kratina

Babička, děda, teta i rodiče u televize nadšeně povykují: „Povídám ti, pojď dolů!“ – „Povidám ti, pojď nahoru!“ a do toho se vloží děti: „Tak proč za ní na ten strom nevyleze?“ Řeknu vám, jak tohle vysvětlit zvídavým prckům, to je opravdu oříšek! :-)

Takže si to shrňme. Komunisti byli svině (to jsou pořád), rákosníci taky (tedy ti z jihu ne, ti byli „naši“), no a Američani už tenkrát lezli, kam neměli. Plus to, že vojáci občas zblbnou a válka jim nehezky vleze na mozek. Sgt. Bob Barnes by mohl vyprávět. Tohle všechno je stará vesta (ale ne Olověná, ta je o rok mladší). Člověk by řekl, že takových čet a takových válečných filmů tu už bylo... Nu, nebylo. Oliver Stone je Bůh! A který konkrétně? No přece bůh války Mars.

Bohužel poněkud zapomenutá inscenace plná nezapomenutelných hlášek. Václav: „Tak já vás tedy všechny vzájemně představím. To je moje dcera. To je přítel mojí dcery, to je moje žena. To je přítel mojí ženy... A tohle je zase můj přítel Josef.“ Pan Petr Nárožný přesně tak, jak ho známe. I v situaci na mašli stále se sympatickým nadhledem, byť lehce ironický a poněkud jízlivý (opravdu jen maličko :-)

Pyrotechnici to mají blbý už tak dost. Modrej nebo červenej? Modrej nebo červenej? :-D Ale snažit se vyzrát na intelektuálně namachrovanou bombu, sestrojenou zhrzeným géniem přes nástražné systémy, to vyžaduje už sakra klid na práci. A ne sebou (a sudy s bombami) nechat houpat na palubě zaoceánské lodi! To pak hrozí, kromě obligátního roztrhání na cimprcampr, taky ta blbá mořská nemoc. Napínavý, nervózně tikající a sem tam i vybuchující příběh, se zajímavými charaktery všech postav. Těch přeživších i těch nedopatřením rozsekaných na cucky. Praotec všech filmů, kde se stříhají červené či modré dráty.

Moje historicky první setkání s katastrofickými filmy a hned takový nářez! Který je mimochodem dodnes koukatelný, na rozdíl od slabého remaku z r. 2005. Jen jsem tenkrát nevěděl, čeho se bát dřív, jestli těch zuhelnatělých strojníků v kotelně a nebo toho, že mě někdo práskne rodičům a trenérovi. Do kina jsme se totiž, coby žáci ZDŠ, vypravili já a kámoš tajně, místo na fotbalový trénink :-)

Optimisté mívají delší život, proto začnu optimisticky. Vyjmenováním kladů muzikálu. Korn.Teď k záporům. Zakuklenou anorektičku Vondráčkovou jsem nikdy neobdivoval, ani její zpěv, ani zbytky její postavy. Naproti tomu pan Daniel Nicnežnárod má, kromě úžasné a (scenáristicky i rodově) plodné ženy, samozřejmě i spoustu krásných lidských vlastností, pro které si ho hluboce vážím a všechno, co Landa udělá nebo řekne je samozřejmě apriori správně, a ne že ne! A pod ten zlý komentář Bluntmana „...komedie má v ČR svůj Kameňák, muzikál má v ČR svou Kvasku.“ se rozhodně nepodepíšu, to tedy přehnal. Například já jsem se u Kvasky samou radostí roztančil! No nekecám! A na to "... zázrak, kámo, zázrak..." reaguje moje hlava opravdu bouřlivě dodnes, kdykoli to z rádia (nechtíc a velmi nerad) uslyším. Zpěvné, rytmické, přímo podupávací, a plné krásných a svěžích myšlenek. Vskutku originální a velice zábavné. Poctivá jedna hvězda – plně zasloužená!

Úspěšně vykalkulované, podbízivé a naprosto nemilosrdné ždímání citů i z těch nejzatvrzelejších cyniků. Tomu říkám The Big Biják-doják! Světové filmařské parametry, pár ryze českých poťouchlostí, zlověstná paní Zubatá a jako třešnička na dortu jedna roztomilá a velice sexy škytavka. Naprosto zasloužených 5 (hollywoodských) hvězd!

Příjemně unylá road movie se stopařkou bez kalhotek... aha, tak nic, už si je oblíkla. „Takže tu kundičku už neuvidíme“, jak vizionářsky zhodnotil situaci Radek. Nu, neuviděl a my diváci taky ne. To kvůli Radkově opožděnému dobývání se do (původně) otevřených dveří. Mamlas jeden ... Tak aspoň že opepřil děj jednou pomstychtivou Tied on the bed scénou, provoněnou rozlitým benzínem a romanticky ozářenou mihotáním plamínků svíček :-)

Aha. Takže tohle je Michael Bay? Nadupaný, zpocený, s napumpovanými svaly, hodně jednoduchý a hodně nenasytný. Permanentka do posilovny secvaknutá se zážitkovým poukazem na honičky s policajty. Na mě sice už trochu moc nabušený film, ale co by člověk (jednou za čas) neudělal pro zdraví a pro svoji figuru, že? Nejvíc mě zaujal Můj přítel Monk (kdysi v tom seriálu snad tuctem fobií posedlý policajt), zde ovšem ve zcela jiné roli, a to zazobaného syčáka. Zajímavé a odvážné obsazení Tonyho Shalhouba!

Morbidní a psychedelický film plný nechutností? Samozřejmě. Jako sám život. A že si nešťastná holčička Jeliza-Rose povídá s panenkami náprsťačkami a dějí se kolem ní samé ujeté a bizarní věci? To je přece zcela normální! Jen přirozená obrana před šílenostmi života, krutého a nemilosrdného. Drogy jsou svinstvo. Svět fantazie je úniková cesta. A Terry Gilliam o tom natočil neskutečně krásný, byť naprosto hrozný film.