, dostane šanci vyniknout precizní zvuková stránka filmu. Viděl jsem Znamení už několikrát a s každým zašuměním kukuřičného pole nebo zavrzáním dřevěné podlahy mi naskakolvala husí kůže. Zasloužené čtyři hvězdy.

Tandem Svěrák & Svěrák sice nezklamal, ale ani moc nenadchl. Režisér se asi zalekl dlouhé pracovní přestávky a tak dal otci patřičné "instrukce" a vsadil na jistotu. Vznikl film, na který se sice hezky kouká, ale za dva dny si z něj budete pamatovat už jen skvělou Danielu Kolářovou a rychlovarnou konvici omylem přismahnutou na plynovém hořáku. Obyčejně neobyčejné postavy, milý "každodenní" humor, profláknuté obličeje - takové to typické "hlavně, aby se v tom divák alespoň trochu našel". Takových už tu ale bylo víc než pár, viz filmy pánů Hřebejka nebo Zelenky. A tak se při bližším ohledání budou Vratné lahve jevit jako film tendenční, podbízivý a do jisté míry možná i trochu laciný. Ve filmografii Jana Svěráka jde pravděpodobně o nejslabší kousek, přesto v rámci české filmové tvorby posledních let je to nadprůměr. Jako konzument jsem vlastně dostal to, co jsem chtěl a očekával. No a až bude z "Lahví" novoroční televizní premiéra, zřejmě neodolám.

Další ukázka toho, že podle populárního herního titulu může ve filmovém studiu vzniknout pěkná blbost. Zpočátku je tu sice něco jako pokus o navození hororové atmosféry, ta ale nevydrží dlouho. Slušný první dojem se postupně rozplyne jako tamní popelavá mlha. Tvůrci se hodně snažili přiblížit hernímu stylu. Na mnoha místech tak máte doslova chuť "kliknout" myší, jako film to ale moc nefunguje a vypadá to spíš jako by Christophe Gans točil nějaké herní INTRO. Tím spíš, že veškeré ostatní nezbytné náležitosti byly trestuhodně zanedbány. Herci snad kromě Cybil Bennett nehrají nic moc, scénář je mizerný (do teď nechápu k čemu tu byla postava Seana Beana), k tomu nepochopitelně nudná a nezajímavá hudební stránka. Takhle špatný film už jsem dlouho neviděl:-(

Ano, rasismus je svinstvo nejhrubšího zrna. Ano, všichni ho v sobě více či méně máme, jen o tom možná zatím nevíme nebo si to nechceme připustit. Takhle nějak to zřejmě Paul Haggis myslel, když psal/točil Crash. Scénář je výborný, herecké výkony brilantní (Matt Dillon mě těžce dostal). Jen ten pocit, že na nás režisér zpoza rohu neustále pomrkává, je možná trochu moc silný. A koukat na film, když nad vámi celou dobu jakoby stojí někdo se zdviženýn prstem, není úplně ono. Jinak není co dodat, snad jen, že o jménu Paul Haggis v budoucnu ještě určitě uslyšíme.

Tak z Anglie už je zase totalitní stát. Naštěstí jsme v comicsu a tak tu musí zákonitě být i někdo, nejlépe neohrožený hrdina, který s tím chce něco udělat. A ten někdo je tentokrát tajemný pán s lišácky vysmátou maskou Guye Fawkese, která dává vyniknout úžásné hlasové dispozici Huga Weavinga. Pak tu samozřejmě nesmí chybět hrdinova femme fatale, kterou hraje Natalie Portman. Ta nejprve v lolitovských šatičkách zavzpomíná na LEONA, aby o chvíli později s oholenou hlavou všem ukázala svou verzi G.I. JANE. Ale největším překvapením byl pro mě John Hurt. Po tom co v Radfordově adaptaci "1984" nadchl rolí Winstona Smithe, lidské trosky sužované totalitním režimem, postavil se zde na druhou stranu barikády a s velkým přehledem ztělesnil samotného stranického šéfa bigbrotherovského typu. Jinak mě ale Vendetta moc nezaujala. Výbuchy londýnské architektury za zvuků úžasné Čajkovského Slavnostní předehry 1812 sice mají něco do sebe, tak jako tak tímhle scénářem bratři Wachovští ze stínu Matrixu rozhodně nevystoupili.

Důkladné mediální masáži nešlo dost dobře odolat a tak jsem i já nedávno využil možnost na vlastní oči posoudit kvality anglického krále. Bohužel musím hned z kraje konstatovat, že v dosavadní tvorbě Jiřího Menzela, jehož filmy mám jinak moc rád, jde o nejslabší článek. To, co nám tentokrát režisér nabízí je dvouhodinová oslava obžerství a nevázaného sexu, sem tam na nás pak dýchne trocha domácí, resp. světové historie. Toť vše. Jinými slovy žranice, nahotinky, střih, trocha dějepisu, střih...a následuje stejný obsah jen v jinou dobu a na jiném místě. Nemám nic proti nahotě ve filmu, ale nesmí působit samoúčelně. Jestli chtěl Menzel natočit soft porno, povedlo se, já asi čekal trochu něco jiného. Ještě že tu je ansámbl výborných herců v několika velmi dobře napsaných vedlejších rolích (Martin Huba, Marián Labuda, Pavel Nový, etc.). Pokud jde o hlavní protagonisty, Julia Jentsch na můj vkus trochu moc přehrává a co vedlo režiséra k obsazení Ivana Barneva do klíčové role mladého Jana Dítěte, je mi záhadou. Když navíc promlouvá hlasem Oldřicha Kaisera, vyznívá jeho výkon dost rozpačitě. Nechce se mi věřit, že by Menzel u nás opravdu nedokázal najít nikoho lepšího. PS taky jste měli po skončení filmu pocit, že podstatná část na české poměry nebývale štědrého rozpočtu se projevila asi spíš v reklamě než na plátně???

Ve filmografii Terryho Gilliama bychom určitě našli lepší kousky, přesto ale Bratři Grimmové určitě stojí za pozornost. Lehce hororový příběh proti sobě postaví legendární bratry pohádkáře a úchylnou čarodějnici s proměnlivou vizáží M.Bellucci toužící po věčném mládí. Ta ale pochopitelně místo omlazujícího krému proti vráskám zvolí raději o poznání temnější a děsivější řešení problému s povislou pokožkou a sice únosy malých dětí z nedaleké vesnice. K tomu se navíc připlete francouzská armáda v čele se slizkým Jonathanem Prycem, šišlající strašpytel Cavaldi (Peter Stormare), digitální vlkodlak Tomáš Hanák a několik vtipných odkazů na slavné pohádkové příběhy. To je solidní blázinec, co říkáte? Bylo by to za tři, ale za dokonale "gilliamovsky" vykreslený obraz strašidelného lesa musím jednu hvězdičku přidat.

Holkám to moc sluší, soundtrack skvěle šlape (INXS, Blondie, Snap, EMF) a v davu opilců se s fotoaparátem tyčí Michael Bay (cameo jak víno). Tenhle bar je vážně luxusní místečko. Film ale (bohužel) není jen o baru, ale o nadějné mladé zpěvačce, která v noci obsluhuje podnapilé mládence, přes den skládá muziku a čeká na svou první velkou šanci prorazit...a určitě už všichni tušíte, jak to nejspíš dopadne :-)