Kimon

Jsou lidé, kteří poznali NĚCO tak, že touží stát se součástí TOHO NĚČEHO, co tak nezměrně milují. ... Jakoby se narodili jinde než by si přáli. A láska k moři k takovým láskám patří. Rádi se vracíme tam, kam nás srdce táhne a kde se cítíme dobře. Vychutnáváme si krásy mořských hlubin a stále poznáváme nové a nové zážitky pod hladinou moře, toho – nám tak MAGICKÉHO jiného světa. Pohybujeme se v podmořském světě plném barev a chtěli by jsme jakoby "utéct" z toho našeho. A pak? ... v těch nejkrajnějších případech obětováváme svůj život tomu, čemu jsme se zaslíbili . Je lepší shořet, než vyhasnout. /Kurt Cobain/ ... ... ... ... ... /MOŘE JE DRUHÝ ŽIVOT NA ZEMI. Važme si ho a chovejme se k němu slušně. Vrátí nám to v míře nadměrné./ ... ... ... ...

Nádherná filmová pohádka pro dospělé sentimentální diváky, kteří chtějí prožít něco krásného a nevšedního. Pohádka o tom, kterak ON vymanil JI z morálního bahna a ONA JEMU otevřela oči v bussinesové honbě za penězi. Jak nádherně se při tom sní o lepším světě, .... a jak moc si přejete aby zůstali spolu. Nechte se unášet romantickým příběhem a zapomeňte alespoň na chvíli na ten, tak reálný, strohý a nekompromisní svět.

Řekl bych výchovné, nikoliv angažované a nevkusné. A takové vlastně pohádky mají být. Mají vychovávat děti, učit je rozlišovat co je dobré a co špatné, které charakterové vlastnosti lidí jsou nepřijatelné a odsouzeníhodné a které by naopak slušný člověk měl mít. A opět se nestačím divit, že někteří, – promiňte mi ten výraz – "skrblíci", slovně hodnotí tuto pohádku nadmíru pozitivně, ale plný počet hvězdiček nepřidělí. Máme snad v naší filmové pohádkové pokladnici přenádherných umě natočených pohádek odehrávajících se ve skutečných interiérech zámků, hradů a exteriérech naší krásné země tolik, aby jsme si mohli dovolit "šetřit" hvězdičkovým hodnocením? Myslím, že určitě ne. Pohádka je určena dětem. Pokud se mi pohádka líbila v dětství, je to pro autory odměna, a neměl bych hodnotit pak v dospělosti pohádku pohledem dospělého člověka, nýbrž pohledem dětským, který mi zůstal v dětské mysli. Pro mě zůstala a zůstane tato nádherná pohádka navždy jednou z nejlepších, kterou si může česká kinematografie připsat na svůj účet. I když je z hlediska dnešní doby "sladší", než by mohla být. Na pohádku se musí dospělý člověk dívat a hodnotit s nadhledem. Je určena přece pro děti, nikoliv pro dospělé. Že odpad? Ale fuj TDK!!! :-)

"Poznej bolest a utrpení těch druhých, aby jsi našel(a) pochopení a lásku u svého nejbližšího", takové motto by mohlo být v úvodu krásného příběhu jednoho manželství dvou evropanů v Číně roku 1920. Vzali se bez lásky z nutnosti, žili vedle sebe – ne spolu a až lidské utrpení jim umožnilo najít cestu k sobě navzájem. Ale to už bylo vlastně pozdě ...

Horké léto v čase dovolené, krásný dům, velký bazén s azurovou vodou, .... a dva milenci užívající si poklidné dny o samotě. Jedna náhodná návštěva dávného společného přítele s dcerou na několik dní, a ona nádherná idylka mizí v nedohlednu. Vytváří se podivná mozaika osudů čtyř lidí, domněnek, kradmých zkoumavých pohledů a žárlivosti. Klidným tempem splétají se podivné hříčky čtyř lidí, kteří jsou si blízko, ale současně tak daleko. Čtyři lidé, čtyři charaktery, čtyři osudy, jeden dům a jeden bazén. Děj plyne, ... osud se naplňuje. Zůstává dům, bazén a dva milenci ....

"Tož takto má vypádat klasická komédia o ludech z Jižní Moravy, o slivovici a o pravdě v tem našém moravském víně. Není to o tem, že ti komedianti od filma zhazujů nás Moraváky, ale o životě tých pracovitých, ale ondy aj furiantských a trucovitých dědků a robek z našéj dědiny aj dědiny našich súsedů". ... (zdravím Tosima – viz jeho komentář) :-) .... Komentovat něco tak nádherného jako je "Slovácko sa nesúdí" je opravdu velmi těžké a proto se omezím na vyjádření plným počtem hvězdiček pro Josefa Krónera, Oldřicha Velena, režiséra Petra Tučka a všechny ty další "kreatůry od filma", které si ve filmu zahráli. Speciální poklonu vystřihuji Zdeňku Galuškovi, coby autorovi knižní podoby a scénáristovi tohoto vynikajícího seriálu. ... Speciální poděkování patří také Mirovi Belkovi z Vacenovic, který uznale podává ubohému, zmrzačenému válečnému vysloužilci Jankovi Vyskočovi u hospody ve Vackách pivo. :-) a "kerého sem osobně viděél a na vlastné oči aji znál" http://www.ddmvracov.cz/Slovacko.htm

Tak tyhle Bobule jsou pro mě – coby rodáka z Moravského Slovácka, nejenom kyselé, ale i značně nahořklé. Tu kyselost ucítíte v toporných výkonech mladých nezkušených herců či přestárlých hereckých figur a tu hořkost ucítíte ve vulgarismech Václava Postráneckého. Mistr Postránecký obrazně řečeno pronesl ve filmu dvacet slov a z toho patnáct vulgárních. Inu, Václave, Vaše hvězda pohasla s výkonem v komedii "S tebou mě baví svět". Teď, ... jako by jste zhrubl?!! :-) Nepřesvědčivé herecké výkony profesionálů jsou mnohdy převálcovány výkony běžných komparsistů – místních moravských dědků s pohárkem vína v ruce před svým sklípkem (viz "Na, podrž ně to"). Ministr zdravotnictví MUDr. Julínek zahrál svou pidiroličku ve sklípku "na výbornou" (holá hlava se opravdu blejskla), i když si myslím, že tato role nebyla žádoucí a nanejvýš nutná – v duchu "ševče, drž se svého kopyta". ... Film o moravských lidech, vinařích a o práci s vínem nezvládne hned tak kdejakej rejža z Prahy. A Bařina není Kachyňa. Alespoň prozatím. Mohl to být dost dobrý snímek, kdyby ... nebyl scénář tak uboze povrchně zpracován horkou jehlou a kdyby Tomáš Bařina raději natočil dokument o Moravě a romantických vinicích než jakousi neúsměvnou přitroublou "TV NOVAckou" komedii. Krásné, sentimentálně vyladěné záběry na svahy vinohradů při západu slunce, letecké záběry kamenných dominant Mikulova a Pálavských kopců, detaily hroznových střapců prosvícené zapadajícím sluncem spolu s krásnou hudbou, to vše by slušelo spíše romantickému dokumentu, který by mohl pod režisérskou taktovkou Tomáše Bařiny dopadnout mnohem, mnohem lépe, než tato prostoduchá komedie. A když o Moravě a o vinařích, tak by to mělo být "s plnů parádů a aj s plnů hubů moravského nářečá". :-) Místo toho V. Postránecký jenom trapně "kurvuje" a ostatní účastníci evidentně neví, že vinařskému sudu se na Moravě říká "bečka". Klasickým příkladem moravského nářečí by scénáristovi i režiséru v jedné osobě mohl být vynikající stařičký seriál "Slovácko sa nesúdí", kde "ti staří moravští pazůři nářečím nikdá nešetřá a furiantství im čůhá z botů". ........ Tož ste sa vy herci u nás na Moravě při natáčání naslopali teho našeho burčáku, a teď dite dělat něco k světu. ...... Ale už sem sa teho nakecál dosť, ... polepšite sa, pazůři!! :-) ... jedna hvězdička za Terezčiny obnažené bobulky a romanticky nádhernou dokumentární kameru.

Dějově průměrný film, který se díky krásným záběrům starých leteckých veteránů z I. sv. války v bojové akci dá zařadit mezi mírně nadprůměrná válečná drama, která ve filmovém průmyslu vznikla. Jean Reno, i když jen v podružné roli, jistě přiláká i diváka, který válečným filmům není nakloněn.

Podle skutečného příběhu natočený snímek Hermine Huntgeburthové přibližuje soužití dvou osob z naprosto odlišných civilizačních částí světa. Ona původem ze Švýcarska se naivně zamiluje na exotické dovolené v Keni do mladého masajského bojovníka a časem se rozhodne sdílet po boku svého milovaného problémy neklidné Afriky a kmene Masajů. Zpočátku v období zamilovanosti lze některé životní názory toho druhého tolerovat, ale s přibývajícími a neřešitelnými problémy jejich vztah chládne a končí, jak se dalo očekávat, exitem. Nabízí se otázka, zda je vůbec možné dlouhodobě snášet v rodinném soužití tak obrovský sociální rozdíl, který v tomto případě mezi oběma zůčasněnými byl. Jen opravdu velmi silní jedinci tento rozdíl překonají a adaptují se nové situaci. Příběh by měl být z hlediska poučení mladých lidí, kteří by snad někdy chtěli žít společně s někým z opačného konce světa velmi žádoucí. Drtivá většina takových lidí se nechává v těchto okamžicích unášet srdcem a bohužel mozek nechává zahálet. Film je volně zpracován podle knihy, kterou napsala švýcarka Corinne Hofmann a která se osobně podílela na scénáři. Tiskem vyšly tři publikace (první a druhá pojednává o seznámení a o životě u kmene Masajů a dramatickém odjezdu zpět do Evropy a třetí pojednává o opětovném životě ve Švýcarsku a dalších kontaktech se svou rodinou v Keni). Obsahově bohužel snímek nedosahuje kvality tištěných publikací. Na rozdíl od knižního vydání obsahuje pouze život v Africe a bohužel už nezahrnuje život Corinne Hofmann po návratu z Afriky zpět do civilizované Evropy. Třetí kniha totiž byla napsána až po filmovém zpracování předcházejících dvou publikací a obsahuje i fotografie z natáčení. Na závěr jen poznamenám, že film mohl být natočen poutavějším způsobem. Námět mu nabízel obrovskou možnost, která ovšem nebyla dostatečně využita.

Profesionálně natočený příběh o zkušeném bussinesmanovi, který poznává život i z druhého konce. Každý z nás uznává jiné hodnoty života. Jsou takoví, kteří se ženou jen za kariérou a penězi, a na druhé straně se zase nacházejí lidé, kterým peníze nevytváří jediný, ten nejsvatější smysl života. Ti hledají smysl hlubší, a tedy vytvářejí daleko smysluplnější hodnotu. A tím může být například výborné, s láskou vypěstované víno. Takové poznání objevuje finanční expert Max Skinner v tomto příjemném snímku Ridley Scotta. Je to sice trošinku pohádka, ale srdíčko to rádo příjme.