KatyBitch

Jak tak na to koukám tak zjišťuji, že obličej Matta Bomera vypadá dobře na každém. :D

I 2 roky po skončení serialu jsem tvůrcům neodpustila, jak HIMYM skončilo. Robin a Barney se prostě nesmí rozvést! Ale i tak je to můj oblíbený seroš.

Když jsem poprvé viděla Philladelphii tak jsem si myslela že už mě žádný film nedokáže rozbrečet, chyba The Normal Heart my zlomilo srdce na miliardu kousíčků a 2 dny jsem nebyla schopná myslet na nic jiného než na tento film. Samozřejmě by se to klidně obešel i bez té sexuální scény, ale i tak je to nejkrásnější film jaký jsem v životě viděla. Popisuje dění bez obalu tak jak to doopravdy bylo, bezmoc a vztek střídá smutek ze ztráty přátel. Když se na scéně objevil na kost vyhublý Matt Bomer v roli Felixe zatajil se mi dech. Podle mě se jedná o jeden z nejkrásnějších milostných příběhů všech dob. Způsob jak spolu Ned a Felix mluví nebo prožívají společné chvíle i když vědí že už jim moc času nezbývá, je srdcervoucí a dojemný, Ned se o Felixe stará do posledního okamžiku a tím jenom potvrzuje že pravá láska existuje. Výkon Ruffala a Bomera je naprosto dech beroucí, každá scéna je tak reálná jako by to prožívali doopravdy, je jim věřit každé slovo, každý výraz, každý pohyb, je až neuvěřitelné jak to dokázali zahrát. Závěrem jenom to, že každý by měl tento film vidět alespoň jednou bez ohledu na pohlaví nebo sexuální orientaci protože se opravdu jedná o jeden z nejvýznamnějších filmů, který byl natočen.

Cílovou skupinou jsou ženy o tom žádná, to že ten film vlastně nemá propracovanej děj musí být každému jasný hned při pohledu na plakát. (Hlavně mi nechtějte tvrdit, že jste se na to dívali jenom kvůli zápletce). Channing ten film umí celkem dobře napsat ale co neumí je ho zakončit (jednička skončí jak si s Brooke povídá o tom co si dá k snídani a dvojka končí ještě hůř- jak nám parta striptérů kouká na ohňostroj jako by ho v životě ještě neviděli) Rozhodně mi tam nechyběl ani Adam/Kid a už vůbec mi tam nechyběl Dallas aspoň dostali víc prostoru Ken a Big Dick Richie. Chan se snažil o větší důraz na psychiku postav (Richie nemůže dělat hasiče protože se vlastně bojí ohně a taky už 5 měsíců si nezapíchal protože má velký péro, Ken se zabývá čtením energie a je léčitelem Reiki, Tarzana mi fakt líto není že nenašel lásku svého života no a Tito bude točit zmrzlinu v obchoďáku) ale kdyby se na to vysral a radši je nechal víc se svlékat tak by udělal nejlíp. Nejlepší věc jakou mohl Chan udělat je nechat Matta Bomera zpívat, v okamžiku kdy spustil Heaven jsem byla opravdu jak v nebi, myslím že jsem i přestala dýchat, akorát se u druhé písně Untitled (How Does It Feel) mohl víc svlékat a míň se válet po zemi (Bože, Simon Halls je nejšťastnější chlap pod sluncem , opakovala jsem si pořád dokola když jsem sledovala Mattovi břišáky). Matt byl celý film naprosto k sežrání a i když scéna nebyla o něm pořád mě to nutilo se na něj koukat speciálně když BDR vyhodí Mikovi mobil z auta (Nejdřív si tam něco dělá s nehtama a pak si začně fotit obočí :D). Část v černošském paláci lásky nebo co to bylo, bych nejradši vystříhla a spálila, protože to bylo absolutně bez pointy, Jada je otravná, Twich je možná dobrej tanečník ale zatraceně špatnej herec no a Glover no, co dodat- díky za to že jsi řekl Kenovi ať zpívá a už táhni někam. Celý film ale jednoznačně táhne Joe Manganiello, scénka na benzínce je prostě božská, když v gay baru vleze na podium s peříčkovým boa a samozřejmě když po dlouhé době "zasune". Jak už jsem napsala na začátku- na tento film nikdo nejde kvůli zápletce tak u toho zůstaneme, nejžhavější film léta, skvělá hudba, tanec, těla, Bomer, Manganiello, Tatum- 5 hvězdiček a nazdar.

Freak show je moje druhá nejoblíbenější série hned po asylum. Je stejně temná, ale má realnější dějové linky, zajímavé postavy a propracované příběhy. Děj je občas trochu předvídatelný ale ve výsledku je to úplně jedno. Epizoda o Pepper je snad nejlepší epizodou celé série. Musím uznat, že hlavní hvězdou série je rozhodně Dandy, Finn Wittrock předvedl neskutečný herecký koncert, vše co v sérii předvedl je nasprosto dokonalé a donutí vás si tu postavu Dandyho zamilovat,to jakým způsobem zabil postavu Matta Bomera bylo senzační (How can you be still alive? You making me feel bad! Stop it!), rozhodně by si zasloužil účinkovat i v následujících řadách. Trochu zklamání pro mě byla Jessica Lange, její věčné krákorání které bylo považováno za zpěv bylo hrozně, ale musím říct že mě pobavil její "Manžílek" David Burtka. Závěrem jenom řeknu to, že jsem pochopila proč má někdo strach z klaunů.

Když se tento serial v roce 2009 objevil na obrazovkách, byl to pro mě jenom "podklad" pro dělání jiných věcí. Výběr písní byl skvělý, zápletky občas až moc absurdní (Finne opravdu jsi si myslel že je Quinn těhotná z výřivky? :O) a Sue nebyla tak otravná. Do pořádného glee šílenství jsem se dostala až v okamžiku kdy se na tento seroš začala dívat i moje nejlepší kamarádka. Začali jsme se každý pátek scházet a dívat se na nové díly. Nejvíce se mi líbila 3 série a pár dílů z 2. série. Ale pak přišel zlom, maturita hlavních postav a nástup nových nudných postav založených na principu postav starých. Ryder- hodný fotbalista= Finn, Jake-potížista stejně jako jeho bratr Puck, Marley- uťápnutá chudinka- Rachel, Unique- otravná/ý černoch, rádoby diva= Mercedes, a nakonec moje nejoblíbenější Kitty-mrcha roztleskávačka= Quinn/Santana. Nejvíce se mi nelíbilo když nám trio RIB (Ryan, Ian, Brad) rozdělili Finchel a Klaine, řekněme že jsem to hodně těžce nesla :D A nejvíc mě na tom mrzí že se Finchel nikdy dohromady nedali. Smrt Coryho zasáhla serial hodně zásadně, chyběl tam ten dobrák, ten záchytný bod celého serialu. I když se pak rozjížděli nový storyline stejně mě to táhlo zpět do vzpomínek na 3. serii. Roztahané rozchody a hádky nabírali na obrátkách a Sue jen přidávala na své otravnosti. Největším zklamáním pro mě byla 6. série která byla zkrácená na 13 dílů. Bez povšimnutí zmizely předchozí postavy a přibyly nové. Otravná dvojčata, ještě otravnější dívka co se toužila přidat k Warblers a divila se že ji do klučičího sboru nechtějí, dobře no Spencera a Rodericka jsem přežila. Ovšem nad čem mi hlava stojí proč přidali na Sueině šílenosti, proč z Shannon Beistové během 3 týdnů udělali chlapa, proč se vrátila Kitty(jsem za to ráda ale stejně proč?), proč se Klaine rozešli a nedočkali se svojí dokonalé svatby a nakonec měli svatbu dvojitou s Britanou, Celou poslední serii jsem si jenom dokola opakovala otázku proč Glee nezařízli už se smrtí Coryho?. A teď pár věcí které Glee nikdy neodpustím: nikdy nám neřekli jak Finn umřel, nevíme jestli Rachel někomu ukázala svoji kérku Finn, kam zmizel Eliott, Britney Spears a Beatles měli 2 tribute epizody ale Král Rock ´n rollu Elvis Presley neměl ani jednu(skandál, do konce života budu tvůrce proklínat), jak se Sue stala viceprezidentkou?. A PROČ JSME DO HÁJE ZELENÝHO NEVIDĚLI KLAINE NA LÍBÁNKÁCH? (DÍL SE MOHL JMENOVAT 50 SHADES OF KLAINE) No ale teď z lepší stránky, Glee bylo moje "dětství", milovala jsem ho a milovat ho budu. Ať žije Klaine, RIP Cory, Forever Glee

22 jump street překonala jedničku. Smála jsem se od začátku až do konce. Výbornej film!! Ovšem nejlepší scéna je když Jenko zjistí kdo je Shmidova holka. :D

Samozřejmě někomu se to líbí ale mě určitě ne! Tyhle nereálné a rádoby chytré píčoviny nechápu. Do konce jsem to dokoukala jen kvůli Marion Cotillard a Josehpu Gordon-Levittovi.

No jak bych začala- slátanina vidiny světa po válce a principu dostávání se do snů jako v "Počátku" je opravdu nepochopitelná. Od začátku filmu sem vůbec netušila jaký to má význam a každých deset minut sem zapomínala o čem to vlastně je. Herci v mužských rolích si byli neskutečně podobní takže se mi i postavy začali plést. Když už konečně pochopím pointu filmu tak je konec, celou dobu sem si přála aby se "Čtyřka" a Beatris( nebo jak se vlastně jmenovala) pomuchlujou a oni si dají jednu pusu a zbytek je sen který se jí zdál ve snu! Ale má to dvě pozitivní věci - Eric (Jai Courtney) - takovej ten sexuláckej zmrdsyn kterej by tam klidně mohl být celý film a né jenom pár minut a naprosto dokonalé písničky od Ellie Goulding. Víte tenhle film není smutný, jak mi někteří po skončení filmu tvrdi, jediná smutná věc na tom je to, že vůbec někdo něco takového natočí! Nejlepší věc na celém filmu bylo, sedět v kině vedle Ogena a komentovat dění na plátně.

Potter:Byli jste oba pokárány od majora Burnse za podpálení latríny. Hawkeye: Byla to nehoda. B.J.:Jenom jsme trochu opékali. Potter:Na latríně? B.J.: Ve stanu není dovoleno opékat, pane. Mě MASH nikdy nepřestane bavit, výrůstala jsem na něm. Rozbrečela mě smrt Henryho a zapřísáhla jsem se že nebudu u MASHe brečet, to se mi samozřejmě nepovedlo dodržet- odchod Kuního xichta, Potterův přípitek na jeho kamarády z 1. světové a samozřejmě závěrečný díl "Na shledanou, s bohem a amen". Ale nebrečela jsem jenom smutkem ale také smíchy- Hawkeyho a B.J.vi hlášky jsou legendární.