MickeyStuma

Tak takhle si představuji komiksový film. Ne, tohle je přímo komiks. Francouzským tvůrcům se podařilo vytvořit doslova živý komiks, ze kterého by se měla americká studia inspirovat. Temný příběh je podpořen temnou atmosférou, hudbou i vizuální stránkou věci. Použitá zvláštní optika dokresluje psychologii postav a rychlý střih nenechá vydechnout. Gérard Depardieu v roli Françoise Vidocqa je doslova démonický. Vhodnost jeho maličkosti se svojí robustní postavou je však na diskusi. Přesto se ji zhostil s plnou profesionalitou. Takových filmů je skutečně málo.

Shromáždit nejznámější anekdoty, poskládat je za sebe tak aby na sebe co nejlépe navazovali a natočit s nimi film nebyl zase až tak špatný nápad. Úkol to byl však velmi odvážný a nelehký. No, a dopadlo to tak, jak to dopadlo. Neustávající humor se na nás valí téměř kulometnou salvou, takže co se ještě nedosmějeme jedné anekdotě, už je tu druhý. Nic naplat, čeho je moc, toho je příliš. Ve filmu neexistuje děj, tudíž nelze vyjádřit o čem to vlastně bylo. Celé to vypadá jako estráda hodící se třeba na silvestra. Je to celé nedotažené a dosti kýčovité. Je podobnost s TV pořadem > Tele Tele < čistě náhodná? Nevím jak si to Zdeněk Troška přestavoval, ale myslím si, že autoři měli na scénáři daleko více zapracovat. Pro milovníky dobrých vtipů, anekdot a kameňáku povinné.

Dnes již klasická, nesmrtelná, ještě černobílá, a bohužel také budovatelská pohádka, která se vryla do paměti celému národu. Nejen kvůli jednoduchému romantickému a humornému příběhu, nejen kvůli skvělým hereckým výkonům (Stanislav Neumann coby král je vskutku jedinečný), ale hlavně kvůli nádherné melodii k písničce o poupátku. A ani už dnes nevadí fakt, že je země krále Miroslava prezentována jako vzkvétající komunistická země, kde všichni pracují a mají se dobře (ani nepřekvapí, kolikrát se o práci a spokojenosti v celém snímku zmiňuje), a země Půlnočního království jako drsná země kapitalistická, kde jsou lidé ožebračováni vysokými daněmi, jejichž výnosy si mezi sebou rozdělí proradní rádcové. Něco si nechá už samotný výběrčí, tudíž do státní pokladnice se dostane pouze pár drobných. A tak králi radí, aby daně zvýšil, a kdo nebude platit, tak ho nechat zavřít. A lidé hladoví a žebrají a do toho si nesmí ani zazpívat. A právě to je prezentováno jako zlo. Bohužel, ať se to někomu líbí nebo ne, budovatelská agitka typická na 50. léta. Alena Vránová byla na roli princezny dobrou volbou. Vladimír Ráž coby král také nezahálel. Snímek byl trefou do černého a rozhodně bude bavit diváky ještě mnoho generací. Už kvůli zlidovělým hláškám. A jedna zajímavost na konec. Písnička ve scéně, kdy král Miroslav přijíždí na tržiště, je upravená finální píseň z dvojdílného filmu Císařův pekař - Pekařův císař (1951). Stačí porovnat velice podobný text.

Komiksový thriller tentokrát přetvořený do celovečerního filmu. Scénář je o proti televiznímu seriálu propracovanější a více logičtější, takže nevyznívá neadekvátně. Akční scény mají určitou adrenalinovou přitažlivost, což přidává na efektivnosti. Ale jo, slušný akční zážitek může být zaručen, ale asi ne pro znalce daného komiksu. Ale to už u takových počinů občas bývá. Je to hlavně otázka děje a atmosféry. Dá se ale s poklidem říct, že se Tomer Sisley své role chopil adekvátně dle svých možností, stejně jako Karel Roden, u kterého je pro nás škoda malého prostoru. Ale i tak jeho přítomnost potěší. Francouzský styl je znát, čímž se krapet odlišuje od hollywoodské produkce. Takže snímek díru do světa moc neudělá, ale za zváženou stojí.

Osmá bondovka je opět ve znamení velké změny, a to na dlouhá léta. Sean Connery definitivně opustil roli Jamese Bonda a po něm žezlo převzal Roger Moore. A nevede si zrovna špatně. Seanovi nechce udělat ostudu a tak se snaží nejslavnějšího agenta všech dob zahrát zcela stejně, což se mu daří. Dokonce i jako on hláškuje. Navíc se v tomto snímku pokračuje v excelentních honičkách, které započal George Lazemby. Tentokrát to bylo na motorových člunech. Dnes už víme, že se takováto scéna opět později použila. V tomto příběhu se Bond setkává s Woodoo. Temná atmosféra se však nekoná. Buď to byl záměr, aby byla zachována thrillerová dramatizace, anebo se to prostě nepovedlo. Těžko říct. Nakonec, ani té akčnosti se tu nelze nedočkat. Zkrátka a dobře, tentokrát je to více konverzační. A tak započala éra: jiný Bond, jiné vyznění filmu. Pro někoho možná zklamání, ale tak už to většinou bývá. Špatný Mooreův nástup to v žádném případě není. Conneryovu nastavenou laťku, zatím nedosáhl, ale s rolí se popral obstojně.

Dnes již legendární snímek, který není jen o boxu, jak si každý myslí. Je i o životním poslání a jeho těžkostech. A Sylvester Stallone to zde vyjádřil nadmíru dobře. Ukazuje, že člověk bojuje za svoje postavení, za svoji lásku, za svůj osud vždy a všude a nemusí být zrovna v ringu. Ano, ten kdo dává ty největší rány je život sám. A tak Rocky bojuje neustále. Pere se za svůj sen každým dnem a přitom nezapomíná na svoje kamarády, na svoji Adrien, na všechny lidi kolem i když se k němu mnozí otočili zády. A rány dostává pořádné, ale nevzdává se a jde neustále dál. Dostal nabídku zápasit se šampionem. Šel do toho a na body prohrál. Ale životní vítězství je daleko důležitější. Téměř artový snímek o člověku, který se nevzdává a snaží si splnit svůj americký sen, je vskutku to nejlepší, co ve své době vzniklo. I dnes má co říci. Jeho poslání je nezpochybnitelné.

Komedie Vorlíčkovského typu, jen s tím rozdílem, že to není zas až tak ztřeštěné. Zábavné však ano. Tento typ komedií, tu již dlouho nebyl a opravdu tu neskutečně chyběl. Každá situace je využita do své dokonalosti, aniž by se tlačilo na pilu. Jiří Mádl spolupracoval na scénáři a tak si jistojistě upravoval dialogy a scény přímo na tělo a je to znát. Role mu sedla jak ulitá. A nejen jemu. Zábavnost je na přijatelné míře, takže si kvalitou udržuje standart. Příběh má švih, nikterak nenudí, což poslední dobou nebývá zvykem. Skutečně se po dlouhé době podařila klasická česká komedie, která neurazí, pobaví a to zcela bez použití nějakého hulvácví, či tzv. fekálního humoru. Konečně.

Svět snů a fantazie je častý únik dětí od tvrdé reality. Hledají v něm určitý druh dobrodružství, romantiky a hlavně nějaké přátelství. Imaginární svět plný různých postaviček, které ochraňují a bojují za ně, je i svět dvou nových přátel. Jess a Leslie se poznali ve škole a když zjistili, že jsou i sousedi, začali spolu podnikat cestu do vysněné země Terabithia, kde jim je dobře a jsou šťastní. Emocionální příběh splňuje svůj účel. Jednoduchý děj je vyprávěn lehce a tak nějak lidsky. Překvapením jsou i tragické události, které sice patří k životu, ale u takovýchto tipů filmů nejsou zrovna obvyklé. Film pro celou rodinu a hlavně pro ty, co také mívají svůj vysněný svět, ve kterém uniknou od reality.

Depresivní a místy temný snímek o náhlém oslepnutí všeho lidstva. Jakýsi postkatastrofický příběh o zoufalství a beznaději, jehož původ nějak nebyl vysvětlen. Ani to, že jedna žena, jako snad jediná neoslepla, což je mi opravdu vskutku záhada. Psychologie postav je značně jednotvárná a bez jakéhokoliv kroku vřed. Ono je to vůbec celé takové uměle natahované, což je dost na škodu. Místy přichází nuda a šeď. Tempo si drží, stejně tak i atmosféru, jenže je to nějak málo. Málo na to, aby to náhodného diváka nějak zaujalo. A jak slepota přišla, tak zase odešla a život jde dál. Hmmm...