Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Krimi
  • Sci-Fi

Recenze (812)

plakát

Kolem půlnoci (1986) 

Abych pravdu řekla, nevím zda bych tento pro mně skvělý snímek doporučila i lidem, kterým jazz nic neříká. Příběh starého muzikanta a jeho nového přítele Francise je vlastně velmi prostý a více než samotným dějem Kolem půlnoci dýchá posmutnělou náladou, tesknými pocity a neopakovatelnou atmosférou, jakou dokáže vyčarovat právě jen jazzová hudba. Právě ona a Dexter Gordon jsou alfou a omegou celého filmu. Filmu, který se nijak nepodbízí, ale když jsem se do něj nechala vtáhnout, pohltila mně vlna jakési niterné euforie. Protože já jazz miluju.

plakát

Krupiér (1998) 

Odtažitě chladné charisma, které postavě krupiéra Jacka vtiskl stylový Clive Owen je prostě okouzlující...

plakát

Jekyll (2007) (seriál) 

Moffate Moffate, co mi to děláš? Mám dojem, že jsi snad chtěl docílit, abych pocítila stejnou dualitu jako hlavní anti(hrdina) této minisérie a pokud ano, tak se Ti to skutečně povedlo. Protože jedna stránka mé osobnosti by Tě nejraději pěkně sepsula za roztříštěnost děje, některé nelogičnosti v rámci příběhu a obsazení Giny Bellman, která mně občas pěkně štvala ( hlavně ve třetí části, pak se to trochu zlepšilo). No a ta druhá stránka byla uchvácena hudbou, fantastickou atmosférou, několika dechberoucími scénami a samozřejmě famozním výkonem Jamese Nesbitta, bavily mně obě jeho polohy a to do té míry, že i přes všechny ty zmíněné nedostatky jsem sjížděla dychtivě další díly a teď, když jsem to komplet dokoukala, mě mrzí, že toho není víc, protože mi tento poněkud nebezpečný pán, zalezl pěkně pod kůži. Vím, že jsi v současnosti zaneprázdněn jako hlavní scénárista Doctora Who, ale jestli se v budoucnosti rozhodneš po vzoru Jekylla a Sherlocka vzkřísit další fenomén anglické kultury ( takhle narychlo mně napadá třeba Robin Hood nebo Jack Rozparovač) a převést ho do jednadvacátého století, budu u toho. Možná Ti budu zase spílat i velebit Tě zároveň, ale ujít si to rozhodně nenechám.

plakát

Le Cochon de Gaza (2011) 

Příjemná, chvílemi dost vtipná a obrazově hezky natočená komedie o chudém palestinském rybáři, který netouží po ničem jiném, než se slušně najíst nebo koupit své manželce něco hezkého na sebe a přitom je nucen čelit všelijakým nenadálým a absurdním situacím, ve kterých figuruje jedno vietnamské prase, ruská židovka, horda vojáků střežících pásmo Gazy a navrch k tomu všemu ještě i islámští radikálové. A i když to místy nebyla zas taková sranda, to když sem tam vyplulo na povrch něco ze skutečných neutěšených poměrů v této věčně znesvářené oblasti, komická figurka svérázného Abbase a roztomilé prase v ovčí kůži to zas usměrnili do humorné polohy. Za mně spokojenost a silná čtyřka.

plakát

Vražda na objednávku (1954) 

Bůh mi pomoz, ale u Hitchcocka je cynismus tak přitažlivou záležitostí, že jsem si musela občas připomínat, že bych neměla zas tak držet palce chladnokrevnému vrahovi, jenže je to zatraceně těžké, když mu Ray Milland propůjčil takové kouzlo osobnosti. A začínám zjišťovat, že mi od mistra napětí tyhle inteligentní, ale zároveň neuvěřitelně napínavé konverzačky sedí dokonce víc než jeho nejslavnější díla. Pozdější verze s Douglasem a Gwyneth Paltrow také není špatná, ale na tuhle zkrátka nemá, už jen proto, že Grace Kelly je přeci jen jiná liga než Gwyneth a tak je to ostatně s celým filmem.

plakát

Dívka na mostě (1999) 

Popravdě, kdybych před nedávnem nebyla tak uchvácena filmem Monsieur Hire od stejného režiséra, bylo by mé hodnocení ještě vyšší a to zejména kvůli těm skvostným scénám při vrhání nožů, které už tady popsali ostatní. Oba snímky spojuje to, že se soustředí na vztah staršího muže a mladé dívky a zatím co ten první mě více zaujal příběhem a menší "ukecaností", druhý zas vyniká svým černobílým zpracováním i větší rozmanitostí ve výběru hudby. Co mají ovšem společné jsou bezesporu vynikající herci, Vanessa Paradis je krásná, navíc má onu nepojmenovatelnou křehkost, která z ní dělá tu pravou osudovou ženu a obsadit Daniela se vždy rovná výhře v loterii, protože s sebou vždy kromě skvostného herectví, přináší také velký kus charismatu, což už dnes není až taková samozřejmost, jak by se mohlo na první pohled zdát.

plakát

Ospalá díra (2013) (seriál) 

No, já po pilotu zatím bohužel zas tak nesdílím zdejší nadšení, což je dáno hlavně tím, že seriál tohoto druhu by si zasloužil nějakou hutnou, tajemnou atmosféru, které se mi zde naprosto nedostává. Sice jsem neočekávala druhého Burtona, ale dokážu si živě představit, co by s takovou látkou svedli Britové a to včetně hereckých představitelů, kteří mně tedy také dvakrát neoslnili. Ona je další typická černošská sympaťačka, on hezoun, co přišel z minulosti a zvyká si ve 21 století. Strašidelné to bylo jednou a to jen trochu, když na nás vykoukla ta kozí postava (démon?), zato samotný bezhlavý jezdec mi přišel spíš směšný, než abych se ho bála. Další věcí je, že se tvůrci toho snažili vtěsnat do prvního dílu tolik, že to asi navnadilo diváky na pokračování, ale cenou za to je přílišná uspěchanost, hrdinové vůbec nemají čas se nějak postupně sblížit, což jim vůbec nebrání v tom, aby si věřili a svěřovali si hned svá největší tajemství z minulosti. To všechno jsou samozřejmě jen první dojmy a je možné, že se bude postupně seriál vylepšovat, jak je to v poslední době u nových projektů celkem běžné. Jistý potenciál to má a spíš než na nadpřirozenou detektivku to má našlápnuto na fantasy, třeba čtyři jezdci apokalypsy znějí hodně dobře (i když pochybuji, že to bude taková bomba jako v Supernatural)...Tak po druhém dílu to zatím vzdávám, je to jedna velká nafouknutá bublina, seriál to hraje na samoúčelné efektní scény, zato děj je tak nudný, že si hodinu po dokoukání ani nevzpomínám na zápletku. Holky v telecích letech možná ocení záběry na ztepilého hlavního hrdinu, když mu vítr působivě čechrá jeho dlouhé háro, ale já si radši počkám na devátou řadu SPN.

plakát

Říjnové nebe (1999) 

Jsem docela překvapená, že je to natočeno podle skutečných událostí, protože je to vlastně taková klasická hollywoodská pohádka, trochu ve stylu Billy Elliotta, ale moc hezká. Znáte to, mladík z malého městečka jednoho dne prozře a uvědomí si, že by měl jít za svými sny i když mu okolnosti zrovna dvakrát nepřejí a když se tak stane, tak má člověk v závěru takový hřejivý, povznášející pocit, že to všechno moc dobře dopadlo. Kdybych na takové filmy měla koukat pořád, asi by se mi to brzy zajedlo, ale jednou za čas to neuškodí, zvlášť když je to na rozdíl od např. takové Surfařky, natočeno vcelku vkusným stylem, podpořeno dobrými hereckýi výkony a okořeněno zajímavým vztahem mezi otcem a synem.

plakát

Maelström (2000) 

Souhlasím s uživatelem Jhershawem, že film zachraňuje poslední černohumorná půlhodina, protože jsem měla navlas stejný pocit. Bohužel zbytek filmu už zdaleka není tak nápaditý i když je pravda, že dosadit do role vypravěče porcovanou ošklivou rybu je docela originální. Chápu, že se tvůrci snažili na postavě Bibiany názorně předvést postupný propad člověka, jehož sled nešťastných okolností přivede až na psychické dno a vlastně se jim to do velké míry i povedlo. Problém ale je, že jsem se nemohla přinutit, abych s navenek citově chladnou mladou ženou nějak soucítila a odtažitý styl režie tomu taky zrovna dvakrát nepomohl. Ale je fakt, že třeba scéna, kdy si zaměstnanci rybárny připíjí na zdraví s Bibi a synem zabitého rybáře stála vážně za to.

plakát

Čas probuzení (1990) 

Nádherné drama z časů, kdy ještě De Niro podával fantastické výkony a Robin Williams mu k tomu zdárně sekundoval. Kde ono známé "žij tak, jako by každý den měl být tím posledním", nabývá přímo fatálních rozměrů a já si mohla jen domýšlet jak obrovská žízeň po životě musela probuzené spalovat. Filmy oslavující život mám ráda a ty čtyři hvězdičky jsou hodně poctivé.