JASON_X

Dokážu si výborně představit tenhle příběh zasazený do japonských reálií a obsazený japonskými herci. Do takového prostředí by se jeho bizarní poetika hodila výborně, takovéhle nevážně vážné filmy, se svým svérázným "magickým realismem", k Japoncům sedí perfektně. Zato prostředí západní (americké) mu nesedí vůbec. Nešťastné je i herecké obsazení nedbale elegantními, pečlivě vystajlovanými mladými herci. Když tito deklamují svou vnitřní rozervanost, nechuť k životu a touhu po smrti, působí to v lepším případě jako parodie nebo černá komedie (Katharine Isabelle), v horším jako trapná pseudonihilistická póza. A nebo postava vlezlé policistovy sestry, nepochopitelně se vnucující evidentnímu pošukovi; ta je přece skrz naskrz japonská, resp. asijská, v našem světě působí nepatřičně a trapně. Filmu zpočátku nelze upřít jistou neotřelost a interesantnost, ale postupně začne víc a víc nudit. "Upírovo" okázale symbolické dárcovství krve mě přimělo k cynickému úšklebku, postava cukrkandlové Ladybird mě svou přehrávanou naivitou otrávila, a závěrečná scéna s afektovaně smutnou baletkou pak přímo znechutila. Plytké a duchoprázdné pozérství, vydávající se za "citlivý příběh", nic víc.

Už při prvních větách prvního dialogu mi bylo jasné, že tohle bude fakt průser. A to je přitom vyvražďovačka, zejména ta teenagerská, jedním z mých nejoblíbenějších horrorových, ba filmových žánrů. A v téhle dokonce hrálo teenagerů nezvykle velké množství, takže bylo možno doufat v nadprůměrné množství potenciálních mordů. Ale kdeže, dočkal jsem se leda bestiálně zhovadilé ruční kamery, ubohé výpravy a ubohého scénáře s tak ultradebilním dějem a ultradebilními dialogy, že ani plejáda prvoligových herců by tuhle sračku o mnoho výš neposunula, natož skvadra nějakých podprůměrných ochotníků. Asylácké filmy mě svou špatností často zvráceně pobaví, tenhle ale ne.

Vizuálně i "atmosféricky" nečekaně úchvatná pecka z Jižní Afriky, která se chvilinku tváří jako nějaký běžný béčkový survival o konfrontaci krásky v nesnázích se zdegenerovanými podivíny v pralese, aby se však záhy změnila v něco mnohem působivějšího, hlubšího, symbolističtějšího, a ve své podstatě i tajemnějšího a děsivějšího. Protože svět hub z jistého úhlu pohledu opravdu tajemný a děsivý je. Patogenní parazitické spóry, násilná symbióza člověka a houby, zrůdné mutace, psychedelické vize a halucinace, něco starozákonních podobenství (žena - pokušitelka, ztráta nevinnosti, Abrahamova oběť Izáka), možná i inspirace Holdstockem (kopulace se zemí). Děj není úplně jednoduchý a primitivně přímočarý. Ovšem Gaia není ani žádná intelektuální a artová menšinovka, jen zkrátka trochu sofistikovanější horror. Jedinou vadou na jeho kráse jsou nešťastně špatně udělané "digitální" animace, naštěstí jich ale není mnoho. Ozdobou filmu je pak tuze pohledná prdelatá prsatice v hlavní roli, která se mi tu bez makeupu líbila ještě mnohem víc, než na nějakých komerčních fotkách na síti, které jsem si po filmu vygooglil. / Po dvou dnech zvyšuju o hvězdu na maximum, protože když vidím podobné skvosty sunout se v hodnocení pomalu k průměrné procentuální hodnotě, je mi smutno a na blití. 90%+.

Dobrý, i když comicsově absurdní příběh, okázale moderní forma, trocha bizarních výjevů, zajímaví herci, rychlopalné dějové tempo se spoustou (očekávaných) zvratů, pár pohledných bitek, mizerná rozskákaná ruční kamera v akčních scénách, vysoká kadence střihu i střídání žánru groteskního a komediálního se žánrem akčním a vážným. A to je v mých očích bohužel i hlavní kámen úrazu, protože grotesknost a komediálnost znatelně akčnost a vážnost převyšují; kdyby tomu bylo naopak, trefili by se mi tvůrci do vkusu ještě mnohem líp. Několik momentů je sice opravdu vtipných, ale mnohem víc je jich spíš křečovitě rádoby vtipných, někdy až trapných. Propříště doufám u podobných filmů ve výrazně temnější notu.

Spíš nežli o válečných veteránech nebo o feťácích, pojednává tenhle vyumělkovaný film v první řadě o pitomcích. A osudy pitomců mě s prominutím ani nezajímají, ani nedojímají. Ale chápu, že nejsem cílová divácká skupina, takže tomu moc nerozumím. Já jsem spíš přes ty horrory a scifárny, zatímco tohle je karikatura sociálního dramatu pro týnejdžry, respektive popkulturní sociální drama pro týnejdžry, říznuté protiarmádní agitkou, melodramatem a patetickým kýčem. A aby stopáž byla pokud možno co nejvíc smrtící, je spousta záběrů ještě artově zpomalených, citlivou a něžnou hudbou podbarvených. Fujtajxl. Přesto filmařina to není vůbec špatná a po vizuální stránce je film často pěkný i působivý. Ale ten jeho obsah... A nejvíc mě dostal "epilog". Ten mohl ještě leccos zachránit, protože kdyby byl Cherryho předsmrtnou vizí, a on se v jeho závěru ocitl poblitý a chcíplý zpátky na chodníku u silnice se zlatou dávkou v žilách, dal bych možná o hvězdu víc. Ale takhle fakt ne-e.

O poznání akčnější, a tedy i záživnější, než díl první, i když v zásadě diváka nečeká nic nového. Opět sledujeme několik více nebo méně sympatických lidí, kteří se snaží být co nejvíc potichu, a přitom po sobě vrhají spousty významných pohledů a exaltovanou pantomimou si můžou strhat mimické svaly v obličeji. Matka zachraňuje děti, děti zachraňují matku, rodinný přítel zachraňuje všechny, ehhh... Ale oceňuju třeba prolog, který ukáže počátek vpádu zubounů, i když jen povrchně a zkratkovitě. Dalším kladem oproti jedničce je i větší počet postav, nebo větší počet odkráglovaných monster, takže moje hodnocení zaokrouhlím nahoru. Ale je fakt, že z obou dvou dílů by se dal snadno sestříhat film jeden, ve kterém by divák o nic podstatného nepřišel a jehož stopáž by zdaleka nepřesáhla dvě hoďky.

Docela zklamání, po nadšeném referování od kolegy z práce jsem od týhle reklamy na energiťák očekával něco velkolepějšího. Zaprvý (už od třiadevadesátýho) nesnáším to imbecilní sousloví česká republika/čekripablik, namísto Česko/Czechia, na to jsem fakt strašně alergickej, a tady ten hnus zazněl několikrát. Zadruhý je to celý zbytečně moc dlouhý, užvaněný, infantilní a ten brejlatej kašpar v hlavní roli je totálně nemožnej vocas. A folklórní pasáže z Moravy byly myslím dost mimo mísu. Ale záběry z Prahy a závod s letadlem pod Tatrami byly naopak hodně povedený, to uznávám.

Pokud máte nevyřešená traumata z dětství a s tím související křehkou a nestabilní psychiku, rozhodně se neucházejte o místo cenzora ultranásilných horrorových videofilmů, jinak můžete dopadnout jako ubohá Enid. Ta totiž postupně přijde o schopnost odlišit skutečnost od halucinací, tedy lidově o rozum, a výsledkem je pak rozpad její osobnosti, doprovázený roztomilými následky. Moc hezká práce. Tedy myslím ta režisérská, filmová. Parádní 70's/80's retro, menšinové, laděné lehce do artova, evokující mi chvilkami třeba Repulsion, 8MM, něco od Lynche a v závěru Krvavý román dle Váchala. Ale ještě lepší práce byl ten samotný cenzorský flek, takovou práci bych si dal taky říct, čučet v rámci pracovní doby na béčkový krváky. Jen bych jim cenzuroval asi úplně jiné pasáže, než by se ode mne očekávalo, hlavně zdlouhavé žvanění o ničem, a tak podobně.

Devadesátková akční komedie, tím je myslím řečeno vše podstatné. Děj a "humor" na mentální úrovni žáků základní školy, občas i školy zvláštní. A povinný, pozitivně diskriminovaný "vtipný" černoch, je osina v zadku věru převeliká. Ale Dacascos nohama i rukama válel dobře, i když ho samozřejmě režie nechala trochu zrychlit. Ale hlavně a především, když už se zdálo být nejhůř a já zvažoval, jestli tu retardovanou debilitu nemám stopnout a hodit do koše, se na plátně zjevila nebožka Brittany Murphy v roli tak pěkné a na tělo jí skvěle padnoucí, že mě film najednou začal skoro bavit. Bohužel dlouho nepobyla a dál už se nic zásadního nestalo. Jo vlastně jsem ještě zjistil, že se tímhle veledílem dost okatě inspirovali (a scénu s muzikou v autě a kýváním se do rytmu dokonce natvrdo obšlehli) tvůrci Rush Hour o rok později. Ovšem Chan s Tuckerem, a hlavně ten jejich scénář, jsou oproti tomuhle videobéčku úplně jiný, na hony vzdálený level.

Dlouho jsem váhal, na co že se to vlastně dívám, tedy na jaký žánr. Na horror určitě ne. Tak na nějaké postapo scífko? Na nějakou mysteriózní new age ptákovinu? Na psychedelický thriller? Na ekologicko-epidemiologickou agitku, napsanou nějakým covidiotským přizdisráčem? Došlo mi to bohužel dost pozdě na to, abych "to" stopnul a vyhodil, a z povinnosti jsem "to" už dorazil. Ale vám to prozradím předem, jako varování: jedná se o extrémně nezáživnou pseudomysteriózní krávovinu, jejíž děj jsem vlastně ani pořádně nepochopil. Snad něco o jakési nelidské entitě, o duchu lesa nebo přírody nebo o kom, o tajemném kameni s tajemnými znaky, který ani pořádně neuvidíte, stejně jako tajemnou čarodějnou knihu, o psychotropních/halucinogenních spórách, o více nebo méně pošahaných vědcích, kteří se s entitou snaží komunikovat pazvuky, stroboskopem a lidskými oběťmi, to vše natočeno s hereckými ochotníky, epileptickou kamerou a nepřitažlivou amatérskou formou... Zaujme-li "to" někoho, tak mu tímto gratuluju. Já dávám slabou jednu za hezkou Indku (nebo Indiánku?), sekání prstů sekerou, stanový kolík v oku a závěrečné titulky, které byly z celého filmu to nejpovedenější. A zkritizuju aspoň dva scénáristické kiksy: 1.Ukradne-li mi někdo přes noc pod širákem boty a všude kolem se válí mraky všelijakých látek (stan, spacák, oblečení), jistě dál nepůjdu lesem bosý, abych si zrasil chodidla, ale lehce si vyrobím provizorní ovinovačky. 2.Pokud mi nějaký pošuk usekne prsty a chystá se mě zjevně později zabít, tak v případě, že se dostanu z pout, nepraštím ho jen něčím po hlavě a nezačnu utíkat, ale budu ho mašlovat do šišky tak dlouho, dokud neuvidím mozek, abych měl jistotu, že už po mně nepůjde, to je snad jasný jak facka.