Davson

Spíš než dokument se jedná o filmový esej a osobní zpověď režiséra, který vypráví svůj životní příběh. Obrazové záznamy z nechvalně proslulých vražedných polí Rudých Khmerů téměř neexistují nebo zmizely, Rithy Panh je tedy musí nahradit svými vzpomínkami, které jsou ztvárněny vyřezávanými figurkami. Přeživších z vražedných polí je málo, většina z otrocky pracujících skončila v hromadných hrobech tak jako figurky skončily na konci filmu v krabici. Nepodbízivá, formálně neotřelá, promyšlená a silná výpověď.

Neuvěřitelná monumentální freska, která byla předem odsouzena k neúspěchu. Cimino zbavuje slavný Divoký Západ všech romantických mýtů a zobrazuje jej jako místo, kde spravedlnost není pro všechny, ale jen pro vyvolené bohaté elity s dobrým rodokmen. Místo, kde právo na sebe bere podobu najatých zabijáků, kde americký sen přistěhovalců je nemilosrdně pohřben v blátě a rozstřílen kulkami z pušek. Antiwestern, který nemohl být víc anti. John Ford by nevěřícně zíral, co se stalo s jeho milovaným žánrem. Ale nebyl by sám, v roce 1980 nevěřícně zírali snad úplně všichni. Ne, tento smutný, nihilistický obraz Ameriky prostě nemohl slavit úspěch. Nemohlo ho zachránit ani to, jak moc úchvatný je. Cimino byl perfekcionista, šílenec, který prostě musel stvořit dech beroucí scény, vybrousit je do dokonalosti. Nevím, zda Nebeskou bránu viděl David Lean, ale pokud ano, tak všechnu tu velkolepost, srovnatelnou s jeho nejslavnějšími filmy, musel ocenit. Pro Cimina neexistuje slovo kompromis, nic takového není možné, je to cítit z každého záběru. Už jen ten fakt, že ve filmu slyšíme, jak imigranti mluví různými jazyky. Slyšíme němčinu, polštinu, ruštinu, češtinu a další jazyky, které jsem s jistotou nedefinoval. Klidně to mohli být příslušníci jednoho národa, klidně mohli všichni mluvit anglicky, ale to by Cimino asi nedopustil. Postavte celé město, oblečte davy komparzistů do dobových kostýmů, naučte je bruslit, tančit valčík, je mi jedno, kolik to stojí. Musí to být dokonalé. Užil jsem si každou sekundu tohoto filmového monumentu. Ano, dá se tomu vyčíst mnohé - prostý příběh, nelogičnosti, nepřesvědčivě popsaný milostný trojúhelník... Dalo by se o tom debatovat celé hodiny až do vyčerpání, ale já tyhle výtky nepovažuji za důležité. Tohle je čistý, totální film, jehož sledování je samo o sobě zážitkem. Chtěl bych vidět onu úplně původní 5,5hodinovou verzi. Na co největším plátně.

Příběh jak od McCarthyho a obrazy jak od Malicka, americký nezávislý film jako ve své zlaté éře 70. let. Spoustu lidí to asi bude nudit, protože příběh je přímočarý, ale pokud se člověk naladí na tu správnou vlnu, tak bude unešen. Lowery to vede s přehledem, skvěle napsané, nasnímané i zahrané. Casey Affleck se pro tenhle typ rolí asi narodil, Rooney Mara potvrzuje, že je vycházející hvězda, a Ben Foster zvládl svou obtížnou roli bez zaváhání.

Wong Kar-wai přistupuje k žánru kung-fu filmů obdobně jako před lety k žánru wuxia v Na východě ďábel, na západě jed (Dung che sai duk), tedy velmi volně a příběh o mistrech kung-fu balí do svého typického uměleckého, melodramatického hávu. Vytváří tak opět krásnou filmovou báseň, jejíž emocionální dopad na diváka se nedá popsat, musí se zažít. Lituji každého, koho to nechytlo.

Tak trochu neprávem zapadlý a opomíjený film, který však snese srovnání s nejvěhlasnějšími snímky své doby. Přímo se nabízí srovnání s dřívějším oscarovým Půlnočním kovbojem. Strašák je mu podobný jak tématem výjimečného přátelství mezi dvěma zcela odlišnými lidmi, tak zvláštní atmosférou, která dokáže být příjemná až optimistická, i přestože se jedná o smutný příběh. Schatzbergova civilní režie je tak suverénní, že film působí svěže i po čtyřiceti letech bez známek zestárnutí. A protagonisté ústřední dvojice jsem bezpochyby výteční, jak zupácký, nedůvěřivý a rvavý Hackman, tak Pacino v roli tak trochu naivního prosťáčka. Herec, který se rok předtím proslavil rolí mafiánského kmotra tu předvádí pro mě až neuvěřitelný, jemně komediální výkon. Scéna s "krádeží" kabelky v obchoďáku je prostě fenomenální.

Vizuálně velice podmanivý, dynamický a nadčasový film, dokonalá práce s loutkami. Docela mrzí, že jednotlivé pověsti jsou tak krátké, určitě by jim nevadilo prodloužení a kdyby místo jednoho celovečeráku vznikla rovnou série třeba středometrážních filmů, kde by byly pověsti více dějově propracové. Pro cizince, který nemá ponětí o tom, kdo je Jirásek, to musí být trochu chaos.

Film začíná informováním o sérií útoků na Romy v Maďarsku v letech 2008 a 2009. Následující necelou hodinu a půl sledujeme běžný den členů jedné rodiny z romské komunity a jenom čekáme na to, kdy a zda přijdou náckové a začnou vraždit... Režisérovi se umně daří budovat napětí z neznámého nebezpečí, o kterém tušíme že přijde, zejména díky skvělé práci s kamerou detailně sledující postavy a zvukem. Za zmínku stojí i realistické a nepřikrášlené vykreslení romské komunity a jejich členů - žádné idealizování, moralistický apel nebo primitivní odsudky. Velice sugestivní film.

Dostal jsem přesně to, co jsem čekal a v co doufal. Hezký mix komedie a sociálního dramatu v podobném duchu jako Hledá se Eric. Jasně, je to "jen" taková taková moderní pohádka a dalo by se tomu leccos vytknout (třeba bych uvítal větší prokreslení vztahu hlavního páru), ale čert to vem, styl humoru mi naprosto sednul. Nejlepší reklama na skotskou whisky, co jsem kdy viděl. Jděte do háje s tím nízkým hodnocením:)

Satyricon 21. století. Dekadentní film o dekadentní společnosti, hnaný do absurdna a grotesknosti. Zvráceně uhrančivá sebedestruktivní road-movie v ulicích pološíleného New Yorku. Nastavování zrcadel v tom nejlepším slova smyslu. Pattinson hraje jako ďas a všichni jeho kolegové taky. Odmítavé reakce chápu, ale nesouhlasím s nimi. To, co většinu lidí iritovalo, to mě naopak stimulovalo a líbilo se. Nekompromisní film, na jehož vlnu se musíte naladit, jinak proklejete všechny, kdo se na tom podíleli. Od režiséra, přes klapku, až po catering. V srpnu se uvidíme znovu v kině, mezitím si nechám vyšetřit prostatu.

Pořádná pecka teleskopickým obuškem přímo mezi oči! Vicarimu se v jeho rekonstrukci brutálního a neopodstatněného policejního zákroku proti demonstratům a anarchistům daří zachovávat jistý odstup, film nevytváří zbytečný patos, zároveň však není ani příliš chladný a odtažitý. Stačí lehké představení několika postav, aby násilí na plátně mělo velice nepříjemný až nechutný efekt. Film, ve kterém nespravedlnost a násilí opravdu bolí. Nějakou dobu se teď budu dívat na každého policajta jako na potenciální mlátičku, která jen čeká na záminku, aby mi mohla zlámat všechny kosti v těle.