kareen

Já, ač jsem založením pacifistka, které je líto zabít i pavouka, jsem si v duchu napůl přála, aby starý uklízeč ten kámen hodil, protože mužský, jako byl Muradův otec, mě dokážou rozpálit do ruda. Jsou to lidské vši, které nejsou nikomu k užitku a jediné co dokáží je škodit všem okolo, takže co se mě týče, nebyla by jich žádná škoda. Jinak je Kapitán Abu Raed jeden z těch snímků o nespravedlnosti světa a lidských osudů, u kterých hodně záleží, jestli se tvůrci vydají vypočítavou cestou patosu a citového vydírání, nebo jako v tomto případě dají přednost něčemu méně okázalému, zato natočenému citlivě a s vkusem. Ani příběh není nijak přehnaný, pro jednu rodinu tu čeká možná relativně dobrý konec, ale jsou tu i jiné smutné příběhy lidí, kteří svou naději na štěstí už ztratili nebo na ně v budoucnu ani nečeká. Protože tak to prostě chodí. Viděno v rámci Challenge tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií.

Nápad s konfrontací intelektuálního odpůrce režimu a jeho nemesis z bývalé státní policie je vynikající, ale zpracování mi přišlo kapku mdlé,některé vtípky kolem sekretářky Marty zas trochu lacinější a většina emocionálních scén z minulosti mě nechala zcela chladnou. Ovšem samotné dialogy mezi oběma muži i dokonalá absurdita dané situace, nemají chybu, stejně jako herecké výkony jejich představitelů. Viděno v rámci Challenge 2015: 30 dní se světovou kinematografií.

V celém snímku se toho vlastně ani moc neděje. Dva sympatičtí, navzájem sami sobě neznámí mladí lidé spolu souloží a mezi jednotlivými milostnými akty si povídají o sobě, rozchodech, filmech, sexu, o rozdílech mezi pohlavím a pod. Spousta pocitů, nevyřčených slov a závěrečné odhalení, u kterého jsem v duchu Danielu zapřísahala, ať není blbá a nedělá to, co se chystala udělat, protože tohle je něco, co mě u některých ženských fakt štve. Jak se říká, komu není rady... Viděno v rámci Challenge tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií.

Další nádherný animák z dílny Hajao Mijazaki, nesoucí navíc jasné ekologické poselství, přesto nehodnotím známkou nejvyšší. Ať totiž chci nebo ne, nedá mi to abych nesrovnávala s mou milovanou Cestou do fantazie, a ta je přeci jen méně doslovná, zato originálnější, tajemnější a více si pohrává s kouzelným světem imaginace. Viděno v rámci Challenge tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií.

Výborný mysteriózní thriller z prostředí švýcarských Alp, vycházející ze staré legendy, podle které pastevci vytvoří ženskou panenku, jenž obživne a za trest za sexuální násilí, jehož se na ní dopustí, je ona zabije, stáhne z kůže a poté sešije, aby z nich udělala loutky. Film k navození tajemné atmosféry plně využívá krásy okolního prostředí, vynikající hudby i neustálé nejistoty, zda němá, zanedbaná dívka, jenž se po sebevraždě duchovního objeví v malé vesničce uprostřed hor, je jakýmsi vtělením ďábla nebo jen nevinnou obětí. Nejistoty, jež přetrvává až do krvavého konce, této temné pohádky. Viděné v rámci Challenge tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií.

Asi jsem vzhledem k tématu čekala přeci jen větší vzrůšo, než jen v podstatě sledovat týpka, co se stále víc plácá v paranoie (i když oprávněné) a drogách, což mi k dnešní filmové náladě zrovna dvakrát nesedlo. Jako výlet do pravěku počítačového rozmachu to ušlo, ale upřímně, už jsem z tohoto období viděla zajímavější kousky. Viděno v rámci Challenge tour 2015:30 dní se světovou kinematografií.

Lehká a příjemná romantická komedie, u které jsem si víc než milostného příběhu (který tam byl stejně narychlo naroubovaný na konci, aby se neřeklo), užívala zmatky a trampoty kolem jednoho uštvaného skladatele v neodolatelném podání, pro mě dosud neznámého Diega Peretti. Tenhle roztomilý nosáč mě bavil o moc víc než zde vychvalovaná Natálka Oreiro. Viděno v rámci Challenge tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií.

Krádež je sprosté slovo. Říká se tomu pozitivní odnětí. Na nějakou syrovou výpověď zločineckého života v JAR bych to až tak neviděla, na to byl ústřední (anti)hrdina příliš velký sympaťák (dalo by se říci, že dokonce se silným sociálním cítěním), ale jako gangsterská žánrovka je to hodně povedené. Střílecí akce mají spád, díky dobře zvolené muzice i slušnou dynamiku a obejdou se i bez zběsilých střihů, ale napínavé jsou i klidnější pasáže, ve kterých Lucky Kunene svou mazaností přečůrává policii i systém. Navíc je to vzhledem k námětu o dost méně klišovité, než bych čekala a úspěšně se to vyhýbá i jakémukoliv náznaku patosu. Možná malinko nadhodnocuji, ale vzhledem k tomu, že mě to dokázalo na dvě hodiny zcela vtáhnout do děje i do odvrácené strany života v Johannesburgu, to neřeším. Viděno v rámci Challenge tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií.

Docela jsem váhala nad hodnocením, protože jakkoliv mi připadalo vykreslení charakterů velmi trefné a docela jsem se i nasmála, tak příběh sám o sobě je docela řídký a celkově se z toho dalo asi vytřískat víc šťávy. Nakonec rozhodl ten závěrečný proslov, ten přesně vystihoval všechno to pokrytectví a opájení se vlastních nabubřelých slov politiků a ještě k tomu dokázal dojmout všechny ty novináře, co mu to sežrali i s chlupama. Jinak, dokonce ani já se svým mizerným orientačním smyslem, bych se snad nedokázala v lese ztratit tak blbým způsobem jako ta skupinka těch tří tragédů. Skoro se divím, že se svou neschopností nepozabíjeli navzájem, až jsem skoro litovala toho pošuka, co je tam naháněl. Viděno v rámci Challenge tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií.

Dovedu si představit, že spousta, hlavně mužských diváků, bude u těch fetišisticky vymazlených scén chrochtat blahem a i já jsem ocenila tu vizuální krásu jednotlivých obrazů, zvlášť to čínské divadlo. Na můj vkus až moc brutální (u scény mučení jsem párkrát odvrátila oči) a hlavně, když odhlédnu od efektního stylu, jakým to bylo natočeno, tak samotná dějová linka není žádné terno, nehledě na to, že mě svou neschopností štvala ta blonďatá hrdinka. Ta působila dojmem, že by nebyla schopná prodat ani lístky do tomboly, natož pak vzácný artefakt protřelým zločincům.