Douglas

Rusové už jeden remake Dvanácti rozhněvaných mužů natočili, a to celých 34 let před právě uváděným snímkem 12. Převzali od Američanů koncept, nasadili ho do jedné místnosti na socialistické stavbě a rozehráli úchvatné konverzační drama, které bohužel skoro nikdo nezná.

Romanticko-dobrodružný cikánský příběh s chytlavými cikánskými melodiemi, jehož příběh se točí hlavně kolem lásky a zlodějiny koní. Poněkud expresivní a náhlý závěr zřejmě koreluje - ostatně jako řada dalších prvků filmu - s impulsivní povahou lidí, o nichž film vypráví.

Film oscilující mezi dětským, válečným a poetickým, jehož ústředním motivem je rozpor mezi válkou a uměním. A pak, že ve válce mlčí múzy

Drama postavené především na rozháranosti hlavního hrdiny, který je ve své zarputilosti zpočátku nesympatický egoista, ale nakonec se odhalí jako stejně přísný sám k sobě a ke svým nejbližším. Film jeho oddanost komunistickým ideám staví do juxtapozice s běžnými šéfy kolchozů, kteří pracují zejména na svém vlastním zviditelnění, ale situace kolchozníků je pro ně podružná. Pro mě jako člověka nepreferujícího komunistickou ideologii bylo samozřejmě vymezení se vůči hrdinovi ještě problematičtější, protože film nenabízel možnost, že ani jeden z avizovaných postojů není ten správný. Jediná možnost je nevnímat hrdiny primárně ideologickým prizmatem, ale - jakkoliv problematickou - optikou etiky.

Zdánlivou počáteční plakátovost filmu rozbíjí ostré zlomy v naraci i stylu, výsměch "džínové generaci" sedmdesátých let i okázalému patriotismu (odchod na vojnu) a postupný přechod filmu z jedné stylizace do druhé, přičemž ani jednou není úplně vážný a hyperbolizuje problémy známé ze "skutečného světa". Nejzajímavěji stylizovaná je černobílá deziluzivní část, která se tváří realisticky a utahuje si z klišé sociálních dramat. Přes všechnu vynalézavost struktury filmu je však samotný konflikt přece jen příliš řídký a rozmělňovaný ad absurdum. Zejména pak ke konci prostřední části, která se utápí ve vlastní stylizaci.

Expresivní snímek lze chápat současně jako životopisné drama i podobenství o rozpadu ruské monarchie. Klimov pracuje s různými rovinami vnímání reality a času Střídá "běžné vnímání" se silně stylizovanými scénami vizí a černobílými dokumentárními záběry. Podobně jako hrdina Klimovova snímku Jdi a dívej se projde hrdina filmu vlivem okolností a vlastní sebedestruktivity několika výraznými změnami, až nakonec zůstane jen sám se sebou a není mu dáno ani jednoduše umřít.

Postupně se proměňující válečné drama o chlapci, který se vlivem války mění k nepoznání a z citlivého chlapce nakonec zůstane jen emocionálně vyprázdněná skořápka. Depresivní film dosahuje intenzity působení na diváka především častou aplikací subjektivizujících prvků a falešných hlediskových záběrů, přičemž obé využívá nejen v tradiční rovině obrazu, ale především ve zvukové stopě, kterou divák vnímá sice méně uvědoměle, ale o to intenzivněji. Klimov neustupuje před ničím a jeho film je působivý především ve svém nepolevujícím cynizmu s jakým zobrazuje scény nejhoršího násilí. Jedinou "hodnotící" optikou je sám hrdina, který však válečnému peklu natolik podléhá, že se nakonec stává jen objektem, do něhož divák projektuje své vlastní emoce.

Žánrový film spojující science fiction s lehce pinocchiovským motivem, romantický příběh a thriller, který lze chápat nejen jako aplikaci tradičních schémat, ale i jako - odhlédneme-li od explicitně zdůrazňované utopické myšlenky - poněkud naivní podobenství o nebezpečí xenofobie a lidské netoleranci.

Působivé životopisné drama o průkopníku astronomie Ciolkovském se zaměřuje především na jeho osobní střet se světem a se sebou samým. Jeho genialita a vizionářské myšlení se mu staly zároveň prokletím, jemuž obětoval všechno, co měl a zpřetrhal vztahy i s lidmi, kteří byli Ciolkovskému nejbližší. Film staví především na oddaném hereckém výkonu básníka Jevtušenka, který do role vložil maximum a věrohodně zachytil proměnu hrdiny od mladého nadějného vynálezce až ke zničenému a unavenému člověku, kterému zůstaly jen vlastní myšlenky.

Poetický film o chlapci, který se rozhodne putovat za sluncem a na své cestě naráží na různé typy lidí. Na své cestě je především pozorovatelem a primární je spíše to, co vnímá a jak to vnímá, než kdo a jaký chlapec ve skutečnosti je. Různorodé a z řady důvodů zajímavé jsou naopak postavy, které na své cestě městem potkává