P1tr

Peter Capaldi se rozloučil se svojí stáží u dlouholetého sci-fi seriálu se ctí a při společném dobrodružství s úplně první inkarnací vesmírného Doktora zažije spoustu zajímavých chvil. Je nicméně škoda, že se ze spárování dvou podob hlavní postavy nepodařilo vymáčknout ještě víc, neboť kromě úvodních konfliktů a občasného pošťuchování jde následně příběh již tradiční cestou, jakoby vedle Doktora nebyl další Doktor, ale pouze tradiční lidský parťák. Přesto jde o velmi solidní ukončení jedné éry showrunnera Stevena Moffata, který potvrdil, že má na skvělé náměty čich a i když je ne vždy dotáhl do úplného konce, vždy se jednalo o kvalitní zábavu.

Formálně velmi atraktivní a originální spojení dokumentárního a tradičního filmařského přístupu, který vás hned na začátku zahákne, jenže pak bohužel ke konci ztrácí půdu pod nohama když začíná být zřejmé, že se nedočkáme úplného a uspokojivého zakončení. Jelikož je dílo založeno na reálném případu, je jasné, že tvůrci byli reálnými událostmi limitování, ovšem i tak nelze na zakončení nahlížet jinak, než jako na solidní zklamání. Naštěstí je přístup tvůrců před závěrem natolik zajímavý a netradiční, že i tak budete mít pocit, že jste viděli něco neobvyklého a že to stálo za to.

Denise Learyho mám v televizních rozhovorech rád, proto jsem byl velmi šokován, když jsem shlédl jeho zřejmě nejslavnější komediální vystoupení, ve kterém mi jeho póza nesympatického a uřvaného hajzla přišla značně přehrocená a nevtipná, neboť díky absenci kvalitního humoru působí hrozně samoúčelně a velmi mě iritovala. Název No Cure for Cancer je celkem přesný, neboť tento standup nedokáže vyléčit ani špatnou náladu a nudu, tak jak by potom mohl mít ještě zázračnější účinky.

Gay romancí v dnešní době příliš nevzniká, což přidává Call Me by Your Name na jisté atraktivitě a vyjímečnosti. Naštěstí to není samoúčelná atraktivita a tvůrci k tématu přistupují velice zodpovědně a citlivě, což má za následek, že tento snímek působí mnohem upřímněji a věrohodněji, než většina dnešních tradičních romancí. Vývoj vztahu a námluvy mezi titulními postavami probíhají postupně a dávají vám tak čas se s postavami řádně seznámit a oblíbit si je natolik, že jim budete následně fandit, aby porazili předsudky doby a všechny další životní překážky a skončili spolu. Málokdy se mi stane, že bych romantické filmy prožíval, neboť vždy je jasné, jak to dopadne, ovšem tento filmový klenot se prezentuje nepředvídatelně a působí jako ze života, tudíž si nikdy nemůžete být jistí, co se stane dál. Jde o krásný a upřímný film, který chytne za srdce a nepustí.

Další z řady moderních standup vystoupení hojně se zabývajících tématem menšin. Hasan Minhaj je sympatickým mladíkem, ze kterého vyzařuje pohodová aura a jeho pohled na zvolené téma dokáže přinést něco nového, díky čemuž v řadě podobných vystoupení rozhodně nezapadne. Přesto se ale nejedná o zásadní komediální milník, neboť variace témat je velice nízká a menšinová otázka a vše s ní spojené tvoří drtivou většinu tohoto vystoupení, což je škoda, neboť se v podstatě jedná o převyprávění komikova životního příběhu, tudíž by zde byl prostor pro různorodější zábavu. Kdyby Hasan ukázal větší tématický rozptyl, bylo by to velice vítané a vyhnul by se monotónnosti. Snad příště.

Spinoffy jsou často laciným příživníkem slavných značek, proto je příjemným překvapením, že Kocour v botách je kvalitním animákem, který mě bavil mnohem více, než Shrek, z jehož světa vychází. Kocour je nenáročným dobrodužným příběhem, který velmi rychle odsýpá a ačkoliv vyloženě nadchne jen v pár scénách, ve zbytku si není příliš na co stěžovat a ačkoliv se z dnešního žánrového pohledu jedná spíše pouze o solidní nadpůrměr, jde rozhodně o velice příjemný solidní nadprůměr.

Pár povedených fórů nedokáže zakrýt fakt, že Gulliverovy cesty jsou poměrně laciným komediálním příspěvkem, který plýtvá talentem svého skvělého obsazení. Celkovému dojmu neprospívá oškilvý vizuál a nevalná kvalita triků, díky které nejen obří Jack Black mezi pidilidmi vypadá divně.

Písničkářské filmy jsou sázkou do loterie, neboť u nich nestačí vychytat pouze příběh a postavy, ale je potřeba vše doplnit chytlavými písničkami, což se ne vždy podaří. Tvůrci Love Songu naštěstí věděli jak na to a přináší nám ohromně sympatický snímek, ve kterém jsou skvělé pisničky a velmi zajímavé a lidské postavy, ke kterým si snadno najdete cestu a budete jim přát jen to nejlepší. Hlavní výtkou je neobjevný příběh, který ale právě díky dobrým songům a sympatickým postavám překousnete, obzvláště díky zjištění, že ačkoliv děj není příliš originální, nejde alespoň o očekávanou a klišovitou love story.

Ondřej Trojan se s ničím nemazal a přináší věrohodný obraz totalitní doby se vším, co k tomu patří. Dostane se na kvalitní humorné scény, které velmi umně doplňují scény zobrazující temnou stranu minulého režimu bez okolků až u nich mrazí, neboť si k sympatickým postavám vypěstujete vřelý vztah a tak všechny křivdy prožíváte s nimi. Občanskému průkazu jsem se dlouho vyhýbal, neboť jsem čekal další "Hřebejkovinu" z daného období ale musím říci, že jsem nemohl býti dále od pravdy, neboť tento snímek je jedinečný, má svojí vlastní tvář a dokáže velmi vtáhnout do dění a obzvláště musím ocenit jeho nekompromisnost, která je v našich filmových vodách příjemným osvěžením.

Místo aby se nám dostalo důstojného životopisného díla mapujícího život významné osobnosti naší historie, běžela v televizi laciná romantická záležitost, ve které naprosto nefungovala chemie mezi ústředním párem a celkově vzato nebylo s kým sympatizovat, neboť se všichni chovali velice divně, obzvláště Marie Terezie jako iracionální nadržená puberťačka, kterou navíc velmi špatně ztvárnila nevhodně obsazená herečka. Potěšily snad jen dobré produkční hodnoty, dobré masky a povedený historický vizuál a Zuzana Stivínová, jejíž postava dokázala pobavit, ovšem celkově se dá mluvit o ostudě, která se vydala naprosto nevhodným a špatným směrem. Přiznám se, že jsem viděl pouze první část, neboť jsem neměl žádný důvod se na pokračování vracet.