Faramir

Hungry eyes: https://www.youtube.com/watch?v=6oKUTOLSeMM

Největším kladem a z druhé strany i záporem je, že film byl natočen podle stejných schvalovacích pravidel o jakých se zmiňoval. Tedy, pravidel - nikdo pořádně nevěděl, co je třeba v humoru dovolené a co už ne, nejsilnější cenzurou té doby byla autocenzura. Film byl důkazem toho, že se v rámci přestavby už zase ledacos smí. Např. klasická hláška z Vizionáře "Takový důl, to je díra v zemi, tu vám nemohou ukrást!" vlastně říkala, že znárodnění byla krádež... Kdo to nezažil, těžko pochopí.

Nejkrásnější hláška nakonec: "Je ještě něco, co nemáš a co bych ti mohl dát?" "Ano, ♥ holčičku ☺... "

Podle mého názoru skvělý český dabing (Donutil perlí), hlášky jsou použitelné i v běžném životě :-) Např. spolujezdec v autě k řidiči: "Neměl byste se připoutat, pane?!" řidič: "Nechte si svý rady! Pojedeme absurdní rychostí až řeknu teď!!!" https://www.youtube.com/watch?v=gXvecKiQmbk

Byla to divná doba - chartista ve Vídni psal o spolužákovi Gorbačovovi, syn politické vězeňkyně hrál jejího věznitele a na nové stokoruně, tehdy nejpoužívanější bankovce, se místo dělníka a rolnice skvěl - hádejte kdo.

Jedna žena a čtyři muži (biskup, mnich, kapitán a jinoch), kteří ji milují každý jiným druhem lásky... V případě biskupa je to láska zlá, nečistá a sobecká ("když ji nemohu mít já, ať ji nemá nikdo"), která je navíc neslučitelná s jeho úřadem. Také mnich má Isabeau rád - je to láska přátelská, spojená s výčitkou, že právě on zapříčinil její neštěstí. Kapitán miluje svou Lásku tím největším a nejkrásnějším způsobem, přestože dokud slunce vychází a zapadá, nemůže se s ní nikdy setkat, nemůže se jí dotknout, nemůže ji políbit. Jinoch má Isabeau rád čistým platonickým způsobem; ví, že ona ho nikdy nemůže milovat, maximálně ho může mít ráda. https://www.youtube.com/watch?v=_Uh_z840iYI

Kdybych ten film viděl dnes poprvé, asi by víc jak tři hvězdy nedostal, ale protože jsem na něm byl někdy v 19, Táňa se mi zdála nádherná a při závěrečné písni jsem slzel, což si pamatuji dodnes, nemohu jinak: 5*

https://www.youtube.com/watch?v=mLcmC69-LDQ

Konec 80. let bylo snad jediné období v novodobých dějinách, kdy Rusové (Gruzínci) byli dál než my. V době, kdy se u nás promítalo Pokání (byl to přece sovětský film!), byly naše daleko krotčí filmy (Všichni dobří rodáci, Skřivánci na niti, Ucho ad.) pevně zavřené v trezoru.

Většina mužů má tak jako Petr, spolehlivou schopnost, zamilovávat se do krásných, pyšných Angelín a tak nějak přehlížet v pozadí stojící tiché Adélky. Bohužel v životě (opěť odkazuji na klasikovu stať v časopise Doutnák) to nechodí tak jako v pohádkách: Hodní Petrové, kteří jsou nějakou náhodou při penězích si nakonec vezmou ty Angelíny, které jim zpravidla udělají peklo na zemi, a Adélky? Tiše někde v koutku klopí oči, zpívají si svou písničku ( http://www.youtube.com/watch?v=5avzH0TTEkA ) a čekají... a čekají... a čekají...