kareen

Vždy mě ohromně potěší, když se ze snímku, u kterého už tak zažitě očekávám určitá žánrová klišé, vyklube nějaké nepředvídatelné překvapení, jako v tomto případě. Co naopak nepřekvapilo, bylo mé pozdější zjištění, že je scénář napsán podle divadelní hry, to jsem z těch dialogů tak trochu podvědomě vytušila. Přesto však Divotvůrkyně působí velmi živoucím dojmem, což je nesporně zásluha nejen Patty Duke, jejíž herectví bylo vzhledem k povaze dané role spíše fyzického rázu, ale především skvělé Anne Bancroft, která tu vytvořila jednu z nejsilnějších ženských osobností, které jsem za poslední dobu na filmovém plátně viděla.

Tak na tohle jim tedy opravdu neskočím. Ten nepokrytý záměr vyrovnat se slavnějším snímkům podobného ražení je až příliš očividný, navíc SPOILER nacpat do filmu pro větší efekt ne jedno, ale hned dvě umírající děti KONEC SPOILERU až příliš zavání upocenou snahou co nejvíc šokovat. Jasně, on i ten Crash, co si budeme nalhávat, je dost prvoplánová sázka na jistotu, jenže má o mnoho lepší scénář, režii i herce. Jediné, co jsem South of pico ochotna uznat je celkem slušná atmosféra, navozená takovou tou neklidně znepokojivou hudbou, ale to mi tentokrát nestačí, já jim to celkově prostě nevěřím.

Temný, téměř až kafkovsky laděný psychologický souboj dvou osobností, který vyniká originální atmosférou, hudbou i hereckými výkony, hlavně obou Jacobových rodičů.

Ten zvláštní humor mě bavil, třeba když si ta partička zhýčkaných městských padavek kupovala stan a pod., to jsem se párkrát i upřímně zasmála. Problém nebyl ani v Mašinovi, který se i přes poněkud svéráznou povahu ukázal být jako sympaťák, ale opravdu skřípat to začalo, když došlo na cituplné vylejvání si bolavých dušiček a ten svatební happy end na závěr si taky mohli nechat. Škoda, protože nebýt toho, mohla z toho být moc příjemná severská komedie, takhle to zůstalo jen na půl cesty.

Docela příjemně se na to koukalo, chemie mezi Philipem Noiretem a Gérardem Jugnotem taky ucházející, ale od komedie podle Francise Webbera jsem přeci jen očekávala trochu jiskřivější a vtipnější dialogy. Přesto hodnotím vcelku pozitivně, už jen za tu úsměvnou nadpřirozenou cestu na závěr. 70%.

Nemohu souhlasit s mnohými názory zde, že to bylo moc chladné a odtažité. Podle mě spíš přirozené, v běžném životě lidé také nevybuchují každou chvíli gejzírem emocí, dokonce ani při takové tragédii, po počátečním šoku a největším truchlení naopak přichází útlum, dokonce otupělost a poté snad i kruté obviňování se navzájem. A to myslím dokázal snímek vystihnout až pozoruhodně věrně. Další věcí je ta nemožnost dosáhnutí adekvátního trestu pro pachatele, v tom jsem s oběma rodiči soucítila až nadoraz a nemůžu se divit tomu řešení, které nakonec zvolil Frankův otec. A právě herecký výkon jeho představitele, společně se Sissy Spacek, ale i mou oblíbenou Marisou Tomei jsou asi největším kladem tohoto povedeného dramatu.

Závažná a ožehavá témata, podávaná takto vtipnou, přesto inteligentní formou ? Rozhodně ano, zvlášť když je John Oliver takový sympaťák.

Pořád je to ještě zábava, ale asi už vyprchalo to kouzlo prvního překvapení, protože u jedničky jsem se zasmála o dost víc. Nicméně tato policejní komedie má ještě další nedocenitelnou výhodu - pokud se to herecké dřevo Tatum bude i nadále zaměstnávat touto rolí, nebude moci napáchat tolik škody v jiných filmech. Takže já za sebe bych klidně hlasovala za Jump street 23, 24, 25, 26...

FIELDING: Kdy se budu moci vrátit do New Yorku? JIHOAMERIČTÍ POVSTALCI: Až vyhrajeme revoluci. FIELDNG: A kdy to bude? POVSTALCI: Za půl roku. FIELDING: Ale já mám pronajaté auto! POVSTALCI: Máte šanci zemřít za svobodu. FIELDING: Svobodu miluju, na druhou stranu, když je člověk mrtvý, poznamená to jeho sexuální život.

Jako, natočeno je to fakt krásně, o tom žádná, jenže vizuál, masky a triky jsou jedna věc, ale dobrý příběh nenahradí. Největší chybou podle mě je, že se tu odvíjí vedle sebe hned tři linie najednou - netvorova minulost, bratři a nakonec vztah mezi kráskou a zvířetem. A právě u toho to drhne nejvíc, protože zkrátka není dost času, aby se mezi těma dvěma vyvinula jakákoliv chemie, navíc nic proti Vincentu Casselovi, ale jeho charisma je tady na bodu mrazu, to už mi přišla zajímavější Léa Seydoux. Jako pohádka to není zas tak velký průšvih, jen škoda toho promarněného potenciálu. Ale ty malé pejskopotvůrky byly moc roztomilé a dětem se budou asi moc líbit.