3497299

To nevymyslíš aneb Český dadaismus o obchodu s bílým masem! Našinec čas od času narazí na neuvěřitelné trashe.

Ta jedna hvězdička je za odvahu. Kdyby se Hanzlík a celý štáb pomátli úplně a nesnažili se reflektovat (proboha) existenciální krize budoucích modelek a zaměřili svůj ne-esteticismus jenom sami na sebe, byl by z toho možná skvělý art brut. ;-) Takhle je to jenom nej/ne-zábavnější (nevhodné zaškrtni) český film roku ve stánkovém prodeji.

Biblický příběh cesty tří králů tvoří pouze jednoduchý rámec pro obrazovou apoteózu prosté duchovní zkušenosti, pojímané jako cesta - hledání. Nevšední syrová minimalistická a do sebe uzavřená poetika předkládá (připravenému) divákovi mystický zážitek a nevadí, že se jí to nikdy nemůže podařit, protože mystický zážitek nelze jednoduše zprostředkovat (a už vůbec ne "připravenému" divákovi). V prvé řadě je nám totiž promítán film, který je svojí formou tak prostý, že jeho sledování vyžaduje, aby divák odložil celou svoji historii filmových zážitků a oddal se promítaným obrazům, nepřipraven jen na sledování dalšího filmu, ale oproštěn od svých bohatých zkušeností, stejně prostý jako obrazy, které sleduje. Takto předstíraně naivním přístupem se lze alespoň přiblížit jejich spiritualitě: především sledujeme FILM a ontologická podstata filmu je kontrapunkt obrazu a zvuku – zpěv ptáků (symbolický název podle jediné instrumentální skladby, jež zde zazní). PS: Je zajímavé, jak mají někteří uživatelé tendenci vnucovat ostatním vlastní imprese a slovně agresivní formou je v komentářích absolutizovat jako jediné možné (viz Bebacek). Zřejmě se jedná o nějakou formu textové konverze hypertrofovaného egocentrismu (všiml jsem si toho už vícekrát jinde – viz např. Bebacek). Ovšem, v mém případě se jedná pouze o čistý alibismus :-) (viz Bebacek).

La Sangre brota v podstatě nepřichází s ničím novým. Po obsahové stránce svým zobrazením bezvýchodnosti v násilné kauzalitě od jednoho „brachiálního“ činu k druhému připomíná Gaspara Noého (Carne, Seul contre tous, Irreversible), který je ovšem mnohem nekompromisnější a jeho šokantní filmy skutečně šokují. Po formální stránce se řadí mezi dnešní progresivní vlnu odtažitých, citově-nezainteresovaných artových snímků, navozujících pomocí roztěkaně surových záběrů pocit jakési autenticity opravdového života. Záměr se však docela vydařil, proto dávám čtyři hvězdičky za působivost.

Ve svém formalismu naprosto nekompromisní a narativně vyprázdněný film. Odtažitá voyeurská kamera (speciální kamera s dlouhou ohniskovou vzdáleností) umožňuje vzdálený pohled na jednotlivé aktéry, o kterých nevíme téměř nic a téměř nic nového se v průběhu ani nedozvíme. Celé samozřejmě působí jako podivný špionážní záznam bez poslechu dialogů. Divák je po celý film iritován očekáváním zlomové (zlovolné) situace (podobně např. Hanekeho 71 fragmentů), ovšem bez schopnosti identifikovat jednotlivé postavy jako původce nebo oběti vyvíjené situace – film nedramaticky zaznamenává s dokumentární precizností různé situace ze života hlavního hrdiny po několik dní, přesto nevíme o jeho životě nic skutečně relevantního. Náhodně vzniklá scéna - ve své vnitřní podstatě je každá násilná scéna absurdní a nepochopitelná, neboť absurdita je násilí imanentní - tak působí o to absurdněji a nepochopitelněji.

Geniální existencialistické drama, ve kterém Fassbinder předběhl svým „anti-narativním“ přístupem Michaela Hanekeho o 24 let (viz můj komentář k filmu 71 Fragmente einer Chronologie des Zufalls). Zprostředkovaný pocit narůstajícího hnusu, trapnosti a životní upatlanosti, který (zřejmě) prožívá pan R., je pro diváka psychotickým amalgámem šílenství a endogenní melancholie. Rozdíl mezi zkratkovitým okamžitým jednáním pana R. a promyšleným činem (viz např. též Hanekeho Sedmý kontinent nebo Studnu ze seriálu 30 případů majora Zemana) je především v délce a intenzitě prožívání existenciálně neúnosných situací a "životní odolnosti". Od časů Camusova Cizince umění často reflektuje tzv. endogenní (vnitřní, neznámé) příčiny iracionálního chování, ovšem málo kdy je akcent tak silný a exprese tak výrazná, jako u Fassbinderovy otázky...

APOTEÓZA RAINERA WERNERA FASSBINDERA: Biografický dokument o nejplodnějším a nejoriginálnějším tvůrci německé nové vlny – Rainerovi Wernerovi Fassbinderovi. Avantgardní režisér Fassbinder byl umělcem v pravém slova smyslu - jako umělec, který netvoří své dílo z žádného jiného důvodu než z nejvnitřnější potřeby a nutnosti a ve svém díle se téměř doslova rozpouští. Můžeme posuzovat vysokou modernost Fassbinderova přístupu, kdy dokázal přenést na plátno kontroverzní a tabuizovaná témata v citlivé kombinaci intuitivní a logické režie: jeho zvláštně „pokřivené“ filmy mapují celou škálu temných modů sociální infrastruktury; jeho narativní vyprázdněnost připomíná raného Hanekeho (viz „Proč posedl amok pana R.“); stylizované herectví naopak převrací nitro postav naruby a vytváří smysluplnou uměleckou expresi. Umění v pravém slova smyslu umělce rozkládá a živí jeho vnitřní zor až k ÚPLNÉMU ZNIČENÍ.

Zajímavý minimalistický avantgardní experiment s prvky kyberpunku, ve kterém se pojí estetika Davida Lynche a Shinyi Tsukamota (ovšem bez Lynchovy vyprávěcí roztříštěnosti a bez zběsilého drivu Tsukamotových technologických taškařic). Jakási blíže nespecifikovaná (zřejmě) A.I. ve formě Kostky volně putující a zaznamenávající okolí (nějaká neznámá síla ji neustále obrací v jednotlivé kroky); dívka zalévající umělé květiny, když v tom se spustí lijavec atp. - technologický fetišismus v surrealistické formě. (režie: Kanji Nakajima)

Čtyřminutová prvorepubliková reklama na Pneumatiku Baťa. Předválečné marketingové strategie uplatňovaly na dnešní dobu neuvěřitelné kalibry. Vyprávění o Pneu-Baťa, jež se vydá přímo z rukou kvalifikovaného dělníka do ulic metropolí sloužit svému pánu, atakovalo moje infantilní podvědomé archetypy - trochu se podobá příběhu o Koblížkovi, jak se kutálel do světa.

Nedostatek obsahové invence v lehce vyčpělém intelektuálním hávu načichlý zastydlou sexuální revolucí. Typický film pro „Americké nezávislé léto“, aneb „ukážeme vám, jací jsou mladí američtí inkousti, jak je známe my“. Lehce slabší, než průměrný studentský film. Kromě toho nesnáším rádobyumělecké bohémstvo se svojí cool a free fazónou.