bobrux

Bay celou dobu drží film na hraně mezi dramatem a komedií a vzhledem k volbě tématu se mu ani nedivím. Ono když natáčíte film o sebrance tupých anaboliků, kteří ovšem svou nadutostí docela drasticky zasáhnou do života mnoha lidí, tak se chtě nechtě pohybujete na tenkém ledě a ve chvíli, kdy se vše zvrtne a začnou umírat lidé, tak se velice těžko vtipkuje o sto šest. Reálná předloha scénáře je vám pro jistotu několikrát během snímku připomenuta, protože jinak je divák schopen si naprosto nelogické a naivní jednání postav spojit s prací scénáristy, který v tom tentokrát je zcela nevinně. Bayův vizuální styl filmu neskutečné sedí a výběr songů do devadesátkového soundtracku snad nemohl dopadnout lépe, takže pokud máte chuť na přehlídku tuposti okořeněnou humorem a zabalenou do líbivého vizuálu, tak těch dvou hodin strávených u Potu a krve nebudete litovat.

Podíváte se na Hubbleův teleskop, uvidíte několik záběrů přímo z akční výměny komponent a dokonce budete ohromeni různými hvězdokupami a jinými vesmírnými útvary. To vše ale bohužel tak povrchně a zběžně, že jediné, co vám utkví v paměti bude vcelku solidní 3D zpracování, které nekonečnosti vesmíru dává další rozměr. Pokud tento dokument náhodou minete, tak o nic moc nepřijdete.

Po přečtení stručného popisu děje sice vykulíte oči a zvednou se vám koutky posměchem, nicméně stačila trošička invence a citu pro gradaci a hned se bylo na co dívat. Sice jsem málem rozdrtil lahváč vzteky, když hlavní unesená místo té trošky spolupráce a logického myšlení akorát půl hodiny kvičela jak podsvinče, ale záhy se vše objasnilo. Bez nelogického chování všech zainteresovaných postav by byl film záležitostí na 15 minut, takže cokoli se v ději odehraje je zapříčiněno buď naprostou tupostí nebo posunutým pudem sebezáchovy. A tyto scénáristické berličky trošku kazí dojem z jinak napínavého thrilleru s pro někoho možná až hororovým finále.

Jeden z velké řady snímků, na které se podíváte a za pár dní si na ně už nevzpomenete, protože se v nich nic zásadního neodehrává. Samozřejmě pokud do takové množiny nepočítáte to, že se hlavní postavy v jedné osobě couří s kdekým, jsou strašně nerozhodné a vůbec řeší takové ty zásadní existenční láskyplné problémy. Zásadní záležitosti, jako invaze, co proč kde a jak a vůbec vše kolem toho šmejdu z vesmíru je zde pak sprostě odkloněno na druhou kolej. Takže pokud nepatříte do cílové skupiny a nemáte zrovna dokonale vymalovaný strop, tak se na film nedívejte. V mnohých scénách budete mít oči v lebce protočené proklatě vysoko a hrozí, že při desátém opakování tohoto zcela automatického úkonu se již začnete zaměřovat na různé vady na stropě a přemýšlet raději nad nimi, protože vám to přinese větší pocit zapojení mozku, než sledování této slaboduché romantiky pro dorost. Aby můj nudný výlev pochopila i cílová skupina - lajk tomu nedám.

Po delší době jsem se podíval na film, aniž bych si o něm cokoli zjistil a budu to asi dělat častěji. První půl hodinku jsem protrpěl, ovšem pak mi bylo vše vynahrazeno. Atmosféra a cit pro detail z tohoto filmu prská do všech stran a poctivě vygradovaný příběh vše rámuje do jednoho z těch filmů, které si budu pamatovat ještě dlouho. Nebýt nevyváženého obsazení a jeden na hlavu postavený dějový zvrat, mohl film atakovat i vyšší příčku.

Dvouhodinový pestrobarevný videoklip plný slunce, bikin, párty a zbraní. No koho by takový koktejl nebavil že. Pokud zapojíte mozek, tak jde o strašnou hovadinu, ale ani po měsíci nemůžu ty barvami hýřící, solidním soundtrackem orámované neustále dokola se opakující řádky scénáře dostat z hlavy. Snímek na mě působil jako relaxační hudba, s tím rozdílem, že byla doplněna líbivým vizuálním doprovodem a i trošku toho příběhu by z toho člověk dokázal vydolovat. Dokonale uklidňující.

Knihu jsem nečetl a proto vás neobšťastním žádným zásadním literárním postřehem, který se do filmu nedostal. Kostra příběhu je sice trošku křehká, co se kvality týče, ovšem Luhrman jí drží poměrně pevně, takže se za celé dvě hodiny dokáže jen jemně naštípnout, ale ne rozsypat. Vizuální stránka, často tak vyumělkovaná až snová, je okázalá stejně jako doba, ve které se děj odehrává a spojení 20. let s moderním soundtrackem mě skoro až nadchlo. Celé herecké obsazení je bohužel vedle excelentního DiCapria odsouzeno hrát o třídu níž, ovšem i tak se nebojím říct, že nikdo z nich naštěstí nekazí dojem z celku.

Kvůli až vražedné stopáži jsem se dlouho odhodlával, ale nakonec nelituji. Děj se sice vleče jak čtrnáct dní před výplatou a nějaký citelnější střih by mu jen prospěl, ale ono se to kecá sto let poté že. Ani nechci domýšlet, jak silný zážitek to musel být, když šel snímek do kin. V podstatě musím souhlasit s tím, že jde o první velkofilm. Ač některé bojové scény vypadají komicky, tak nepostrádají jistou monumentálnost a i scénář obsahuje víceméně to, co dnešní blockbustery v tom líbivém poměru, kdy je od všeho trochu (romantika, akce, napětí…), aby byl uspokojen každý divák. Klobouk dolů a hluboká úklona Grifftihovi, že tohle všechno dokázal protlačit ze své hlavy přímo na film bez scénáře.

Netuctové téma mohlo vést k zamyšlení, ovšem jeho zpracování kulhá jako pirátský kapitán. Být alkoholik zřejmě znamená jednat nelogicky a za všechny činy provedené ve střízlivém stavu obviňovat ostatní, načež se nikdo z okolí hlavní hrdinky nad touto pitomostí ani nepozastaví a hezky po americku si vyprávějí AA historky. Možná v tom má prsty i skromný rozpočet a z něj vycházející krátká stopáž, že po problému se postavy jen tak mírně sklouznou, ale málokdy dojde jednání postav tak daleko, aby byl divák donucen přemýšlet, či se nedejbože s postavou identifikovat. Konec mě příjemně překvapil, ale na více než průměrný film to nevytáhl.

Představte si film, který vás dvě hodiny baví, má spád a ve chvíli, kdy už jste dostatečně natěšeni na napětím a akcí nabité finále, je vám plivnut do obličeje takový chrchel, že jen silné povahy se necítí zneužité. Pro přesnější popis si představte Usaina Bolta, jak běží svou stovku pod deset a na posledních deseti metrech zakopne a obličejem rozryje dráhu. Přitom film jede na plné obrátky, zdejší zombíky by nechtěl potkat snad ani Chuck Norris a napětí by se místy dalo krájet. Jen ta pointa jemně pokulhává, ovšem ve srovnání s celým závěrem snímku je skoro až dokonalá. Netuším, co stálo za tím super rozhodnutím naplácat na konec jakýsi dvouminutový sestřih záběrů z dožívání nemtrvých podkreslený asi jakože velice duchaplným komentářem. Pokud toužíte vidět čtyřhvězdičkový film, který během pár minut sletí až téměř ke dnu, tak se jedná o snímek přesně pro vás.