P1tr

Ufff, tohle bolelo. Místo toho, aby se Rian Johnson pokusil o dospělejší a vážnější pokračování nových Star Wars, k čemuž námět přímo vybízel, rozhodl se nepochopitelně přiblížit k humornému a infantilnímu tónu zatracovaných prequelů a film na to ohromně doplácí. Humor je totiž nefunkčí, otravný a hlavně se objevuje mnohokrát v nevhodných momentech, kdy místo toho, aby nechali tvůrci doznít efekty dramatických a stěžejních scén, zakončí je dětinským vtípkem. Poslední z Jediů tak opakovaně sráží divácké naděje a neháže divákům záchranné lano. Kromě záměrného humoru dojde i na několik nechtěně vtipných situací a zacházení s významnými postavami je tristní. Přes výraznou kritiku jsem přesto zakotvil na třech hvězdách. Čím to? Druhé Star Wars z moderní trilogie dokážou několikrát připomenout svůj potenciál a to, co máme na sérii nejradši a i když film dělá jedno špatné rozhodnutí za druhým, dokáže nastínit několik nadějných možností do budoucna. O úplný průser se tedy nejedná, ale o zklamání rozhodně ano.

Velmi odlišná variace Sherlocka Holmese, která se na slavného detektiva kouká z jiného úhlu pohledu na sklonku jeho života, kdy má ke své nejbistřejší verzi, na kterou jsme zvyklí, velmi daleko. A právě v tom je její krása, neboť po mnoha tradičních Holmesovkách se nám dostává netradičního příběhu, ve kterém sice dojde na vyšetřování, ale hlavním předmětem zkoumání je samotný Sherlock a jeho pohled na svět a především dumání nad vlastním životem a jeho významem. Ian McKellen je v titulní roli excelentní a právě díky němu a hloubavým, zajímavým dialogům se ladně přenesete přes pomalejší tempo snímku, neboť vám bude dělat radost trávit s tímto filmem každou minutu.

Tenisový snímek, ve kterém jde o tenis až v druhé řadě a prim tu hrají práva žen je sice vážně pojatým filmem, ovšem šikovně a přirozeně doplňuje atmosféru decentními vtipy, které ve správných chvílich vítaně odlehčují atmosféru. K ožehavému tématu přistupují tvůrci velmi klidně a zodpovědně a argumenty obou stran titulního sporu jsou nám prezentovány nenásilnou formou, což je vítaná změna oproti některým produkcím, které důležitá témata prezentují příliš křiklavě. Herecky je film na špici a především Steve Carell znovu potvrzuje, že s ním je třeba počítat i mimo komediální žánr. Souboj pohlaví je příjemný hlavně tím, že zpracovává téma hodné filmových cen velmi přístupným způsobem, kterému jde především o pobavení diváků a ne o nominace a ceny.

Stejně jako u ostatních projektů tohoto moderátorského "génia" jde pouze o levný a neúspěšný pokus o televizní pořad, který má za úkol ušetřit peníze a rychle zaplácnout prázdná místa v televizním rozvrhu televizní stanice, jejímž generálním ředitelem je "shodou náhod" právě tato hlavní hvězda těchto bizarních výstupů.

Stejně jako u ostatních projektů tohoto moderátorského "génia" jde pouze o levný a neúspěšný pokus o televizní pořad, který má za úkol ušetřit peníze a rychle zaplácnout prázdná místa v televizním rozvrhu televizní stanice, jejímž generálním ředitelem je "shodou náhod" právě tato hlavní hvězda těchto bizarních výstupů.

Stejně jako u ostatních projektů tohoto moderátorského "génia" jde pouze o levný a neúspěšný pokus o televizní pořad, který má za úkol ušetřit peníze a rychle zaplácnout prázdná místa v televizním rozvrhu televizní stanice, jejímž generálním ředitelem je "shodou náhod" právě tato hlavní hvězda těchto bizarních výstupů.

Stejně jako u ostatních projektů tohoto moderátorského "génia" jde pouze o levný a neúspěšný pokus o televizní pořad, který má za úkol ušetřit peníze a rychle zaplácnout prázdná místa v televizním rozvrhu televizní stanice, jejímž generálním ředitelem je "shodou náhod" právě tato hlavní hvězda těchto bizarních výstupů.

Scénárista Max Landis bohužel potvrzuje svojí pověst, že dokáže vymyslet velice lákavé koncepty, ale následně je již nezvládá uspokojivě realizovat. Bright načrtává zajímavý svět kombinující drsná policejní dramata a fantasy prvky, ale naneštěstí zůstává pouze u načrtávání a dostává se nám pouze útržků a nedostaneme příležitost tento svět pořádně prozkumat. Příběh je ohromně chabý a nevyužívá šílenost námětu, je velmi přízemní a fantasy prvky úspěšně a nepochopitelně schováva a jde tak vlastně o tradiční policejní drama, ve kterém jsou místo normálních policistů také divně maskovaní lidé a tím to až na pár fantasy momentů končí. Díky tomu, že snímek nedělá nic pořádně a nedokáže pořádně vtáhnout do dění, zdá se jeho téměř dvouhodinová stopáž býti velmi neúnosnou.

Ach The Room....kde jen začít? Král špatných filmů dostál své pověsti a dokázal pobavit mnohonásobně více, než spousta záměrných komedií. Tommy Wiseau vytvořil zvláštní svět, který mnohdy připomíná nějakou mimozemskou planetu, na které jsou standarty pro logické chování zcela odlišné od planety Země. Ačkoliv místo dramatického mistrovského díla natočil režisér přesný opak, podařilo se mu obohatit filmografii o mnoho nesmrtelných scén a hlášek, které se budou citovat ještě daleko v budoucnosti. Ačkoliv dávám The Room špatné hodnocení, neboť jde z filmařského hlediska o brak, faktor zábavnosti je na velmi vysoké úrovni a jedná se o ideální skupinový film na alkoholové dýchánky, který je svým zvrhlým způsobem vlastně geniální.

Skvěle obsazená komedie, ve které většina herců hraje proti svému tradičnímu typu postav. Neřízená střela nicméně příliš neřízenou komedií není a nenabízí moc histerických chvil, ovšem po celou dobu vás bude udržovat ve stavu spokojenosti a mírného úsměvu mnoha kvalitními, ale decentnějšími vtipy. Takováto vyrovnanost je mnohdy více, než pár geniálních vtipů zaobalených do jinak průměrného celku. Tvůrci vytvořili mírně ujetou verzi současné reality, ve které platí jasná pravidla, která snímek jasně prezentuje a dodržuje a vzniká tak celistvý a funkční svět, ve kterém je radost strávit čas.