MickeyStuma

Klasický snímek prezentující bojová umění, je stejně jako obdobné filmové počiny ztělesněním zlaté éry hongkongské kinematografie tohoto subžánru. Takže i tentokrát příběhem zavádí do srdce starověké Číny, kde se střetávají čest, věrnost a bojové umění. Příběh složitě splétá témata bratrství, pomsty a vykoupení a soustředí se na skupinu zapřisáhlých bratrů, kteří se musí postavit svému osudu uprostřed politických zmatků. Herecké výkony jsou elektrizující, každý z herců ztělesňuje své postavy s hloubkou a intenzitou, čímž všichni podávají vynikající výkony a svým rolím propůjčují charisma a fyzickou sílu. Vrcholem filmu jsou samozřejmě akční sekvence, jejichž choreografie je ve svém podání precizní. Každá bojová scéna je úžasnou podívanou, která ukazuje zručnost a mrštnost účinkujících. Režie Changa Cheha vnáší do děje viscerální energii a cíleně tak vtahuje do adrenalinového světa bojových umění. Kromě vzrušující akce se příběh také zabývá hlubšími tématy cti a oběti. Bratrská pouta jsou testována na pozadí zrady a konfliktů, což dodává příběhu emocionální váhu. Vizuální estetika filmu je sice ohromující, ale zub času se už na tom taktéž bohužel dostatečně vyřádil. Avšak i tak po desetiletích od svého uvedení zůstává přitažlivou klasikou, i když už jen pro věrné fanoušky takovýchto snímků.

Do třetice všeho dobrého. Tentokrát film o katastrofě Titaniku natočili britští filmaři, kteří už dokonce použili svého času nový filmový výdobytek - zvuk. Možná i proto byl film natočen rovnou ve třech jazycích, v angličtině, němčině a francouzštině. Bohužel však došlo i k bohapusté lapálii s názvem lodi a tím i filmu. Britská výletní a plavební společnost Oceanic Steam Navigation Company, známější jako White Star Line, odmítla ve filmu použít jméno Titanic z úcty k památce obětí a z rizika, že by to mohlo způsobit citové trauma přeživších a pozůstalým. A tak film převzal název od oceánu. Údajně však ale existovala i loď jménem „Atlantic“, která navíc ztroskotala mnohem dříve než Titanic. Je tedy trochu záhadou, o které lodi tento film vlastně je. Ale kdo o to dneska něco ví, že? Je zvláštní, že předchozí američtí a před nimi němečtí filmaři takový problém neměli. Buď, jak buď. Scénář filmu se plně drží konceptu katastrofy, takže se nijak nezdržuje úvodem, čímž hodně rychle ke katastrofě dojde. Pak už je to jen sled známých událostí. Cestující snažící se dostat do záchranných člunů, stále hrající hudebníci, telegrafista telegrafující nouzový signál „Save our souls“ zkráceně SOS, což v překladu znamená, „Zachraňte naše duše“, do poslední chvíle, a samozřejmě kapitán lodi, který v tomto případě nemá plnovous. Po technické stránce ohledně výpravy není ani dnes filmu co vytknout. V rámci daných možností do toho tvůrci dali všechno. Totéž se však nedá říci o příliš dlouhých dialogových scénách s některými pasažéry z tzv. vyšší třídy. Jejich vypointování sice není v kontextu situace bezdůvodné, zvláště když jeden z nich je upoután na invalidní vozík, ale takto dlouhé dialogové scény téměř o ničem v divákovi spíše probouzejí nudu. Z dnešního pohledu ohledně použitých scén není snímek nijak výjimečný, neboť skutečně obsahují jen to základní. Zub času se už na tom také dostatečně vyřádil, ale z historického hlediska katastrofického filmu, navíc o nejslavnější námořní katastrofě v dějinách, to již má jistý punc historického filmového skvostu, navíc z počátků zvukového filmu.

Televizní minisérie, natočená podle epického románu Jamese Clavella, je rozsáhlá sága odehrávající se ve feudálním Japonsku popisující cestu anglického námořníka Johna Blackthorna (v podání Richarda Chamberlaina), který se zaplete do politických intrik a kulturních střetů v Japonsku 17. století. Příběh umně zobrazuje střet západních hodnot a japonských tradic Blackthornovýma očima a nabízí bohatou tapiserii kulturního poznávání. Od přísné hierarchie samurajské společnosti až po složitost japonské politiky, čímž po divácké stránce dokáže vtáhnout do pečlivě prozkoumaného historického prostředí. Svěží krajina, složité kostýmy a autentické kulisy přináší dávné časy, zatímco pozornost seriálu věnovaná detailům zajišťuje historickou přesnost a autenticitu. Navíc se nejedná pouze o příběh o politických intrikách, ale také o lásce, zradě a cti. Romantická podzápletka mezi Blackthornem a Mariko dodává příběhu emocionální hloubku a zdůrazňuje složitost vztahů uprostřed kulturních bariér a společenských očekávání. Jako obvykle mohou historici poukázat na určité historické nepřesnosti a zjednodušení kulturních a historických aspektů doby, ale to už tak u filmové tvorby bývá. Celkově i přes všechna přirozená tvůrčí negativa zůstává tento miniseriál přelomovým ve svém podání, který uchvacuje rozsáhlým záběrem, přesvědčivými postavami a poutavým vyprávěním. Tak či onak, jako nadčasový epos zkoumající střet kultur a lidské zkušenosti si stále udržuje své divácké místo mezi významnými seriálovými klasiky.

V páté epizodě se i nadále stupňuje napětí v důsledku kulturních střetů mezi západními hrdiny a tradiční japonskou společností. Složité politikaření a boj o moc dodávají příběhu další dechberoucí vrstvy, zatímco úchvatná kamera zachycuje krásu i brutalitu feudálního Japonska. Díky strhujícím hereckým výkonům a pečlivě propracovanému ději i tento díl prohlubuje intriky a připravuje půdu pro důstojné zakončení, které nejvíce budí zvědavost.

Ve čtvrté části dosahuje příběh nových vrcholů napětí a intrik. John Blackthorn nepřestává působit, když se s neochvějným odhodláním pohybuje ve složité síti spojenectví a konfliktů. Epizoda se hlouběji zabývá kulturním střetem mezi Východem a Západem a s nuancemi a citem zkoumá témata cti, loajality a zrady. Příběh této části přináší pulzující akci a emocionální odezvu ve stejné míře, jak se děj hrotí a sázky se stupňují.

Ve třetí části se sázky zvyšují, protože cesta Johna Blackthorna feudálním Japonskem nabírá stále nebezpečnější obrátky. Richard Chamberlain podává další přesvědčivý výkon a hloubkou a nuancemi vykresluje Blackthornovu odolnost tváří v tvář narůstajícím výzvám. Napětí se stupňuje s tím, jak politické intriky a osobní msty hrozí narušit křehkou rovnováhu moci. Toširo Mifune i nadále vládne na plátně svou autoritativní přítomností a dodává váhu každé scéně, v níž se objeví. Epizoda dále zkoumá složitost japonské společnosti a zabývá se kodexem cti samurajů a bezohlednými machinacemi ambiciózních vojevůdců. Celkově i tato třetí část nadále zaujme bohatým příběhem, nezapomenutelnými postavami a odborně realizovaným historickým prostředím.

Ve druhé části pokračuje sága s napínavou intenzitou. John Blackthorne v podání Richarda Chamberlaina proplouvá složitou sítí spojenectví a zrad ve feudálním Japonsku se stále větší zručností a odhodláním. Epizoda proniká hlouběji do složitostí japonské kultury a nabízí fascinující vhled do samurajských tradic a společenské hierarchie. Chamberlainův výkon je i nadále působivý, když obratně ztvárňuje Blackthornovo vyvíjející se chápání a přizpůsobování se novému prostředí. Také Toširo Mifune svou velkolepou přítomností povznáší každou scénu, dodává spletitému politickému prostředí hloubku a do každé scény vnáší vážnost a autoritu. Zápletka houstne a napětí stoupá, čímž dějový vývoj nepřestává uchvacovat bohatým příběhem, přesvědčivými postavami a pohlcujícím historickým prostředím.

První část se představuje strhující směsicí historického dramatu a kulturního průzkumu. Richard Chamberlain ztvárňuje Johna Blackthorna, anglického námořníka ze 17. století, který se ocitá v japonském feudálním světě. Jeho postava je podmanivá a vybroušená. Děj příběhu zkušeně seznamuje s bohatou japonskou tapiserií, přičemž pečlivě dbá na detaily ve výpravě a kostýmech, čímž dokonale vtahuje do světa intrik a dobrodružství. Díky hvězdným hereckým výkonům a strhujícímu příběhu je slibné, že se seriál stane příslibem epické ságy, která diváky přiměje netrpělivě očekávat každý další díl.

Tentokrát si hongkongská ikona akčních filmů v podobě Bennyho Chana vzala na paškál americké superhrdiny a superpadouchy s nadpřirozenou schopností, podíval se motivu na zoubek a za použití tradičních hollywoodských šablon a motivů, vše pojal hezky po hongkongsku. A to je vlastně všechno. Příběh tedy začíná retrospektivou do válečného vědeckého budování supervojáka, abychom se dozvěděli příčinu všech následných podivností v současnosti na jednotlivcích. Takže nic zvláštního na superschopnostech. Všichni jsou prostě silnější, všemocnější a odolnější než kdy dřív. Hlavní hrdina má samozřejmě vedle sebe novinářku, v tomto případě televizní, takže promiň Supermane, nechávám pozdravovat želvy ninja. Tradiční je také atmosféra hongkongské filmové akční tvorby. Má to spád, takže žádná plynulost, ale naservírováno je toho dost. Akční scény se střídají s dramatickými, které jsou občas obzvlášť okořeněné nějakým tím humorem pro uvolnění, a našlo se i místo na romantickou linku. Film je v cílové skupině, takže jen pro určitou skupinu filmových fanoušků. V Evropě především hongkongských filmů. Takže se pořád něco děje a délka jednotlivých dějových epizod je překvapivě vyrovnaná. Drama nepřebíjí akci a naopak. Možná to škodí romantickým momentům, které tak působí spíše zbytečně a otravně. Značná jednoduchost příběhu by ani tak nevadila, ale když jsou v akčních scénách značně vyumělkované lety po úderech a výskoků, zůstává z toho taková divná pachuť. Používání lan na takové scény se zkrátka stalo z nouze ctnost a tvůrci se je ještě nenaučili používat tak, aby to nebylo nápadné. Kde jsou ty časy svižného Jackieho Chana? Film se neprezentuje jako nějaký zvláštní velkofilm, ale spíše dává na odiv styl konce 80. a začátku 90. let. A nakonec, proč ne? I to má své kouzlo. Takže tedy nic jiného než obyčejná svižná akční zábava, která nepřemýšlí nad logikou věcí, ale jen si filmově užívá všechny asijské atributy, tolik typické pro hongkongskou kinematografii.

V době, kdy se v USA objevil, zejména z dnešního pohledu, poněkud naivní televizní seriál „Charlieho andílci“ (1976–1981), byly akční hrdinky představující subžánr *Girls with Guns* v hongkongské kinematografii již dlouho v kurzu a těšily se velké oblibě. Možná to byl důvod, proč byl tento námět v USA převzat. Tento hongkongský a jihokorejský koprodukční akční thriller byl uveden do kin rok po odvysílání první série Charlieho andílků v USA. I to byl jeden z důvodů, proč se v Evropě a USA jmenoval podobně. V českém překladu *Smrtící andílci*. Strukturou zápletky a akčními scénami, v tomto případě prezentací bojových umění, se nijak nevymyká od ostatním akčních filmům ze 70. let. Trojice policistek s agentem Interpolu se snaží zastavit gang zlodějů diamantů. A to je vše. Moc se toho nenamluví, ale zato je tu spousta akce a jako obvykle ta největší ve finále. Střelné zbraně se také objeví, ale snad jen proto, aby se neřeklo. Na svou dobu je to stále výborný film, který se nezabývá zbytečnostmi a jen dláždí cestu obyčejné akční zábavě. Ano, chybí zde dnes tolik oblíbené intriky a další nešvary k hlavním hrdinům, a vlastně je to i dobře, protože by to jinak dobře rozjetý film jen vykolejilo. Jestli se film dá užít? Stejně jako jiné asijské akční filmy ano. Záleží jen na diváckém přístupu k takovým filmům..